Světoví žraloci a rejnoci
|
Autor: Překlad: Vydal: Rozsah: ISBN: |
Anotace
Podrobný atlas žraloků, rejnoků a chimér, doplněný desítkami fotografických příběhů. Informace 24 čeledích žraloků, 17 čeledích rejnoků a 2 čeledích chimér jsou systematicky zpracované a zahrnují i několik fotografií. Příběhy se věnují různým aspektům života těchto druhů a jejich vztahu k člověku.
Obsah je uspořádán taxonomicky, na závěr je rejstřík latinských a anglických názvů a přehled literatury.
Komentář
Kniha navazuje na serii "atlasových" publikací nakladatelství Ikan. Uspořádání je stejné jako u ostatních knih této řady.
Chybí mi rejstřík českých názvů. Při hledání v knize mne rušilo velké množství příběhů, které jsou vloženy mezi popisy čeledí. Zatímco u jiných knih této řady je jejich počet únosný (Rudé moře - 13, Atlas ryb středomoří a Atlantiku - 22), zde mi počet 33 příběhů vadil.
Fotografie jsou standardně hojné a vesměs kvalitní. Vetší pozornost by ale měla být věnována sazbě - na stránce je použito více fontů pro text, uprostřed řádků se objevují rozdělená slova, obtékání některých obrázků textem je hrozné.
Komentář odborníka
Vodní prostředí, a zejména to mořské, poskytuje nám suchozemcům krom fascinace bizarností neživých tvarů i neuvěřitelnou pestrost živých forem. V kombinaci s přirozenou zvídavostí lidského druhu, tak ale následně vzbuzuje i trýznivou touhu po vědění. Minimálně již proto, abychom mezi přáteli mohli ony "obludy mořských hlubin" alespoň pojmenovat, a nebavili se o něčem velkém červeném, co nás požahalo, či jen proplulo kolem, a co ani nevíme, co to bylo.
A tak snad každý, i biologicky nezainteresovaný potápěč, s nadšením přivítal brilantní publikace německého nakladatelství IKAN, světoznámého potápěče a podvodního fotografa Helmuta Debelia, které se v posledních letech objevily i na našem knižním trhu. Brilantnost této edice spočívá zejména v její bohaté a naprosto jedinečné fotografické dokumentaci, která ji, a nutno říci právem, vynesla na špičku svého oboru. Ačkoliv se ve své podstatě nejedná o určovací klíče, většina laické i odborné veřejnosti tak tyto publikace chápe a zejména používá. Vysoká technická kvalita, ruku v ruce s vysokou výpovědní hodnotou naprosté většiny snímků a současnou absencí pravých určovacích klíčů, ať již z důvodů nerentabilnosti prodeje či prostě faktu, že k dané skupině prostě určovací klíč není k dispozici, tomu jednoznačně nahrávají. Biologicky zainteresovaný potápěč pak bude při prvním listování asi jen těžko zvládat své vzrušení, stejně jako tomu bylo u mne, když jsem prvně procházel jednotlivé druhy Rudého moře - průvodce korálovými útesy. Jedním dechem a jednou nocí jsem pak projel i Atlas ryb Středomoří a Atlantiku. A tak jsem hořel nedočkavostí jak před "první nocí", když měli vyjít "Světoví žraloci a rejnoci", skupina, kterou mám v rámci rybovitých obratlovců opravdu rád, ke které srdce prostě tak nějak tíhne. A to jsem se tedy divil!
 |
| Žralok vouskatý (Ginglymostoma cirratum) označovaný ve "Světových žralocích a rejnocích" za Atlantského žraloka chůvu (Zoo Duisburg, Německo). |
Ač bych nerad zatěžoval překotným výčtem všemožných detailů, stojí některé chyby nejen za zmínku, ale téměř za myšlenkový rozbor. Pokud tedy velkoryse přejdeme bezuzdné řádění tiskařského šotka, který snad musel dostat VIP pozvánku, je daleko nejtragičtější úroveň vlastního překladu a užitého českého jazyka. Celá řada názvů a termínů je ponechána buď přímo v angličtině nebo otřesným způsobem počeštěna. Názvy jednotlivých skupin organismů jako "coelacanth, polychaete, pinnipeds, algae" (str. 96, 98, 296) mají běžně používané české ekvivalenty - lalokoploutvá ryba, mnohoštětinatý červ, ploutvonožci, řasy, a tedy stačilo jen nahlédnout do odborné české literatury. Stejně tak je tomu u většiny nesprávně použitých anatomických termínů, tak např. "klaspery" (str. 7) se odborně označují jako pterygopody či myxopterygia a nebo hezky česky samčí kopulační orgány. Naprosto zavádějící je, když tytéž proklamované "klaspery" jsou pak na schématu na str. 12 zcela jednoduše (ač nesprávně) označeny jako penis... a pak se v tom čtenáři vyznej! Na stejném obrázku nejspíš vyvolá úsměv i "otvor pro výstřik", jinak odborně spiraculum, tedy první (s tím kolikátá to vlastně je, to popravdě řečeno není až tak jednoduché) žaberní štěrbina. Vše je dokonáno smysl naprosto postrádajícími větami, které je třeba opravdu soustředěně domýšlet, jako např. "O žraloku okružnatém, který je takzvanou "živou fosilií" a jedním z nejstarších typů žraloků, který celé věky a do současnosti." (str. 16).
O ještě zásadnějším amatérismu pánů překladatelů, ale vypovídá totální významová "neznalost" celé řady českých slov. Až mne překvapilo jak dokáže být čeština pestrá a zábavná. Tak např. skutečnosti charakteristické jako zbarvení, přítomnost či nepřítomnost výrůstků atd. podle nichž je možné druhy určit jsou vydávány za "charakterové" (str. 34). Jinde je nám vnucována "přeměna barev třených ryb" (str. 283), s čímž se sice nedá než souhlasit, neb náležitě třená ryba nejspíš barvu opravdu změní, ale zde šlo nejspíš jen o barvoměnu ryb ve tření. Zcela nevhodně je použito celé řady, většinou cizích, termínů jako např. "anestetický" (str. 88) nikoli však ve smyslu umrtvující, ale neestetický atd. Nesmyslným překladem pak vznikly i takové perly jako "největší kladivoun je velký kladivoun" (str. 184), což je pravda asi tak jako, že každá zbytečná věta, je opravdu zbytečná! Proč třeba složitě vysvětlovat pojem estuár (str. 5), když jej lze zcela jednoduše přeložit jako ústí? Pokud byste snad někdo dumal na co má rejnok devonshirský (Raja montaqui) "dvě oči připomínající skvrny" (str. 240), tak vězte, že daleko běžněji mívá dvě skvrny připomínající oči a slouží mu k zastrašení útočníka nebo k odvrácení případného útoku do nehlavové části těla (tj. do míst, kde případný útok nemusí mít fatální následky). To, že z veslonosů (mají "veslo" místo nosu) jsou zde veslonozi (tedy mající "vesla" místo nohou), už může opravdu jen pobavit.
Hrůznou záležitostí je ovšem použité české názvosloví. Smutným příkladem budiž např. lachtan jihoafrický (Arctocephalus pusillus), který je zde vydáván za tuleňe kožišnatého, české vědě neznámý druh (pokud si tedy otrocky nepřeložíte anglický název tohoto ploutvonožce - fur seal). Obdobným způsobem autoři překladu dospěli k převážné většině českých názvů, pokud jim tedy náhodou nedošla invence jako se to nejspíš stalo v případě čeledi rejnokovitých (Rajidae - v knize "rejnoci očkovití"), u kterých jsou již ponechány pouze anglické názvy, což je ale paradoxně nakonec možná nejzáslužnější počin. Pokud si totiž někdo vštípí originální anglické názvy, tak se snad alespoň v anglicky mluvících zemích domluví, zatímco s českými ekvivalenty typu "šuponosý šestižaberný žralok" či "širokonosý sedmižaberní žralok" (str. 14) zaručeně ne. Nejlépe by autoři překladu udělali, kdyby si po prvních přeložených stránkách (ač stále více nabývám domnění, že to překládal automatický softwarový translátor) vzali k srdci úvodní výrok autora publikace R. M. Hennemana (str. 4): "Nikdo nemůže za jeden lidský život zvládnout sám celou práci, která je nutná ke vzniku takové(ho)to obrazového díla.", a nechali alespoň odbornou stránku překladu odborníkům. Vědecké názvosloví má totiž svá pravidla zakotvená v Mezinárodních pravidlech zoologické nomenklatury přijatých v roce 1905 a následně upravených v roce 1985. Jedním ze základních principů je, že název druhu je dvojslovný, sestávající se z názvu rodového a druhového. Ačkoliv ne všechny pojmenování v národních jazycích tomu odpovídají, čeština se toho bezezbytku drží a pro "žraloky šestižaberné šuponosé" tak není místo.
 |
| Máčka hvězdnatá (Scyliorhinus stellaris) vyproštěná z rybářské sítě a před vrácením moři demonstrovaná studentům v rámci kurzu Terénní zoologie mořských bezobratlých (Veruda, Chorvatsko). |
Celá situace je o to smutnější, že od roku 1997 vychází pod patronací Národního muzea v Praze kompletní české zoologické názvosloví (paryby autorů Hanela L. a Nováka J. vyšly v roce 2000), které by mělo chaotické situaci na české překladatelské scéně výrazně pomoci. Každopádně pokud už má někdo obrozeneckého ducha, a tvrdošíjně nesouhlasí s dosavadními používanými názvy, měl by se alespoň snažit, držet se (v souladu s nomenklatorickými pravidly) pro každý konkrétní druh jen jednoho ze svých nesčetných výmyslů a nevytvářet synonyma. Takže když je žralok lagunový (Triaenodon obesus) (str. 127) označen za "žraloka bělocípého útesového" neměl by být o dva řádky níže označován za "žraloka bělošpicého útesového". Dílo zkázy je pak dokonáno mizivou biologickou fundovaností překladatelů, kterou dokládají v mnohých svých zcela zmatečných a nesmyslných překladech typu "tento rod obsahuje jeden monotypní řád" (str. 63), či za mnohé třeba tvrzením, že pilohřbet trojřadý (Platyrhinoidis triseriata) "vyhledává kořist v usazeninách a tvoří ji převážně plankton" (str. 220), což je asi stejný blábol jako tvrdit, že krávy se pasou na louce a jejich potravou jsou tedy převážně uzené makrely. Jako červená niť se celou knihou táhne všudypřítomný problém s výživou zárodků a vejco-, živo- či vejcoživorodostí (str. 38, 46, 56, 57, 71, 82, 156, 200, 210). V celém překladovém chaosu pak naštěstí zanikají další faktické chyby jako třeba údaj o tom, z jaké ploutve to vlastně mají štítovci (Echeneidae) svou přísavku (str. 288).
Odvaha překladatelů "Světových žraloků a rejnoků" je opravdu zarážející. Proč se někdo pustí do překladu, když jak překladatelská, tak biologická stránka věci jsou mu naprosto cizí, je pro mne záhadou. Rád bych věřil, že za celou touto lajdáckou prací byla jen mladická touha a nerozvážnost přinést potápěčské veřejnosti překlad originální publikace, ale bohužel nevěřím. Je mi opravdu líto, když takto kvalitní a jedinečná publikace je degradována na úroveň toho nejposlednějšího braku, jen proto, že byla šita ani ne snad jehlou horkou, jako spíš do běla rozžhavenou. Je mi též líto, když tato mizerná práce vrhá špatné světlo na celou edici. Ve svém idealistickém optimismu, doufaje, že tento veřejný pranýř snad odradí od podobného diletantského partyzánství, prosím za celou potápěčskou a hlavně biologickou veřejnost, TAKHLE JIŽ VÍCKRÁT NE!