Diskuse o tom, zda by si měl začátečník pořídit žaket nebo křídlo, se pořád vrací. Přečtěte si podrobnou analýzu.
Postroj s backplatem stačí mít jeden. S jednou láhví se na něj dá malý vak a upínací popruhy. Na dvojče se vak vymění za větší, dvojče se upevňuje pomocí šroubů. Pro přechod od nenáročného rekreačního potápění k potápění náročnějšímu, případně technickému, stačí zakoupit nový vak. Když si chce potápěč potápění s dvojčetem jenom vyzkoušet, tak si stačí vak a dvojče půjčit. Nic jiného se nemění a přechod není náročný na získání nových dovedností.
Žakety jsou vhodné pouze pro jednu láhev. Pro přechod k náročnějšímu potápění a tedy ke dvojčeti musí potápěč přejít na křídlo. To znamená nejen investici, ale také nutnost zbavit se starých zvyků ovládání žaketu a naučit nové dovednosti pro křídlo.
Křídlo je stavebnice. Všechny části lze zakoupit a vyměnit samostatně, životnost křídla jako celku je díky tomu neomezená. U žaketu je vyměnitelných dílů málo, po celkovém opotřebení se vyhazuje jako celek.
Základem postroje křídla je backplate z nerez oceli nebo hliníkové slitiny, který je prakticky nezničitelný.
Nekovové části postroje jsou redukovány na několikametrový kus popruhu. Technicky je popruh v podstatě nezničitelný (udržel by několik tun), z estetických či rozměrových důvodů lze snadno a levně vyměnit. U žaketu jsou popruhy přišité. Vytrhnutí popruhu ze švu bývá velmi časté a jen někdy je šití v takové části žaketu, kterou lze opravit.
Výrobci často šetří a osazují žakety levnějšími plastovými sponami, které v mrazu křehnou a praskají. Při divoké jízdě člunem ve vlnách, kdy do sebe těžké ocelové láhve narážejí, poškodí i tu nejkvalitnější plastovou sponu. Na křídle žádné plastové spony nejsou.
Žaket je tvořen vysokofrekvenčně svařeným vakem, ke kterému je přišito vše ostatní. Je jednovrstvý. Větší poškození vaku je neopravitelné, celý žaket se musí vyhodit. Vnější obal křídla bývá z materiálu, ze kterého se šíjí nejodolnější batohy. Kdyby se hodně ošoupal, tak se dá z estetických důvodů samostatně vyměnit. Vzduch v křídle nafukuje duši, která bývá ze stejného materiálu, ze kterého se dělají jednovrstvé žakety. Prorazit vnější obal a duši je téměř nemožné, ale když se to povede, tak se dá i duše vyměnit samostatně.
Inflátor s vrapovou hadicí a přetlakový ventil je na křídle i žaketu v principu stejný, výměna je možná na obou typech kompenzátorů.
Žakety, kromě těch nejlevnějších, mají kapsy. Hodí se na dekompresní bójku, tabulku na psaní a případně malou záložní svítilnu - víc pro běžné rekreační potápění není potřeba. Většinou nejdou spolehlivě zavřít, malé či těžké předměty se z nich dají ztratit. Jelikož žaket obepíná boky potápěče, tak se do tohoto prostoru už nic dalšího nevejde.
Standardní křídlo kapsy nemá. Zato má břišní popruh, kam se dá umístit kanistr s akumulátory výkonného světla a nůž. Na popruh by se dali navléci i přídavné kapsy, kdyby je potápěč neměl na obleku.
Na ramenní popruhy postroje křídla se umisťují záložní svítilny. Uchycené na obou koncích během ponoru nepřekáží a nikde nevisí. V případě potřeby se dá svítilna rozsvítit a až následně odepnout. Na žaket takto svítilny umístit nejdou, brání tomu přezky.
Dekompresní bójka se u křídla dává do kapsy na zádech, naplocho naskládaná.
Na postroj křídla se dá umístit spoustu dalších věcí, které se používají v technickém potápění. Dopředu se dají zavěsit postupové a dekompresní lahve (stage), na bok backplatu lahvička s argonem pro plnění suchého obleku...
Základ, tj. ovládání inflátoru, je u obou druhů kompenzátorů totožný. První odlišnost bývá v poloze spodního vypouštěcího (a zároveň přetlakového) ventilu. U křídla je zásadně vlevo, aby se ovládal stejnou rukou jako inflátor. Potápěč volí vhodnější a pohodlnější způsob odpuštění podle situace, ale vždy má pravou ruku volnou na jinou činnost. Na žaketech bývá často spodní ventil vpravo a tak nešikovně, že se na něj dá jen špatně dosáhnout.
Žakety mívají ještě jeden přetlakový ventil vpravo nahoře, který může sloužit i k rychlému vypuštění. Zatlačením lokty na nafouknuté vaky na bocích se vypouštění dále urychlí. V žaketu se proto lépe zvládá nekontrolovaný výstup.
Z druhé strany křídlo vhodné velikosti má menší objem, než běžný žaket. Pravděpodobnost nekontrolovaného výstupu je menší, a když už nastane, tak se v křídle rozpíná méně vzduchu a výstupová rychlost je menší.
Křídlo je za zády potápěče. Optimálním způsobem pomáhá udržovat během ponoru žádoucí vodorovnou polohu trupu, nikdy potápěče neobrací břichem vzhůru. Správně velké křídlo, je-li plně nafouknuté, umožňuje pohodlnou vertikální polohu na hladině, s ústy nad vodou, případně plavání na zádech. Příliš velké křídlo (například křídlo určené pro dvojče, ale jen s jednou lahví), je-li plně nafouknuté, má na hladině tendenci potápěče obracet obličejem dolů.
Žaket se nafukuje na bocích potápěče. Často má takový objem, že při plném nafouknutí zdvihne potápěče ve vzpřímené poloze vysoko nad hladinu. V praxi zkušeného potápěče to není potřeba, ale vyděšený začátečník, který se třeba trochu nalokal vody, se cítí vysoko nad hladinou bezpečněji.
Křídlo je citlivější na správné množství zátěže. Pro přetíženého potápěče je obtížnější zaujmout polohu na boku. Příliš velký objem křídla způsobuje i nepříjemné přelévání vzduchu.
Stává se, že si potápěč zvyklý na žaket vybere nevhodně velké křídlo, k němu přidá nadměrné množství zátěže a pak si stěžuje, že se s křídlem nedá potápět.
Opasek se zátěží se dá použít s oběma typy kompenzátorů, ale namáhá záda, pro delší potápění se nehodí.
Lepší žakety mají integrovaný zátěžový systém. Je to jedno z kritických míst konstrukce žaketu, mnohá řešení jsou nebezpečná. Při výběru žaketu je třeba vyzkoušet, zda zátěžové kapsy spolehlivě drží a zároveň zda jdou v případě potřeby odhodit v tlustých neoprenových rukavicích a s oblečeným žaketem.
Na křídla existuje několik zátěžových systémů. Většině potápěčů pro použití s jednou lahví vyhovují zátěžové kapsy na opasku. Koho nepřetáčí zátěž umístěná výše, pro toho jsou vhodnější kapsy umístěné na upínacích popruzích lahve.
S dvojčetem se zátěž tvaru "V" vkládá mezi lahve a křídlo, zvenku nepřekáží.
Součástí zátěžového systému křídla je i backplate. Pro cesty autem používám 6 mm ocelový backplate, kterým nahradím asi 5 kg jiné zátěže.
Součástí postroje křídla je mezinožní popruh. Postroj nemusí být na těle utažený, ale přesto perfektně sedí i s velmi těžkými lahvemi. Krom toho slouží mezinožní popruh třeba na tažení potápěče skútrem.
Žaket, aby seděl pevně na těle potápěče, musí být dobře utažený břišním pásem. Ten stahuje břicho a brání pohodlnému dýchání. Když se k tomu přidá tlak nafukujících-se boků, tak může dýchání téměř znemožnit.
Oblékání a svlékání postroje křídla chce trochu cviku. Teprve po pár ponorech potápěč zjistí, že rozpínací přezky na ramenních popruzích nepotřebuje.
Pro cestování je nejvhodnější hliníkový backplate. S postrojem, kapsami na zátěž a křídlem pro jednu láhev váží asi dvě kila - to je méně, než nesrovnatelně méně odolné odolné "cestovní" žakety. Kvalitní žaket je dost těžký, dokonce i standardní křídlo pro jednu láhev s 3 mm nerezovým backplatem bývá lehčí. Kdo často cestuje a potápí se i u nás, tak se mu vyplatí backplaty dva - jeden nerezový pro cesty autem a druhý z hliníkové slitiny.
I objemově vychází křídlo lépe. Dvě sbalená křídla, stažená popruhy mezi backplaty, zaberou v zavazadle prostor asi jako jeden lepší žaket. Takto sbalená křídla snesou i hodně drsné "letištní" zacházení.
Mladý člověk se běžně začíná potápět tak v patnácti letech. Někteří rodiče ale berou pod vodu už osmileté děti. U křídla stačí během růstu povolovat popruh, možná ho občas vyměnit za delší, ale to je všechno. Žakety by se musely kupovat pořád nové.
Technika potřebná pro rozběh potápěčské základny stojí hodně peněz a provozovatel nemá záruku, že báze bude úspěšná. Rozhoduje proto pořizovací cena. Nejlevnější žaket stojí asi tak polovinu, co kompletní křídlo.
Z dlouhodobého hlediska jsou křídla mnohem ekonomicky výhodnější. Prvním důvodem je životnost. Druhým, že neexistují postroje velikosti XS, S, M, L, XL, XXL. Velikost postrojů se nastaví podle provozních potřeb, a když přijde zákazník velikosti XS nebo XXXL jednou ročně, tak pro něj není nutno skladovat jinak téměř nevyužité křídlo, ale stačí nastavit délku popruhu.
Díky dvouvrstvé konstrukci křídla není problém nechat do vnějšího vaku vyšít logo a webovou adresu. Všichni zákazníci, co fotografují pod vodou, pak budou šířit reklamu základny.
V náročnosti výcviku pod hladinou není rozdíl. Zpočátku je s křídlem trochu více práce, než se ho cvikýři naučí oblékat.
Podstatný rozdíl je ale v další kariéře vycvičených potápěčů. Větší podíl z nich získá zájem o náročnější druhy potápění a o zvýšení kvalifikace. Přispívá k tomu jednoduchost, s jakou si mohou potápěči vycvičení s křídlem vyzkoušet dvojčata.
Když jsem se začátkem devadesátých let učil potápět, tak jsme v kurzu žádný kompenzátor vztlaku nepoužívali, jenom láhev pevně na popruzích. Přibližného vyvážení se dosahovalo vhodným množstvím zátěže, zbytek musely zvládnout plíce a nohy.
Můj první kompenzátor byla klasická vesta. Oblékala se přes hlavu a nafukovala na břiše. Pak jsem měl několik žaketů. S jedním, levným, jsem se málem utopil, když mi při plném nafouknutí tisknul hrudník tak, že jsem se nemohl nadechnout. Hledali jsme v noci a ve vlnách u skalnatého pobřeží místo pro výstup z vody. Chodil jsem se rozdýchat na dno a na hladině světlem pátral po břehu na nádech. Další žaket už byl podstatně lepší, ale pro potápění pod led a do jeskyní jsem potřeboval dvojče.
Vycvičil jsem desítky potápěčů s žaketem i s křídlem, takže mohu porovnávat i z hlediska instruktora. Dnes už žádný žaket nevlastním, pouze křídla a nechtěl bych se k žaketům vracet.
Žakety jsou stále velmi rozšířené. Pro turisty, kteří si potápění chtějí jenom vyzkoušet, případně se potopit jednou za rok o dovolené pod vedením divemastera, jsou vhodnější hlavně z důvodu rychlého obléhání. Několik ortodoxních uživatelů žaketů se najde i mezi velmi zkušenými potápěči. Pro ostatní je křídlo vhodnější. Volba kompenzátoru je nakonec vždy věcí osobní preference.