Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Přístrojové potápění je krásný sport přístupný široké veřejnosti. Je to však také sport, ve kterém se potvrzuje pravidlo, jež říká, že za chyby se platí. Nekvalitní výcvik, nedostatečné znalosti a dovednosti, nekvalitní výbava, porušování bezpečnostních pravidel, překračování limitů a kvalifikace, přeceňování se, alkohol či špatný zdravotní stav. To jsou nejčastější příčiny potápěčských nehod. Na celém světě přicházejí ročně o život desítky potápěčů, většinou začátečníků, ale někdy i zkušených technických a jeskynních instruktorů. Ve většině případů je nehoda kombinací několika menších chyb, které vyústí v katastrofu. Proto bychom měli všechny problémy, včetně těch drobnějších, řešit se vší vážností a pečlivostí. Pokud možné ještě na souši. Nejen za účelem maximálního omezení vzniku potápěčské nehody byl vytvořen a důkladně propracován systém, který je označován jako „DIR“.

 

DIR (česky čti: dyr) je zkratkou pro anglické Doing It Right (Dělat to správně, popř. dělajíce to správně). Spíše než o filozofii se však jedná o ucelený potápěčský systém, jenž vznikl na základě zkušeností floridských jeskynních potápěčů ze 70., 80. a 90. let 20. století. Jeho cílem je maximalizovat požitek z potápění na straně jedné a minimalizovat námahu a riziko na straně druhé. Sousloví „Doing it right“ pochází z velice kritického článku jednoho z průkopníků systému, George Irvinea, jenž vyšel v americkém potápěčském časopise DeepTech Magazine v roce 1995. Článek se jmenoval „Do it Right, Or Don´t Do it!“ (Dělej to správně nebo to nedělej).

 

 

Kavernová zóna jeskyně Cenote Chac Mol, Mexiko. © Peter Németh

 

Počátky DIR nalezneme v tzv. Hogarthově konceptu (zkr. HOG); konfiguraci výstroje a s ní souvisejících technik, které se vyvíjely od konce 70. let 20. století a jsou pojmenovány podle Billa Hogarth Maina, jenž se s Billem Gavinem a dalšími potápěči na sestavení „ideální“ výstroje podílel. Pojmenování konfigurace pochází od dalšího potápěče a v počátcích mělo humorný škádlivý podtext. Main totiž své druhé jméno neměl v lásce. Možná, že to bylo kvůli tomu, že v angličtině se jako „hog“ označuje vykastrované prase určené k porážce. To je však pouze dohad. Označení je považováno za velice výstižné, jelikož Hogarth byl známý svou posedlostí po ideálním sestavení výstroje s ohledem na její jednoduchost, bezpečnost a efektivitu. I když některé detaily vznikly zajisté náhodně či z jiných než „vyšších“ pohnutek. Jedná se o uspořádání výstroje pro použití ve všech floridských jeskynních, a nemusí být tedy ideální pro jiné oblasti, jak říká Bill Gavin.

 

Základní principy „HOG“
- věci dělat správně nebo je nedělat vůbec
- v jednoduchosti je síla
- méně je více; do vody nebrat nic, co tam nebude potřeba, a když si nejsi jistý, nech to doma
- vše udržovat čisté a funkční
- nikdy se nesnažit přidáváním další výstroje kompenzovat vlastní nedostatečné dovednosti
- nejdůležitější součástí výstroje je potápěč

 

Lamar English a Parker Turner byli vedle Hogartha a Gavina dalšími potápěči, kteří přispěli svými znalostmi i zkušenostmi k vývoji konfigurace i technik s tím spojených. Všichni tvořili skupinu, jež v roce 1985 zkoumala floridský Sullivan Sink. Právě používání vlastní standardizované konfigurace je odlišovalo od ostatních potápěčských skupin, nejen na Floridě. „Sullivanští potápěči“ stáli na počátku velice úspěšného Woodville Karst Plain Project (WKPP) ‒ organizovaného mapování rozsáhlého zatopeného vápencového jeskynního systému severní Floridy. Projekt vznikl oficiálně až v roce 1990. Do té doby fungoval neoficiálně a jako takový je i označován.

 

Nové techniky, postupy a uspořádání výstroje, její užitečnost, minimalismus, spolehlivost a hydrodynamické vlastnosti umožnily potápěčům dosáhnout doposud nevídaných vzdáleností v místních jeskynních systémech a odměn v podobě nově objevených částí.

 

Později členové WKPP Jarrod Jablonski, George Irvine, Casey McKinlay, Brent Scarabin a Rick Sankey spolu s dalšími systém přetvořili a rozšířili ve filozofii, která zahrnuje vedle konfigurace výstroje tělesnou a duševní kondici, zevrubné plánování ponorů a klade velký důraz na spolupráci s partnerem nebo týmem. Sólo potápění je považováno za neodůvodnitelné a nepřípustné.

 

 

Skútrování pod ledem, Nové Košariská, Slovensko. © Andrea Kiss, www.akito-diving.com

 

DIR zahrnuje
- dobrou fyzickou i psychickou kondici a určitý způsob uvažování
- jednotný buddy tým
- zevrubné plánování ponorů
- standardizaci plynů
- standardizovanou konfiguraci výstroje
- standardizované postupy a techniky
- vysoké nároky na dovednosti i schopnosti potápěčů
- pomalejší postup v certifikačním žebříčku na rozdíl od velkých potápěčských organizací

 

Všechny detaily systému jsou prověřeny praxí na základě pokusů a omylů z mnoha složitých ponorů. Mezi potápěči, kteří „to myslí s potápěním vážně“, je DIR stále oblíbenější. Většinou se jedná o technické či vrakové potápěče, jeskyňáře, popř. ty, co se jimi chtějí do budoucna stát. V tzv. uzavřeném prostředí. Tam, kde není možnost přímého výstupu k hladině (angl. overhead environment), je riziko nehody nesrovnatelně vyšší než u rekreačních ponorů na volné vodě. Je však důležité si uvědomit, že techniky používané do uzavřených prostor jsou použitelné i na volné vodě.