Jednotlivé kapitoly z knihy Výstroj pro rekreační technické vrakové a jeskynní potápění (Doing It DIR)
Odlévání zátěže je poměrně jednoduchou záležitostí v případě, že máme k dispozici vhodnou formu. Formy na „kostky“ na opasek si lze zakoupit. Nejsou však levné. U v-zátěží je nutno improvizovat.
Výroba formy k odlévání v-zátěže
Zde si hrubě popíšeme jednu z možností. Potřebujeme k ní starou potápěčskou láhev vhodného průměru (např. 171 mm). Tu pečlivě rozřízneme na dva stejně dlouhé kusy (23‒28 cm). Skrz ně vyvrtáme dírky tak, abychom jimi mohli prostrčit dvě závitové tyče. Ty budou tlačit láhve k sobě pomocí motýlkových matek na jejich koncích. Než však láhve spojíme, umístíme na závitovou tyč mezi láhve hliníkový kvádr o šíři cca 1 cm, který bude tvořit dno formy, a tedy nejužší část hotové v-zátěže.
Aby držel celek pohromadě, je nutno ho zpevnit i v další horizontální ose. K tomu slouží dvě prkýnka a dvě závitové tyče, které mezi sebou části láhve svírají. Při odlévání zátěže může dojít k tomu, že slitek nepůjde z formy vyndat jinak než jemným povolením závitových tyčí.
Potřeby k tavení:
- starý elektrický vařič, stará naběračka a kus kartonu
- starý hrnec, který nemá dno větší než samotná vařící plocha a poklička
- olovo (např. rybářská olůvka sesbíraná pod vodou)
- pracovní místo ve výšce pasu a na čerstvém vzduchu
- silné pracovní rukavice, popř. ochranné brýle nebo obličejový štít
- oděv pokrývající celé tělo
- plynový ruční hořák a zapalovač
Postup tavení a odlévání
Jelikož jsou výpary z olova jedovaté a nepříjemné, je nutno pracovat na dobře větraném místě. V nejlepším případě venku. Olovo (obr. 1) vložíme do hrnce, který položíme na vařič (obr. 2). Vařič zapneme na maximum. Tavení kovu může trvat dlouho. Desítky minut i hodiny. Záleží na výkonu vařiče, formě olova i okolní teplotě. Přikrytí hrnce pokličkou proces urychlí. Ještě více ho urychlí použití plynového hořáku (vidět na obr. 5 a 7).
Po roztavení kovu se na jeho povrchu objeví nečistoty. Ty kusem kartonu shrneme ke straně (obr. 3) a naběračkou odstraníme z hrnce (obr. 4). To, co vypadá na fotografiích jako zrcadlo, je roztavený kov.
Než začneme odlévat, je vhodné nahřát formu, aby nedošlo k rychlému chlazení kovu (obr. 5). V nejhorším případě by mohl kov začít „prskat“ a potřísnit tělo taviče. Autor si při činnosti již pár jizev odnesl, proto doporučuje pracovat pečlivě, pomalu a ve vhodném oděvu.
Jakmile je požadované množství kovu tekuté (což nemusí být veškerý obsah hrnce) a forma je zahřátá, lze přejít k lití kovu do formy. Nejlépe se pracuje, pokud je forma umístěna na stole a potápěč se k ní nemusí krčit třeba na zem. Okraj hrnce se opře o okraj formy a pomalým pohybem se kov nalije dovnitř (obr. 6). Čím více kovu přijde do formy, tím bude samozřejmě konečná zátěž těžší a vyšší. Velikost v-zátěže lze regulovat také dřívkem, které má vhodný tvar, aby zapadlo do formy, a tím ji zmenšilo. Olovo dřevu nijak neublíží. Teplota jen o desítky stupňů vyšší než teplota tání olova, tedy necelých 330 °C dřevo nevznítí ani nepoškodí. S dřívkem by měla být délka odlité zátěže taková, aby zátěž pasovala mezi horní a dolní skruž pod backplatem (cca 20 cm).
Aby kov získal ideální polohu ve formě, je možné opracovat vrchní část pomalu tuhnoucího slitku plynovým hořákem (obr. 7). Konečná zátěž bude potřebovat desítky minut, dokud nezchladne a nebude ji možné vzít do holých rukou. Chladnutí lze urychlit vyjmutím zátěže z formy obrácením a případným povolením motýlkových matek a vložením do kýble s vodou.
V-zátěž lze následně upravovat vrtáním a řezáním. K vytvoření tail-weightu, který je držen na láhvích nasazením na závitovou tyč spodní skruže, stačí pilkou na dřevo odříznout užší konec v-zátěže a do něho vyvrtat dostatečně velkou dírku.
Lití do chladné formy z přílišné výšky není vhodnou metodou.
Výsledek dopolední práce se slabým starým vařičem.
Pozn. autora: Tímto bych rád poděkoval Romanu Virtovi za zapůjčení formy k odlévání v-zátěže.