Hloubkový ponor se vzduchem v Hondurasu

O víkendu jsem se potkal s jedním kamarádem, který mi líčil své nadšení pro hloubkové potápění se vzduchem. Vyprávěl, jak by si chtěl ještě letos skusit ponor do 100 metru. (Potápěč P** s cca 60 ponory). To mne přimělo k tomu, abych vyhrabal ze svého archivu popis jednoho hloubkového ponoru, který se objevil v německé potápěčské konferenci. Se souhlasem autora J.Ammanna jej posílám "do placu." Popis osobních pocitů a pohled na celou věc se mi zdál být zajímavý. Mám pocit, že by se na tohle téma mělo hovořit častěji.

Před dvěma lety jsem byl na Roatanu/Honduras a uskutečnil jsem tam hloubkový ponor. Chtěl bych popsat, jaké to bylo.

Na tamnější potápěčské základně nám Dive-Guide a majitel nabídli hloubkový ponor do "pouze" 60 metrů. Po vícedenním přemýšlení jsem se ještě s jedním potápěčem z Berlína rozhodl hloubkový ponor uskutečnit. Další skupina potápěčů měla tento ponor uskutečnit o dva dny později. Na vysvětlenou: Dive-Guide byl dlouholetým potápěčem z povolání, než společně s kamarádem otevřeli tohle potápěčské centrum. Barokomora je v bezprostřední blízkosti. Uvedené skutečnosti v nás vzbudili falešný pocit bezpečí. V den "D" jsme se tedy ve třech lidech zanořili. Pocity a smyslové vnímání se velmi podobali tomu, co nedávno proběhlo konferencí (Pozn.: viz popis hloubkového ponoru se vzduchem).

Po velmi rychlém sestupu jsme měli první problémy asi v 50 metrech. To nám mělo stačit k tomu, abychom ponor přerušili !!! Přesto jsme se rozhodli jít hlouběji. Krátce na to se začaly projevovat příznaky tunelového vidění, opojení, posun barevného spektra, akustické halucinace atd., atd. Abych to zkrátil: Počítač mi později ukázal, že jsme byli v 72,7 metrech !!! To znamená, že jsme od určitého okamžiku nedokázali ponor správně kontrolovat. Původně se mělo jednat o ponor do 60 metrů. Dnes bych řekl, že jsme měli v 50 metrech ponor ukončit, respektive vůbec něco takového nepodnikat.

V konečném důsledku jsme měli vlastně štěstí, protože se nikomu nic nestalo. Už několik hodin po uskutečněném ponoru mi bylo jasné, jak lehkomyslné to od nás bylo. Podobný ponor bych za stejných podmínek už nikdy nepodnikl. Myslím, že je věcí každého z nás, zda se podobných ponorů zúčastní. Chtěl bych jen upozornit na to, že je, bohužel, asi dost nezodpovědných majitelů potápěčských základen, kteří právě podobnými podniky lákají klientelu.

Důkazem toho, jak hloupí mohou někteří lidé být (a sám se nevylučuji), je skutečnost, že zmiňovaná skupina potápěčů i přes naše líčení svůj ponor o dva dny později uskutečnila.

Závěrem bych chtěl dodat, že událost popisuji ne proto, že bych na svůj hloubkový ponor na Roatanu byl hrdý, ale především jako varováni.