Občas je potřeba dofouknut kola u auta a kompresorem vybavená čerpací stanice není v dosahu. Třeba když vám na lokalitě během potápění nějaký dobrák vypustí všechna kola. Ruční pumpička sice pomůže, ale tu s sebou nevozím - zato často mívám v autě dostatek lahví se vzduchem a kde jsou lahve, tam se jistě najde i nějaká automatika a základní nářadí.
Když jsem již nemohl tolerovat bublinky unikající okolo zalisované koncovky staré středotlaké hadice, místo vyhození do popelnice jsem hadici kousek za rychlospojkou uřízl. Hadice má přesně ten správný vnitřní průměr, aby se dal dobře nasunout na ventilek. Foukání středotlakou hadicí je ale velmi obtížné, protože středotlak sice jen neochotně otevře ventilek, ale zato bohatě stačí k tomu, aby hadice svojí pružností zvětšila průměr a nasazení na ventilek přestalo těsnit. V nouzi je jistě použitelné obětovat žaketovou hadici, ale pro běžné použití to není ono.
Řešením by samozřejmě byla foukací koncovka s připojením na rychlospojku, ale to je námět pro výrobce, nikoli pro řešení in situ.
Nedávno se se mnou začala loučit devět let stará hadice od manometru. Velkým nožem jsem ji zbavil koncovky, kam byl manometr původně našroubován. Jde to ztuha, nedoporučuji lámací "skalpel", ten by to asi nevydržel a tahle zranění bývají ošklivá. Vnitřní průměr okolo třech-čtyřech milimetrů ale neumožňuje nasazení na ventilek. Tak jsem vzal vrták průměru 7,6 mm a asi do hloubky 10 mm otvor zvětšil. Silný kord zůstal vrtáním více-méně nedotčen. S trochou trpělivosti a zručnosti by asi šlo gumu někde v terénu vydlabat i malým, ostrým nožíkem.
Funguje to dobře. Hadice těsní na ventilku, na rozdíl od hadice středotlaké se při foukání ani nehne. Podmínkou samozřejmě je, že vstup do hadice musí být opatřen malou tryskou, která zaručí pomalý průtok - jinak by hrozila rychlá exploze pneumatiky a u toho asi nikdo netouží být moc blízko.
Od této chvíle se foukací hadice stává spolu s tlakoměrem na kola a sadou ventilků stálým obsahem v přihrádce mého auta.