Ponory za velkou louží

Lake Patricia

Na rozdíl od poslední víkendové návštěvy je uprostřed týdne městečko Jasper příjemně prázdné. Míst na parkování všude plno, narozdíl od minule, kdy jsem musel v zácpě kroužit kolem bloku, zatímco si Lukáš zjišťoval na infocentru traily pro kolo. Ubytováváme se v kempu a konečně si dáváme teplou sprchu. Koupat se v řece nebo jezeru je sice romantické, ale voda mívá kolem 10 stupňů a to není nic moc. Ráno odvážím Lukáše na cyklotrail a jeho 2 kamarády, kteří za námi přiletěli z Čech do Whitehorse, na východiště turistických tras. Je to sice jen 40 km, ale přes hory a s rychlostí omezenou na 60, kvůli divoké zvěři. Ne že by se kolikrát dalo jet rychleji. Cesta tam i zpět mě zabere skoro 2 hodiny takže mám co dělat abych stihnul své potápění. Tentokrát jsem se pevně rozhodl, že mě nic nezastaví od ponoru k Churchillovu tajnému válečnému projektu.

Navigace mě navádí k turistickému resortu na břehu jezera. Na recepci mě přidělí místo na parkování, bohužel na druhé straně resortu a pronajmou za nekřesťanské peníze kanoi, protože nehodlám výbavu táhnout víc než kilometr na hřbetě. V poklusu snesu na několikrát vše k molu, odparkuji, doběhnu k lodi a pádluji podél břehu, nečekaně proti větru a vlnám. Informace na internetu se vágně zmiňovaly o kříži na stromě a zbytku asfaltu na břehu. Mám pocit že už pádluji aspoň druhý kilometr a stále nic. Konečně se na břehu objeví černý flek který by se dal považovat za asfalt a při bližším průzkumu najdu na blízkém stromě přitlučená 2 prkna. Při ustrojování zjišťuji že jsem zapomněl vyměnit baterií ve foťáku, ale vracet se nemá smysl. Postupně se zanořuji až do 30 metrů. Kolem mě je zelené šero a po nějakém tajném projektu ani vidu. Jen jízdní kolo a po chvíli  chcíplý pstruh. Otáčím se a cestou podél svahu k hladině narážím na první rozházená prkna. Postupně se dostávám až k hlavní změti trosek. Prkna a roury promíchané s asfaltovou isolaci trčící na všechny strany. Viditelnost není nejlepší ale nechci se držet moc blízko abych se do něčeho nezamotal nebo si neproříznul sucháč. Nad vše se vypíná 8 metrů vysoká stěna bývalé stodoly schovávající kdysi celý projekt před nepovolanými zraky. Jen co si po odstrojení sednu do kanoe a začnu pádlovat volá mě Lukáš, že už dojel a mám pro něj přijet. Opět v poklusu nanosím vše do auta, vyzvednu Lukáše a je zrovna tak akorát čas vyrazit pro turisty. Do kempu se vracíme za setmění, cestou se mě před autem promenádují losi olizující z krajnic zbytky soli ze zimního posypu.

Druhý den ráno vyrážíme na túru - převýšení tisíc metrů, funím jak lokomotiva, teče ze mě jak z ... však víte. Lukáše trochu vyděsí, když mu v půlce stoupání dávám číslo na DAN a instrukce co se mnou, když sebou začnu škubat, ale jistota je jistota. Naštěstí nemusíme testovat, jaký je na pojišťovnu spoleh.

Lac Beauvert

Další den se počasí horší, je pod mrakem a občas se přežene nepříjemná přeháňka. Kluci přesto vyráží na vyjížďku na koních, Lukáš bere kolo a mizí do kopců a já jdu někam vyfunět zbytek vzduchu z předvčerejška. Zbylo mě ještě 60 bar a když už mám dnes volno bylo by škoda jich nevyužít. Lac Beauvert je jen co by kamenem dohodil od centra Jasperu, přesto musím těsně před jezerem dupnout na brzdy, protože mě před autem přechází dvě losice. Na břehu mě překvapuje horda potápěčů. Jsou tu 2 školy s kurzanty a několik samostatných potápěčů. Chvíli s nimi kecám - odkud jsem, jaké je potápění v Česku a Anglii, jak se mě líbí v Kanadě, klasika.. Oblékám se v dešti, nic moc. Voda je zkalená od studentů, opravdu se činili. Jít do hloubky nemá s mou nezásobou vzduchu smysl, proto odplavu kus stranou kde je voda výrazně čistější. Dno je bahnité a nijak zajímavé, hlavní atrakcí lokality je jeho azurová barva, která dnes ale díky zatažené obloze nijak nevyniká. Po 20 minutách je čas vylézt. Už zdálky slyším z auta vyzvánět telefon. Na horách se déšť změnil ve sníh a kroupy a Lukáš toho má tak akorát dost. Než se odstrojím a dojedu pro něj je už slušně podchlazený. Koňská část výpravy musela kvůli počasí také ukončit vyjížďku předčasně, takže se pěkně scházíme. Cestou do kempu vychází slunce a dělá se nádherná duha, na pozadí čerstvě zasněžených hor dokonalý kýč.

 Minnewanka

Přejíždíme do Banffu. Cestou opět zastavujem na ledovci Athabasca. Já mám tentokrát poctivě obuté pohory a také Lukáš nechává kolo v autě. Přidáváme jezero Moraine nedaleko městečka Lake Louise. Voda je neuvěřitelně modrá, hned bych ji otestoval. Vysloveně zakázané to nikde není, určitě bych byl pro zástupy výletníků kochajících se panoramaty obrovská atrakce, ale bohužel, mám jen poslední láhev. V Banffu jsme pozdě odpoledne, vyzvedáváme si na infocentru příslušné brožury - já pro potápěče, kluci s turistickými a Lukáš s cyklotrasami. Narozdíl od nich mám v destinací jasno - přehrada v přehradě.
Ráno klasicky odvážím Lukáše na trail, kluky pod kopec, vše je tentokrát vzdálené do čtvrt hodiny, a sám pak vyjíždím nad město. Okolo jezera je příjemně vylidněno, kdy už taky když ne ve všední den dopoledne.. Na hrázi parkuje jediné auto a z vody zrovna lezou 2 potápěči. Ukazuje se že je to příjemný pár z Calgary. Potvrzují že viditelnost o víkendech je zoufalá a že pro návštěvníka jako já nemá cenu pokoušet se najít základy budov, přehrada je opravdu třešnička na dortu. Hned první minuty pod vodou jejich slova potvrzují. Tentokrát plavu přímo k bóji a sestupuji podél řetězu a hrany přehrady rovnou k úpatí hráze a k bývalé výpusti. Vplouvám do roury a ta mě zavádí do budovy, z které se reguloval výtok. Má 2 patra a i když je poměrně malá, její průzkum mě zabere pěkných pár minut. V okně je dokonce ještě několik tabulek skla. Poté se věnuji tělu hráze. Beton je i po skoro 70 letech pod vodou dokonale zachovalý, stejně jako klády v koruně a prkna tvořící zábrany. Je to díky celoročně studené vodě. Počítač je opět nastavený na vysokohorský ponor a unaveného potápěče a právě na něm naskakuje sedmá minuta dekomprese. Je na čase se rozloučit. Za pečlivého dohledu horských koz rozkládám na asfaltu u auta vybavení, aby aspoň trochu oschlo, protože od této chvíle už zase jen pojedem a zastavíme se až doma, na druhé straně Kanady.