Ponory za velkou louží

Konec našeho ročního pobytu v Kanadě se pomalu blíží a proto bylo načase uskutečnit dlouho plánovanou okružní cestu. Já i můj parťák Lukáš, vášnivý horský cyklista, jsme si navymýšleli plány na perfektní výlet a postupně se začali střetávat s realitou. Měsíc před odjezdem nám v zaměstnání oznámili, že není práce (respektive zakázek je dost, ale General Motors nevyrábí auta a my nemáme na čem dělat) a tudíž zůstáváme na blíže neurčenou dobu doma. Bez výplaty. Všechny pokusy o sehnání brigády v létě, kdy se studenti snaží vydělat si aspoň něco na další školní rok, selhaly a tak bylo potřeba začít škrkat. Čeká nás totiž zhruba 18 tisíc kilometrů, což jen na benzínu dělá 1600 dolarů. Plus jídlo, ubytování, občasné vstupné, nedejbože oprava auta..

Takže z potápění k vrakům u Vancouveru sešlo a já přemýšlel co dál. V první chvílí jsem se chtěl na všechno vykašlat a věci si sebou vůbec nebrat - přece jenom těch zhruba 50 kilo výbavy něco benzínu navíc bude stát, místo taky zabere a stále budu riskovat, že mě ji někdo vybere z auta. Po dlouhém pátrání na internetu jsem ovšem našel několik ledovcových jezer ve Skalistých horách, dokonce se zatopenou vesnici a tajným Churchilovým projektem z 2. světové války.

Čili bylo rozhodnuto. Potápět se budu, ale co s plněním? Skalisté hory nejsou vyhlášenou lokalitou s obchody s kompresorem na každém rohu. Nejbližší  jsou v Calgary a Edmontonu, 150 a 400 km daleko, přes hory a navíc opačným směrem než pojedeme. Takže budu muset vystačit se svými dvěma 80cuFt (zhruba 11l) a úžit si své 2 ponory. Pro jistotu jsem si na netu vypátral možné plnění (i přes několikadenní pátrání to byly jen 3 místa ve Whitehorse na Yukonu a Princi George v Britské Kolumbii).