Ponory za velkou louží
Poslal dopisovatel Stran potápěčských
Whitehorse
Spěcháme na sever, protože máme ve Whitehorse objednané kanoe. Do města (spíš větší vesnice, ale tady na severu jsou jiná měřítka) přijíždíme den předem a já se pokouším kontaktovat místní potápěče. Bohužel na Yukonu nemá monopolní kanadský operátor pokrytí a ani nedovolí mému telefonu napojit se na aljašský Bell, který zde zajišťuje komunikaci. Několik minut v telefoni budce ukazuje, že z 5 kontaktů které jsem našel na internetu funguje jen jeden, a ten je do pozítří mimo město. Takže prozatím mám s plněním smůlu a můžu se soustředit na svůj aktuelní problém - kam schovat na týden svou výbavu zatímco se budeme plavit 430km po řece Yukon. Lukáš má stejný problém se svým drahým horským kolem. Plavba z Whitehorse do Dawson City totiž zabere 2 týdny, proto z časových důvodů jedeme jen zajímavější a akčnější půlku z Carmacku. Kanoe tam odvezem naší dodávkou, ta ale zůstane zaparkovaná u řeky celý týden než se pro ni vrátíme. Naštěstí se nám podaří při pronajímání lodí domluvit úschovu nejdůležitějších věci v půjčovně, takže můžeme klidně vyrazit za dobrodružstvím.
Prince George
Týden na řece utekl jako voda. Počasí nám sice moc nepřálo, ale povedlo se nám vidět (naštěstí ne přiliš z blízka) 7 medvědů, losa, bobry a vydry a nepočítaně orlů bělohlavých. Teď už jsme na cestě dolů na jih, dva a půl tisíce kilometrů zpět do Jasperu a Banffu, kde se chcem na několik dní zastavit. Po cestě projíždíme přes Prince Albert, mou jedinou další šanci na naplnění lahví. Před vjezdem do města (a tohle už je opravdové město, největší v severní části Britské Kolumbie, se 70 tisíci obyvatel) nastavuji na navigaci adresu bližšího z kompresorů a vydávám se po stopě. Konečně zastavujem v rezidenční čtvrti ve slepé ulici u rodiného domu, nijak nevyčnívajícímu z okolní zástavby. Po chvíli klepání mě otevírá rozespalý muž v trenýrkách (na mou omluvu - je 11 dopoledne). Ze začátku moc nechápe co po něm chci, ale nakonec mu to dojde. On sám má kompresor už několik týdnů rozbitý a už 2 roky neplní pro veřejnost. O další adrese co mám mě prozrazuje, že se právě stěhují a určitě neplní. Nakonec mě dorazí informací, že hasiči v Kanadě mají jiný systém než potápěči. Takže se smiřuji s pobíháním po horách a pokračujeme dále do města. Nákup a konečně výměna motorového oleje, který už nezdravě přesluhuje. Nacházíme drive-in servis, jen najedem na rampu a vše je hotovo během deseti minut bez toho abychom vystoupili. Amerika. Během čekání kontroluji navigaci a zjišťuji, že druhá adresa s kompresorem je pouhé 2 km daleko. Nedá mě to a po chvíli zastavujem před domem v rekonstrukci. Dozvídám se, že na adrese sice bývala potápěčská škola, ale už rok nefunguje. Majitel je přes týden pryč za prací a jeho žena je doma s dítětem. Prvně vše vypadá beznadějně, ale nakonec ji obměkčí že jsem až Evropy a po kontrole licence a testu na lahvích mě je nakonec naplní. A dokonce za obvyklou cenu, 15 dolarů za obě. Nechávám jí dvacku, za námahu, a ujíždíme směrem k Jasperu.