Závěs záložní automatiky

Záložní automatiku je nejlepší mít na krku, aby byla pohotově k dispozici v případě potřeby - například když z primární dýchá parťák. Při technickém potápění je to jinak v podstatě nemyslitelné a tento racionální způsob se čím dál tím více používá i v potápění rekreačním.

Několikrát jsem postup, který používám, vysvětloval a předváděl kamarádům. A jelikož jsem od přírody líný a už mne to nebaví, vše jsem nafotil a sepsal.

Zakoupit gumicuk (opředenou gumu) průměru 3.5 až 4 mm. V roce 2003 stál u Břendy (v Praze, Dlouhé ulici) 6 Kč/m.
Změřit obvod krku. Natěsno, nic nepřidávat.
Odměřit z gumicuku délku o 20 cm delší, než je obvod krku, ustřihnout, zatavit konce (oplet) zapalovačem. Na koncích udělat jednoduché uzlíky a pořádně utáhnout.
Udělat první uzlík rybářské spojky. Dotažené uzlíky na koncích slouží jako zarážka.
První uzlík rybářské spojky lehce dotáhnout, na druhém volném konci udělat druhý.
Do vzniklého oka vložit náustek automatiky a stáhnout, urovnat.
A je hotovo. Jestli si zvolíte černý gumicuk na černé automatice, vaše věc. Mně se pro fotografování víc líbil červený.

Délka oka je tak akorát, aby záložní automatika visela pod krkem. Když je srovnána do polohy náustkem nahoru a mírně dopředu, tak si automatiku s trochou šikovnosti dokáže potápěč vzít do úst i bez pomoci rukou. A při dýchání, kdyby se snad člověku udělalo nevolno, se dá smyčka vzadu přetáhnout na temeno hlavy a pak zajišťuje automatiku proti vypadnutí i v případě ztráty vědomí.

Nejčastější chybou je příliš dlouhá smyčka. Druhý stupeň pak není tak blízko pod krkem, což je pohodlnější zejména při chůzi k vodě, ale ve vodorovné poloze zbytečně visí pod potápěčem.

Jestli je popisovaný způsob zavěšení DIR, je mi dost jedno. Ale asi je.