Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Poslal dopisovatel Stran potápěčských

autor: Jan Špalek

Jednotlivé kapitoly z knihy Výstroj pro rekreační technické vrakové a jeskynní potápění (Doing It DIR)

Úvod do systému DIR potápění - část 3.

12.05.2020

Jednou z prvních věcí, které je nutno ohledně Doing It Right výstroje zdůraznit, je, že základním prvkem potápěčské výstroje je sám potápěč a jeho buddy. Členové týmu by měli mít identicky uspořádanou výstroj, dodržovat bezpečnou vzdálenost, neustále o sobě mít přehled a provádět vzájemnou kontrolu činností a situace, být sehraní a podporovat se. Jejich způsob myšlení, fyzická a psychická kondice, dechová spotřeba, zkušenosti a kvalifikace by měly být na stejné úrovni vzhledem k obtížnosti ponoru. Jednoduchých ponorů se může účastnit i méně zkušený potápěč. V případě složitých může tým podpořit logisticky ze souše či člunu.

 

Buddies představují zásobárnu záložního vybavení, a proto nemusí mít každý potápěč pod vodou sám nadměrné množství záloh, které by mohly v důsledku působit kontraproduktivně. Obzvláště důležité je mít nepřetržitě přehled o stavu plynu partnera. Může se totiž stát, že ho budeme v případě nouze potřebovat sami, stejně jako jeho další výstroj, znalosti a schopnosti. Pokud by se stav buddyho plynu dostal pod plánované minimum, neseme podle myšlenek DIR, stejnou vinu jako on.

 

Najít dobrého partnera pod vodu není vůbec jednoduché. Témata fyzická kondice potápěče, buddy a spolupráce pod hladinou by vystačilo na samostatné knihy. Tato kniha se věnuje „hardwarovému“ vybavení. Potápěč by měl svou výstroj znát do posledního uzlíku. Měl by být schopen ji ovládat bez použití zraku a téměř bez přemýšlení (mj. se hovoří o tzv. muscle memory, tedy o svalové paměti). Při výběru je kladen důraz na její užitečnost s ohledem na účel ponoru. Rozdílné doplňky jsou zapotřebí při jednoduchém „turistickém“ denním ponoru v Rudém moři a jiné v temnotách chladných vod Slapské přehrady, v jeskynních systémech jižní Francie či při penetraci vraku ležícího 70 metrů pod hladinou Baltského moře. Základní pravidlo zní: „Ber si pod vodu pouze to, co tam budeš potřebovat. Nic víc, nic míň.“ V jednoduchosti spočívá dokonalost. Pokud má potápěč pocit, že mermomocí pod vodou něco potřebuje, tak si to má vzít. Ale ne na úkor jiného důležitého vybavení. Takový podvodní fotograf bude chtít mít fotoaparát, co nejčastěji s sebou. Pokud se však účastní exploračního ponoru, leží priority jinde než u fotografování. Vše samozřejmě záleží na konkrétních podmínkách. Nespornou výhodou DIR potápění je standardizace. Díky ní vědí DIRáci z Jihoafrické republiky s jeskynní kvalifikací C2 (Cave Diver Level 2), že když přijedou do Evropy, aby se potápěli s místními DIRáky (se stejnou kvalifikací), tak budou mít stejně uspořádanou výstroj, stejné kvality a budou dodržovat stejné postupy a bezpečnostní pravidla. Po několika jednodušších seznamovacích ponorech budou schopni spolu absolvovat i ponory složitější. To by u potápěčů nepotápějících se podle systému představovalo příliš vysoké bezpečnostní riziko. Možná, že je vhodné podotknout, že ti „běžní“ potápěči si tohoto rizika nejsou často vůbec vědomi.

 

Konfigurace výstroje umožňuje určité postupy, které zvyšují bezpečnost potápění, mj. tím, že se problémům snaží předcházet, popř. jim zamezit v prvopočátku jejich vzniku. Standardizované vybavení partnerů, znamená, že každý člen týmu má mít v ideálním případě identickou výstroj stejného minimalistického uspořádání (včetně množství a druhů dýchacích směsí, výkonu a nabití baterií svítilen nebo skútrů, stupně tepelné ochrany atd.). Standardizace má zamezit zejména možnému zmatku či chybě v průběhu ponoru a v případě nouze či kritické situace umožnit jednodušší pomoc buddymu nebo sám sobě. Celý systém, nejen konfigurace výstroje, může být plně využit, pouze pokud je dodržován jako celek. Nedostatečně informovaný začátečník či vysoce kvalifikovaný ne-DIR potápěč se může domnívat, že tu či onu věc může udělat podle sebe. Avšak DIR spočívá v tom, že vše důležité je již promyšleno a vymyšleno. Stačí pouze kopírovat.

 

 

Týmová porada pomocí podvodního zápisníku. © Andrea Kiss, www.akito-diving.com

 

V příslušných kapitolách jsou zmiňovány historické stupně vývoje některých součástí výstroje. Samozřejmě nelze evoluci zastavit, a tak dojde během dalších let k zavedení nových technik a rozšíření poznatků, které systém ovlivní. Principem systému je přidávání dalších částí výstroje bez toho, aby se stávající součásti musely měnit.

 

Potápění je móda a móda se často mění. Dochází ke změnám v designu, barvě, střihu, přidávání/odebírání různých plastových nebo kovových cinkrlátek a dalších zbytečností. To vše za účelem zvýšení objemu prodeje a na úkor praktičnosti a bezpečnosti. Potápěčské vybavení je nákladné, a většina potápěčů si ho pořizuje postupně. Bylo by vhodné, aby byli studenti s myšlenkami Doing It Right seznamováni dříve, než začnou být ovlivňováni reklamními triky výrobců a prodejců a sami začnou na jejich základě vytvářet pestré nepraktické kombinace výstroje. Situace je o to komplikovanější, že mnoho instruktorů, kteří by měli být mentory svých studentů, jsou zároveň i prodejci určitých obchodních značek, a tedy i konkrétních více či méně vhodných výrobků. Cílem obchodníka je zisk, a tak se užitečnost zboží často dostává do pozadí. Začátečník, který se hodlá věnovat potápění, přilévá navíc olej do ohně tím, že většinou sám neví, jakým směrem se v potápění chce pohybovat. Nastává koloběh nákupů a prodejů výstroje podle změny směru a často bohužel i módních trendů. Dobře míněná rada zkušenějšího kamaráda může přinést více škody než užitku. Tento problém u prakticky zaměřené DIR konfigurace téměř odpadá. DIR konfigurace je uspořádána pro tři typy potápění zároveň: pro rekreační, technické a overhead potápění. Z tohoto důvodu muselo dojít k určitým kompromisům, a výstroj tedy nemůže být pro každé prostředí do maximální možné míry ideální. V některých jeskyních je vzhledem k jejich rozměrům i malé DIR dvojče těžko použitelné nebo nepoužitelné. V takových případech je vhodné zvolit bokovky (side-mount) či no-mount, kdy láhev tlačíme při prolézání třeba i bez ploutví před sebou. Do některých takových jeskyní je bezpečnější se zanořovat sólo, a tak ani zde DIR své uplatnění nenalezne. Pro převážnou většinu navštěvovaných prostředí je však systém více než vhodný.

 

autor: Jan Špalek