Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Záložní světla

Jedná se o jednu z nejvíce opomíjených částí výstroje. Hlavním úkolem záložního světla (angl. back-up light) je poskytnout dostatek světla k dokončení ponoru v případě selhání světla hlavního. Používáme jedno či dvě záložní světla, která máme připevněna na malých psích karabinách k levému a pravému prsnímu d-kroužku. Karabina se přichytí pomocí jeskynní šňůry (ne SK páskou) do dírky výběžku umístěného ve středu nejvyšší části svítilny. Spodní část svítilny je držena pod kouskem cyklistické duše o šířce 2‒5 cm. Umístění je hydrodynamické, světlo nepřekáží, je po ruce, lze ho bez problémů vyjmout za použití jediné ruky a po dostatečné praxi i zastrčit. Na rozdíl od umístění v kapse je jednoduché spatřit rozsvícení pod tlakem vodního sloupce. Nespatří ho postižený, ale jeho partner. 

 

Záložní svítilna.

 

Spojení šňůrou.

 

Svítilna musí mít jediný otvor s dvěma těsnícími o-kroužky.

 

Používají se výhradně svítilny, které se zapínají otočením hlavy po směru hodinových ručiček. Tedy bez tlačítek, kterými by mohla proniknout voda, jež se v rukavicích hůře ovládají a je možné je aktivovat omylem. Se zvýšením tlaku nesmí docházet jednoduše k samorozsvícení. Doporučeny jsou LED verze svítilen. Ty mají delší autonomii, svítivost a jsou odolnější vůči nárazům. Autonomie záložky by měla být dvakrát delší než čas na dně, což s LED technologií není žádný problém. V případě použití zastaralé žárovkové svítilny (halogen) nesmí napětí baterie přetěžovat žárovku, které by tak hrozilo poškození.

 

Umístění na popruh. Pokud se záložní duše přetrhne, je nutno ji doplnit. Zde chybí.

 

Baterie do záložek: CR123 a typ C.

 

Kontrola funkčnosti by měla být prováděna před každým ponorem. A o-kroužky by měly být čas od času mazány, aby lépe těsnily a déle vydržely. Nedobíjecí baterie do záložky se doporučuje měnit před každou návštěvou overhead prostředí, každých šest měsíců nebo po každém delším použití. Stejně jako u baterie hlavního světla lze měřit napětí baterií voltmetrem. Vyžadovány byly po dlouhá léta svítilny na tři 1,5V baterie typu „baby C“, které se běžně prodávají po celém světě. V posledních letech a s používáním nových technologií (LED) je možné používat i svítilny na menší baterie typu CR123. Kratší rozměry záložky jsou vhodné pro nižší potápěče, kteří nemají na popruhu tolik místa. Další předností je mnohem nižší hmotnost pro cestování. Alkalická verze baterií má delší životnost a vyšší svítivost. 

Záložní světlo slouží pouze k používání pod hladinou. Pokud si při přípravě na noční ponor potřebujeme posvítit na výstroj, tak nejlépe svítilnou zakoupenou za tímto účelem.                                       

Výhodou používání dvou záložních svítilen, jinak povinných do overhead prostředí, není pouze rezerva, nýbrž připevnění zajišťuje, že d-kroužky budou vždy ve stejné poloze, a nebudou tudíž „utíkat“ nahoru.

V jeskyni lze záložku použít při hledání ztracené vodicí šňůry v „nulové“ viditelnosti za pomocí pevného bodu a k němu navázané cívky. Pokud není pevný bod k dispozici, lze ho podle místních podmínek vytvořit zabodnutím jedné ze záložek do země.

Pokud je nutno svítilnu použít, nejprve ji vyjmeme z gumy, rozsvítíme, abychom ji v případě vyklouznutí z ruky viděli, a až potom odpojíme karabinu z d-kroužku. Svítilnu lze však bez problémů používat bez odejmutí z d-kroužku.

Některým potápěčům koliduje při chůzi na suchu nebo při pohybu pod vodou dlouhé záložní světlo s kanistrem hlavního světla a dochází k vypínání či zapínání hlavního světla. Tomu lze zamezit několika způsoby popsanými v kapitole o hlavním světle.

Svítilna nepatří do kapes obleku nebo křídla, jelikož není vidět, jestli se nerozsvítila. Nemá být připevněna ani k láhvím, k přilbě, k masce nebo kamkoli jinam.

 

Zálohy se používají pouze do rozumné a nutné míry. Nad ní problémy neřeší, ale přidělávají.

 

Proč nenosíme na masce ani malou svítilnu?

Do vody bereme pouze to, co opravdu potřebujeme. Většinou si vystačíme s vlastním kanistrovým světlem. Správné zavěšení hlavy světla na pravý d-kroužek umožňuje nasvícení práce rukou, jako např. psaní do wetnotes nebo vypouštění bójky. DIR potápění není sólo potápění, a partner nám tedy navíc může přisvicovat. Světlo na hlavě (přilbě, masce) může během komunikace a pohledu z očí do očí oslepovat.

 

Svítilna připevněná k popruhu masky.

 

Mnohem závažnější je však riziko stržení masky s přídavným světýlkem při poskytování dlouhé hadice, natož pokud se jedná o skutečnou OOG situaci méně zkušených potápěčů. Potápěči mající světýlko v oblibě argumentují tím, že nikdy žádné problémy při poskytování dlouhé hadice neměli. Potom je nutno se ptát, jestli hadici poskytují správným, tj. nejkratším pohybem. Přímým pohybem ruky hned po předklonění hlavy, popř. jestli nacvičovali i reálnější situace poskytování, kdy není partner před námi, ale třeba na boku. Při poskytování do strany je stržení mnohem pravděpodobnější. A co když v ten okamžik navíc dýcháme z mnohem kratší hadice stejdž nebo deko láhve? Jsme tedy nuceni nejdříve poskytnout rozdýchanou automatiku a až následně dlouhou hadici.

 

Potápěč se chystá natáčet v jeskyni. Kamera je umístěna mezi světly. © Gabriela Grézlová

 

Některé svítilny jsou vztlakově negativní, a tak masku po stržení/skopnutí táhnou ke dnu rychle. Jak dobře lze masku se svítilnou nasazovat jednou rukou? Měli bychom mít svítilnu i na záložní masce a riskovat zamotání v gumicukách s další výstrojí v kapse? A jak bychom si měli být jisti, že se omylem nerozsvítí? Anebo se po výměně za záložní masku bez svítilny máme snažit nenechat vyvést z míry nezvyklou situací chybějícího světla na hlavě stejně jako v případě vybití baterie?

Pokud chceme mít při každém pohledu osvícený bottom-timer bez toho, abychom ho osvítili jednoduchým pohybem hlavy na levé ruce, koupíme si přístroj s podsvícenými číslicemi (např. DiveSoft Freedom). Pokud potřebujeme mít v prostředí bez jakéhokoli orientačního bodu neustále před obličejem osvícený kompas, předáme ho dočasně do pravé dlaně.

Mezi další negativa patří nebezpečí zachycení jiných věcí než hadic. Nejen vlasců, jeskynní šňůry, drátů a kabelů ve vraku, ale třeba také ruky při ovládání točítek ventilů. Při skútrování se riziko znovu zvyšuje.

 

Požadavky na záložní svítilnu

 - spolehlivost, jednoduchost (minimum dílů) a kvalita

 - pevný design (tělo z jednoho kusu delrinu)

 - za-/vypínání otočením hlavy po/proti směru hodinových ručiček

 - dva těsnící o-kroužky

 - možnost připevnění karabiny v zadní částí těla

 - použití nedobíjecích článků

 

Z dějin záložek a jejich připevnění

Floridští jeskynní potápěči v 70. a 80. letech 20. století běžně věšeli několik (třeba i pět) záložních svítilen na d-kroužek umístěný do spodní části dvojčete. Po zjištění, že více neznamená vždy lépe, dávali někteří potápěči přednost bezpečnějšímu umístění do kapes obleku. Samorozsvícení pod tlakem však nebylo patrné a docházelo k vybíjení baterií. Proto se hledalo nejen místo, kde bude omezena možnost zachycení se, ztráty, poškození, ale i včasného spatření zapnutí. Umístění na ramenní popruhy začali používat potápěči kolem Billa Hogarth Maina. Ještě na přelomu tisíciletí používali někteří HOG/DIR potápěči na každém ramenním popruhu dva d-kroužky. Spodní a zároveň menší sloužil výhradně k držení záložní svítilny, která tak „nezabírala místo na d-kroužku hlavním“.

 

 

Příště: Masky a jejich pásky