Záchranný přístroj ZP-10

ZP-10 je určen jako únikový přístroj z vojenské techniky při brodění. Operační hloubka vyplývá z výšky šnorchlu pro tank, je 5 až 7 m. Kdo si troufá, může i hlouběji.

Tlakový zásobník (2×2 l na 300 bar) je zakrytovaný a vybavený informativním tlakoměrem, který polohou pístu v průhledném válci ukazuje zda je zásobník plný, na rezervě či prázdný. Pod krytem je i první stupeň ze známé automatiky Tajfun, upravený na šroubení G 5/8 a s jiným výstupem na středotlakou hadici. První stupeň automatiky je v transportní poloze namontován na zásobníku, při kompletaci přístroje se našroubuje pouze středotlaká hadice na vývod umístěný ve středu horní hrany krytu zásobníku. Součástí zásobníku je nosný postroj, tvořený řemenem přes krk a kolem pasu.

Další součástí je záchranná vesta složená v obalu uzavřeném na suchý zip, ze kterého se při nafouknutí sama uvolní. Vestu nelze odpustit, je vybavena pouze přetlakovým ventilem a dále kolíčkovým uzávěrem známým z nafukovacích matrací.

Z prvního stupně automatiky je vzduch veden hadicí do rozdělovače integrovaného s ručním napouštěním vesty.

Napouštění se ovládá tahem za šňůru s čudlíkem. Z rozdělovače je dále veden vzduch dvěma hadicemi do druhého stupně automatiky vycházející z typu Tajfun. Jedna hadice vede do klasického dávkovacího ventilu s vyvracecí kuželkou (Tajfun), druhá slouží k ovládání ventilu namontovaného v zadní části automatiky. Tento ventil umožňuje dýchat vzduch z okolního prostředí, dokud není systém natlakován. Po otevření přívodu vzduchu ventilem na zásobníku se tento ventil uzavře a izoluje systém od okolního prostředí.

Z druhého stupně automatiky vedou dvě vrapové hadice, které mají speciální koncovky pro nasazení na šrouby filtrů standardní ochranné masky ČS armády, typu OM-10. Výdechový ventil automatika nemá, vydechuje se výdechovými ventily masky.

Zážitky a zkušenosti

Celý přístroj ve výborném stavu, nepoužitý, pochází za pár šupů z vojenského výprodeje. Zvědavost je zvědavost a tak proč to nezkusit.

Šroubení G 5/8 je pod krytem dost obtížně přístupné. Po krátkém boji s připojením plnící koncovky se nám podařilo naplnit lahve na 200 bar. Zásobník je - s odpuštěním - těžký jako prase. Vše jsme zase nacpali do robustní transportní brašny, kam se vejde zásobník i vesta a vyrazili na bazén.

Nasoukat se do celého ZP-10 je poměrně dílo. Na první pohled chatrně vypadající spojení vrapových hadic se šrouby filtrů masky OM-10 se ukázalo jako zcela vyhovující a překvapivě pevné, jen je třeba dát pozor, aby osazení koncovky perfektně zapadlo po celém obvodu.

Nasazuji si masku, vzduch není ještě puštěný a tak dýchám přes filtry masky, dále přes vrapové hadice a otevřený ventil v upravené Tajfunce. Nádechový odpor je znatelný, ale snesitelný.

Otevírám ventil na tlakovém zásobníku. S hlasitým klapnutím se uzavírá ventil spojující vrapovky s okolním vzduchem a slyším, jak pracuje automatika se svým charakteristickým ostrým sykotem. Nádechové odpory prakticky nezměněny.

Jde se na věc. Výhled směrem dolů je zorníky masky silně omezen, obtížně lovím stupně žebříku. Přístroj je dostatečně těžký na to, aby mě ukotvil na dně. Výhled je silně šilhavý a navíc stoupá hladina vody pod mezi dvojitými skly. Strhávám ochranné kryty zorníků a koukám jen jedním okem. Je to trochu lepší, ale stejně zkreslení zůstává značné.

Přes poměrně velký rozdíl hloubky mezi nádechovou membránou a výdechovým ventilem se systém chová dobře, pouze při velkém záklonu dochází k mírnému samovolnému uniku vzduchu.

Nádechové odpory jsou rozumné přes to, že jsou v cestě vzduchu filtry masky OM-10. Musí se trochu táhnout.

Po chvilce rozkoukání testuji záchrannou vestu. Nahmatat provázek s čudlíkem dá trochu práce. Vesta se nafukuje poměrně pomalu, chvíli trvá, než se vydám vzhůru. Vesta se vytrhává z obalu a bez problému mě stabilizuje na hladině.

Záchranný přístroj ZP-10 zkoušeli ještě další tři lidé, vždy bez problémů. Pouze když maska OM-10 tak trochu nesedí, dochází k poměrně značnému volnému uniku vzduchu. Na rezervu (asi 30 bar) jsme se dostali velice rychle.

Na potápění to sice moc není, ale jako záchranný přístroj to jde.

Poznámka Jiřího Čepila:
Pokud se podařilo vydechovat přes výdechový ventil masky, upřímně gratuluji, většinou dochází k probublávání zpod lícnice na čele. Pokud člověk nedokáže vyrovnávat jinak než Valsavovým manévrem, má celkem problém s vyrovnáváním. Maska díky velkému objemu nutí člověka dívat se nahoru, což stejně moc nevadí, protože aby člověk něco viděl, musí opravdu dost šilhat, nebo se dívat jedním okem - jednodušší je se nedívat. Vrapovky na masce drží celkem pěkně až do okamžiku, kdy se za něco zachytí, pak se svlékne velmi snadno a dojde k zaplavení filtru masky a vrapové hadice. Jediný způsob, jak to pod vodou opět rozdýchat, je vypít vodu z hadice a už ji z huby nedat. Zaplavený filtr produkuje jakýsi světle zelený výluh, za který vás na bazéně dozajista pochválí. Člověk na fotce má přístroj špatně nasazený - láhve se nosí na boku, jako kabelka nebo notebook :)

Část vojenského předpisu Žen-24-6: Potápěčské práce a potápěčská technika v ČSLA (PDF, 6.5 MB) týkající se přístroje ZP-10. (doplněno v březnu 2007).