Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Definice suchého obleku   

Oblek se nazývá suchý, jelikož tělo s výjimkou hlavy (popř. i rukou) nepřichází do kontaktu s vodou. Sucháč (angl. dry suit) je nutno kombinovat s vhodnou tepelně izolační vrstvou, jelikož sám o sobě izoluje pouze od vody. Slouží nejen pro potápění v chladných vodách (termín používaný při teplotě vody pod 10 °C), ale i ve vodách teplejších. Je totiž jednodušší zahřát plyn v suchém obleku než ohřát vodu v obleku mokrém. To šetří tělu energii.

Potápěč v polském suchém obleku Santi Emotion+ šitém na míru. Doplněn je o haubnu K01, suché rukavice Check-Up a no-name uroventil.

Sucháč v žádném případě nenahrazuje křídlo a nikdy se nepoužívá jako primární kompenzátor vztlaku. Použít ho lze výhradně jako zálohu v případě selhání křídla. To potápěči ulehčuje horizontální poloha, tzv. trim, kterou ve vodě zachovává. Při poloze „mořského koníka“ dopuštěný plyn z obleku rychle uniká ventilem na levém rameni. Zavírání přetlakového ventilu není řešením a může přinést více problémů, než vyřeší. Ventil pod hladinou nezavíráme vůbec. Trim navíc zajistí, že v poškozeném křídle (např. utržený inflátor, ztracený přetlakový ventil) zůstane maximum potřebného množství plynu.

Materiál sucháče

V převážné většině případů se používá tzv. membránový sucháč, vyrobený z vrstveného materiálu, např. z trilaminátu. Oproti neoprenu má tu výhodu, že si udržuje stejné vztlakové vlastnosti bez ohledu na hloubku. Jak již víme, použití neoprenu vyžaduje vyšší zátěž k zanoření a vyšší množství plynu v křídle ke kompenzaci ztráty jeho vztlaku. V hloubce je neopren, přesněji bublinky plynu uvnitř něj, stlačen. Není moudré používat další vybavení (zátěž nutnou k zanoření), aby kompenzovalo problémy způsobené předešlou nevhodnou volbou výstroje (přílišné množství neoprenu). Někteří potápěči, vč. DIR potápěčů ze severských krajin, používají obleky z drceného nebo komprimovaného neoprenu (angl. crushed/compressed neoprene). Jedná se o neopren zbavený bublinek plynu, a tedy mající vlastnosti velice podobné membránovému obleku. To s sebou přináší lepší tepelnou izolaci, než má membránový oblek. Nevýhodou je delší sušení po ponoru, vyšší hmotnost obleku a horší pohyblivost.

Vlastnosti membránového materiálu
- stejné vztlakové vlastnosti bez ohledu na hloubku
- žádná tepelná izolace
- tenký a relativně ohebný
- lehčí než neopren
- rychle schne

U všech suchých obleků dochází s přibývající hloubkou ke kompresi obleku vlivem stoupajícího tlaku okolí (konkrétně ke kompresi plynu mezi tělem a oblekem), kterou je nutno vyrovnat manuálním dopouštěním plynu do obleku. Při stoupání dochází k opačnému jevu, k rozpínání plynu v sucháči, a potápěč musí z obleku plyn vypouštět prostřednictvím vypouštěcího nebo přetlakového ventilu na straně levé paže.

Materiál membránového obleku je neelastický. Proto je požadavkem pro tento typ obleků tzv. teleskopické torzo (trup), jež dává potápěči dostatečný prostor pro některé pohyby, aniž by materiál „navíc“ negativně ovlivňoval vlastnosti obleku.

Pokud nemáme konfekční velikost, nezbývá než si nechat ušít oblek na míru. Míry by měl odebírat zkušený pracovník. Pokud dojde k chybám při měření, pozdější reklamace znamenají další týdny čekání na upravený oblek a další finanční náklady. Obecně je i lidem s konfekční velikostí doporučováno kupovat obleky na míru.

Pokud počítáme s lezením po kolenou, např. při prolézání méně prostornými jeskyněmi, je vhodné kolena, popř. i lokty zesílit záplatou (např. kevlarovou). Je-li lezení více, je vhodné chránit celý oblek vhodným overalem. Ten si můžeme představit jako montérky.