Ustrojení stage

Ustrojenou stage v běžném potápěčském obchodě nekoupíte. Jednotlivé prvky postroje se dají koupit jednotlivě, kdo chce ustrojit jedinou láhev, tomu asi nejlépe vyhoví koupit vše najednou, v soupravě.

Láhev

Zpravidla jsou používány láhve z hliníkové slitiny, které mají přibližně neutrální vztlak - prázdné i s automatikou plavou i ve sladké vodě. Osvědčené a téměř výhradně používané jsou následující láhve Luxfer:

Větší láhve, například už Luxfer 12 l/232 bar s vnějším průměrem 203 mm, jsou příliš velké a obtížné na manipulaci. Hodí se pouze jako dekompresní láhve pro jeskynní potápění, kde jsou umístěny kousek od vchodu a potřeba manipulace je minimální. Při potřebě většího množství směsi je jednodušší použít více lahví.

Použití ocelových lahví s negativním vztlakem neumožňuje rovnoměrné vyvážení potápěče a při manipulaci vede ke ztrátě stability. Dokud se nepodaří vyrobit ocelové lahve, které budou prázdné i s ventilem a automatikou plavat, tak je jejich použití naprosto nevhodné.

Kompozitové lahve jsou velmi lehké, vyžadují dodatečné zatížení. Další velkou nevýhodou je jejich křehký povrch, nesnesou hrubé zacházení. Používají se pouze pro zvláštní účely, kdy je rozhodující nízká hmotnost při transportu.

Ventil

Běžně se i v Evropě používají láhve určené typicky pro americký trh. To má z hlediska ventilu dva důsledky: závit v hrdle není metrický standard M25x2 (ale 0.750-14 NPSM, označovaný slangově jako 3/4 NPS) a ventil je opatřen přetlakovou pojistkou v podobě burst disku.

Závit ventilu musí souhlasit se závitem láhve. Požadavek zdánlivě samozřejmý, ovšem do palcového závitu hrdla lze s trochou "šikovnosti" zašroubovat metrický závit ventilu. Ventil pochopitelně dříve nebo později z hrdla s obrovskou energií vyletí, láhev bez ventilu se vydá opačnou stranou. Už se stalo několik nehod s velmi vážnými následky. Viz. nebezpečné kombinace závitů.

Přetlaková pojistka - burst disk - je malý kroužek plechu podepřený po obvodu, který se má při dosažení vyššího přetlaku (chybou při plnění a nebo třeba při požáru) protrhnout a zabránit tak explozi láhve. Už se ovšem několikrát stalo, že se protrhl a vypustil plyn během ponoru. Proto je účelné nahradit původní zátku zátkou slepou.

Točítko ventilu z tvrdého plastu je nelépe vyměnit za gumové (resp. z měkkého plastu). Kromě materiálu se liší i tvar, delší točítko má větší deformační zónu. Materiál i tvar přispívají k lepšímu pohlcení energie nárazu, čímž chrání osičku ventilu před ohnutím.

Celkové uspořádání

Značení

Nálepky označují maximální hloubku, do které smí být láhev použita (MOD - Maximum Operating Depth) a uživatele lahve. Optimální jsou velké černé číslice a písmena na bílém pozadí. Žádné další nálepky a nápisy by na lahvi neměly být, zvyšují riziko záměny (odstrašující příklad viz recenze metodického materiálu PADI DSAT). Výjimkou je malá nálepka označující čištění na kyslík a vizuální kontrolu (VIP - Visual Inspection), kterou někde vyžadují (lepí se pod držadlo) a kousek duck tape s analýzou směsi v lahvi, nalepený u ventilu z potápěčova pohledu vpravo. Někdo záznam o analýze z láhve před vložením do vody sundává, ale považuji za lepší ho tam nechat, umožňuje redundantní kontrolu po střídání směsí a usnadňuje další plnění.

Nálepky s MOD je nejlépe koupit hotové, zpravidla se používá "21" pro EAN 50 (i když PO2 1.6 je až v hloubce 22 m, ale je to ustálený zvyk) a "6 Oxygen", případně jenom " Oxygen" pro kyslík. Samotný nápis "6" nestačí, kdyby se láhev obrátila, byla by z šestky devítka. Jestliže se jedna stage používá na různé směsi, tak se běžně nálepky přelepují. V případě tréninku s jedinou lahví (se vzduchem) je možno přelepit MOD kouskem duck tape. Nikdy by nemělo zůstat viditelné neplatné značení.

Nálepku na vnitřní straně (druhý obrázek z celkového uspořádání) dává hodně lidí obráceně, než je na fotografii. Potom je vhůru nohama z pohledu parťáka, ale je správně orientována z pohledu potápěče. Může se dát i mírně šikmo a blíže k horní karabině, prostě tak, aby na ní potápěč viděl co nejlépe.

V Evropě se MOD značí v metrech, v USA ve stopách. V případě mezinárodních týmů je nutno dohodnout jeden společný systém jednotek. "Měříme ve stopách a byli jsme na Měsíci, až bude na Měsíci i někdo jiný, ať si značí lahve jak chce," napsal kdysi jeden rozhořčený diskutující z USA na konferenci Techdiver. Na to přišla odpověď z adresy v doméně nasa.gov: "V NASA měříme v metrech, jinak bychom na ten měsíc asi nedoletěli."

Nálepky se jménem či přezdívkou je nejlépe nechat si udělat na zakázku sítotiskem, písmo řezané z fólie moc dlouho nevydrží. Měly by na lahvi být, protože stage jsou si velmi podobné a na některých frekventovanějších místech v jeskyni je možno vidět celé hrozny podobně vypadajících lahví se stejnou MOD. I kdyby si potápěč svoji láhev spolehlivě poznal, tak je označení nezbytné pro spolupráci v týmu.

Součásti postroje

Karabiny

Optimální je nerezová "psí" karabina s velkým okem, do kterého lze při manipulaci strčit prst v rukavici. Použít lze i bronzové, které ale vyžadují větší údržbu a i tak mají menší životnost, zvláště při potápění v agresivní mořské vodě.

Karabina by neměla obsahovat žádné prvky, o které by se mohla zachytit vodící šňůra. Zcela vyloučené je použití karabin s "motýlkem", které se nacvaknou samy. V angličtině se trefně označují jako suicide clip.

Naprosto nevhodné jsou horolezecké karabiny, do kterých se velmi snadno zachytí vodící šňůra a nejsou odolné mořské vodě. Dobrým řešením nejsou ani levné "psí" karabiny zakoupené v brašnářství či hobbymarketu, které mají ochranu proti korozi řešenou pokovením. V moři jsou na vyhození obvykle po prvním ponoru.

Šňůra

Nosnou částí postroje je šňůra o průměru 3 mm, obvykle z PP (polypropylenu), protože tento materiál nesákne vodu. Je možno použít i PES (polyester) a PA (polyamid), ale zejména PA šňůry se ve vodě protáhnou poměrně výrazně (až o 7 % délky). Stage na fotografiích je vystrojena s pomocí kevlarové šňůry, která se neprotahuje.

Na protahování se bude ještě hodit kousek tenké šňůrky.

Hadice - rukojeť

Rukojeť pro manipulaci pod vodou je tvořena hadicí o délce okolo 30 až 35 cm. Lze použít starou středotlakou hadici. Vnitřní průměr musí být takový, aby šlo protáhnout šňůru nadvakrát a nejlépe natřikrát.

Stahovací páska

Šroubovací nerezová stahovací páska, obvykle šíře 14 mm, dlouhá podle obvodu láhve. Dá se koupit v potápěčských obchodech, ale i jako průmyslový výrobek všude, kde prodávají nerezový spojovací materiál.

Nerezavějící ocel pásky ve styku s hliníkovou slitinou láhve tvoří elektrický článek, což by způsobovalo elektrochemickou korozi láhve (nebezpečí exploze!). Nerezová páska musí být od láhve po celé délce elektricky izolována. Používá se dutý popruh, do kterého je stahovací páska navlečena a který zároveň skryje i volný konec pásky, nebo podložení gumou. V nouzi je možno použít i podložení odolnou samolepící páskou (duck tape).

Spona pásky by se mohla snadno o něco zachytit, nebo způsobit zranění. Proto se na ni navléká kousek duše z kola, širšího dutého popruhu či širší silnostěnné bužírky. Úplně nezničitelná je zahradní hadice. Návlek musí umožnit přístup utahovacího nástroje (šroubováku, nástrčkového klíče) ke stahovacímu šroubu spony.

Gumy

Jeden nebo dva "kroužky" gumy slouží k přichycení hadice automatiky. Dá se koupit, nebo ustřihnout z automobilové duše.

Nevhodné je použití volně navlečené smyčky tenkého gumového lana a nebo hadičky, mají tendenci se po láhvi pohybovat. Při stříhání duše dochází k rychlému otupení nástrojů, je škoda na to používat například kancelářkou pákovou řezačku na papír, což by se jinak nabízelo. Stará duše, kterou dostanete v pneuservisu zadarmo, moc dlouho nevydrží. Pryž teří (puchří, koroduje) a ztrácí mechanické vlastnosti.

Postup instalace

1. Přehnutou šňůru je nejlépe zatáhnout pomocí pomocné tenké šňůrky, která se dá buď také přehnout, nebo přivázat na konec škotovým uzlem.

    

2. Velikost horní smyčky se zkušebně vyzkouší i s karabinou. Výškově je uzel umístěn tak, aby po navlečení smyčky na hrdlo láhve byl těsně nad přechodem válcové části láhve do kulového zaoblení vrchlíku. Příliš nízko umístěná horní karabina způsobuje nevhodnou polohu láhve při plavaní. S příliš vysoko umístěnou karabinou se špatně pracuje.

    

3. Vhodným způsobem (fixem) se na šňůře vyznačí poloha spodního konce rukojeti, horní uzel se rozváže a spodní část povytáhne tak, aby horní smyčka nezajela do hadice.

    

4. Na delším konci se vytvoří spodní smyčka, do které se navlékne karabina. K délce je nutno připočítat zkrácení ve dvou uzlech.

    

5. Spodní uzel (na trojité šňůře) uzavře obě smyčky. Poloha je určena značkou.

    

6. Na spodní smyčce se vytvoří ve vzdálenosti na šířku stahovací pásky další uzel, v něm končí volný konec směřující dolů.

    

7. Tahem za horní smyčku se spodní uzel dotáhne k rukojeti. Přebývající volný konec šňůry směřující nahoru je vhodné také zatáhnout do hadice, pomůže stažení kouskem lepicí pásky.

    

8. Na horní smyčce se uváže uzel s karabinou.

    

9. Napnutá šňůra se pevně přitáhne stahovací páskou. Přesah pásky nesmí být velký, konec je třeba pečlivě zaoblit a je vhodné jej předem napružit, aby neodstával. Je-li páska v dutém popruhu, tak se do něj zatáhne i přesahující volný konec.