Zamotání do šňůry

Potápěli jsme se na lomu Leštinka u Prosetína a to já M.S. (CMAS P**, 120 ponorů), a dva P* (asi po 40ti ponorech, s J.D. máme společných 40 ponorů s L.K. 15 ponorů).

Ponor začal v 17:00 h a už se stmívalo, plánovali jsme max. hloubku 15 m a obeplavání celého lomu, vybavení jsme měli já 1x20 l (jiná láhev nebyla k dispozici), automatiku bez oktopusu, ABC, rukavice, botky, manometr, nůž, žaket - křídlo, mokrý oblek 7 mm, foto vybaveni. Kolegové měli stejné vybavení, pouze láhve měli 18 l a každý měl oktopus, jeden suchý oblek, svítilnu 35 W, druhý Xenonku (HID 35 W), stroboskop + záložní světlo, J.D. měl nový žaket, který ještě nikdy nezkoušel.

Ponor probíhal následovně - díky úbytku světla jsem chtěl fotit max. do 5 m hloubky, proto jsem zůstával v mělčí vodě (byla mi také zima, takže jsem neklesal hlouběji, než do 10 m), kolegové se pode mnou pohybovali v hloubce cca 12 až 15 m. Asi po 5 minutách ponoru jsem chtěl kolegům pode mnou zasignalizovat, ze je mně zima a že je již příliš málo světla, než abych mohl fotit a hrozilo, že se bez svítilny neobejdu tudíž že ponor ukončím. Chtěl jsem plavat ke kolegovi v 15 m, nicméně asi ve 13 m mi najednou cosi vytrhlo automatiku z úst (později se ukázalo, že to byla páska natažená pod vodou od břehu ke kesonu). Jelikož jsem byl ve výdechu a ve tmě za sebou jsem automatiku nemohl najít, signalizoval jsem J.D. nedostatek vzduchu. Ten zareagoval se zpožděním, díky čemuž už jsem spolykal docela dost vody. Společnými silami jsme zahájili výstup, bohužel se mně nepodařilo na 100 % rozdýchat kolegův oktopus a zároveň jsme zjistili, že jsem v pásce zamotán a že mojí automatice chybí náustek. Kolega se snažil vytáhnout mne na svůj žaket, který ale ne úplně perfektně ovládal. Na odřezání už nebylo dost času, krom toho jsem ze studené vody dostal křeč hrtanu a začal se topit. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo nafouknout žaket na maximum a trhnout sebou tak, že páska praskla. Celou dobu jsem byl při vědomí a uvědomoval jsem si, že musím vydechovat. Bohužel to nešlo (díky křeči hrtanu). Poté, co jsem se dostal na hladinu, vyzvracel jsem vodu a začal vykašlávat vodu z plic, ve které jsem objevil krvavý hlen. J.D. se objevil vedle mne skoro okamžitě a poskytl mně oporu, zjišťoval můj stav a odtáhl mě ke břehu. L.K. se objevil asi po 30ti vteřinách a následoval nás.

Na břehu mě J.D. pomohl svléknout z neoprenu a šel volat Tomáše Sládka pro konzultaci a dále Chrudimskou nemocnici, kam jsme ihned vyrazili.

Cítil jsem mírnou bolest na levé straně plic, ve vykašlávaném hlenu jsem měl žilky krve, psychicky jsem na tom byl normálně, pouze trochu otřesen šokem z "poloutopení", jinak jsem vnímal vše a žádné jiné příznaky jsem neměl. Po příjezdu do nemocnice mě okamžitě přijali na oddělení JIP, byl mi udělán EKG, rentgen plic, CT plic, byl proveden odběr krve z tepny, změřena hladina kyslíku v krvi, byl přistaven čistý kyslík a konzultována barokomora v Pardubicích, kam mě neprodleně chtěli odvézt. Nakonec díky tomu, že všechny testy dopadly negativně, jsem zůstal v Chrudimi celou noc a do rána jsem byl na JIP. Kolem poledne druhého dne mně byly provedeny RTG a CT plic opět s negativním výsledkem, po dohodě s primářem jsem byl propuštěn do péče obvodního lékaře.

Zpráva postiženého M.S. byla upravena pouze po gramatické stránce.

Komentář

Největší zásluhu na hladkém průběhu věcí má MUDr. Pavel Macura, kterého jsem okamžitě po telefonátu J.D. kontaktoval. Ještě jednou mu tímto děkuji za čas, který trávil poskytováním odborných konzultací lékařům v Chrudimi.

M.S. se již následující den (ano, hned po propuštění z JIP) šel lehce ponořit. Přežil to. V současné době (asi tři měsíce po nehodě) bez následků.

Pokusím se teď připomenout některé body bezpečnostních směrnic, jejichž porušení mělo vliv na vznik a průběh nehody.

10. Potápěčská výstroj musí být úplná a účelná pro plánovaný ponor. Její funkčnost je nutno prověřit těsně před ponorem.

Použití funkční svítilny by pravděpodobně zabránilo přehlédnutí pásky, do které se M.S. zamotal.

10.3. Doporučuje se používání alternativního zdroje vzduchu (záložního druhého stupně plicní automatiky, záložního dýchacího přístroje apod.).

Dostupnost řádného alternativního zdroje vzduchu (záložní automatiky) by pravděpodobně dovolila vyřešit zamotání jednoduše a bez stresu. Paradoxně M.S. ještě jeden zdroj vzduchu měl a nevyužil jej. Nesmíme zapomínat, že i inflátor se dá docela dobře použít k dýchání. Stačí při nádechu stisknout obě tlačítka najednou a je dostupný čistý vzduch z lahve v dostatečném množství pro pomalý nádech. V nejhorším by bylo možno nadechnout se i přímo z žaketu (křídla), ale to by přineslo obrovské riziko infekce a zde to nebylo vůbec nutné.

11.1. V průběhu ponoru o sobě potápěči ve dvojici (trojici) musejí neustále vědět.

Asi nejpodstatnější věc. Dvojice dole neměla o momentální situaci M.S. dostatečnou povědomost. M.S. se efektivně potápěl sám, protože se nemohl v každé situaci spolehnout na pomoc partnera. To je zřejmé z toho, že musel nejdříve sestoupit, aby mohl signalizovat výstup. Pro takové potápění ale neměl ani dostatek zkušeností (lze-li vůbec pro sólové potápění dostatek zkušeností mít), ani dostatečnou výstroj.