Zapomenutá izolepa

Co je třeba kontrolovat před vstupem do vody? Normálně si člověk i na lodi s komerční bází láhev strojí sám, takže zkontroluje před ponorem tlak, funkci 1. a 2. stupně, žaket, resp. inflátor. Případný únik. Někdy je personál lodi, zejména v teplejších krajích až horlivě přeochotný a pomáhá se strojením, což člověk občas ocení při tahání lahví, ale stejně si ten první stupen radši montujeme sami. Myslím, že to je běžná praxe.

Letošní příhoda z Vietnamu nás ale poučila, že je potřeba být ještě důkladnější. Potápěli jsme se partou a s dcerou v pěti lidech, na lodi klid, byli jsme tam sami, pomocníci, divemaster, kapitán všechno úplně v pohodě, my taky. Žádné drama, žádná nervozita. Po ponoru jsme si začali chystat lahve na další, takže jsem nejprve pomohl se strojením dceři (přece jenom je malá, na to tahání). Všechno jsme zkontrolovali, když jsem se otočil ke své lahvi, koukám, dobrotivý pomocník mi jí ustrojil. Tak jsem poděkoval, ale stejně jsem si zkontroloval výše uvedené. Všechno v pořádku, v lahvi 200 bar, nic nesyčelo, dýchalo co dýchat mělo.

Hupli jsme do vody, vše OK. Vzduch ubýval přiměřeně. Asi ve 40 minutě jsem slyšel tlumenou ránu, spíš lupnutí, které mi připadalo za zády, ale nic dalšího se nestalo. Stejně jsem zkontroloval první stupeň, ani buddy nic nehlásil, tak jsem usoudil, že na lodi, která byla nad námi, třeba něco spadlo. Asi po 60 minutách se ponor chýlil ke konci. V momentě, kdy jsem dosáhl pěti metrů, začal náhle (celkem hodně) valit zpod prvního stupně od závitu vzduch. V lahvi bylo kolem 70 bar, takže jsem si vzpomněl na článek na SP (Volný únik vzduchu z automatiky, pozn. red.), že mám spoustu času. Prakticky jsem byl asi tři metry od lodi, tak jsem jenom koukal na maňas a dokončil safety stop v těsném kolektivu ostatních potápěčů. Kupodivu přes únik, který ostatní přihlížející popisovali jako hrozivý či dramatický, byl pokles tlaku minimální - asi 15 barů.

Po výstupu z vody jsme začali zkoumat problém, většina sázela na O-kroužek. Jaké bylo překvapení, když po sejmutí prvního stupně jsme našli ventil krásně zalepený černou izolepou, jenom trochu promáčklou. Předtím, s nasazeným prvním stupněm, nebyla vůbec vidět. Divemaster byl hodně přepadlej, dost se omlouval a nevím, co přesně říkal pomocníkovi, když si ho bral stranou.

Nás spíše zajímalo, jak se choval ten kousek izolačky, jestli jako chlopeň, nebo jestli ten únik v 5 metrech byl způsoben poklesem tlaku v lahvi, nebo čím. Ale izolepa byla jako nová (žádné otřepení, perforace atp.). Taky byla zajímavá myšlenka, kdyby se to utrhlo a ucpalo první stupeň někde hluboko a s buddym na vzdálený dohled (každý jsme si fotili, prostě užívali jsme si to). Byli jsme zvědaví na graf ponoru, ale na spotřebě se to odrazilo minimálně, z normálních 11 litrů SAC stoupla asi na 12,5 litru.

Naštěstí všechno dopadlo dobře, takže jsme zvýšili bdělost, buddy teamy se trochu přiblížily a jsme ostražití a montujeme si lahve sami.