Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Po stranách obou stehen, tedy ne na stehnech vepředu, je ve vhodné poloze přišita nebo přilepena kapsa (angl. pocket) uzavíratelná na suchý zip. Vhodná poloha je taková, aby bylo do ní a z ní možné bez námahy ukládat a vyjímat výstroj. Orientačně je vršek kapsy na úrovni zápěstí (vestoje), popř. prsty potápěče v trimu dosáhnou téměř na dno kapsy.

Klasický zip se nepoužívá. Se zipem se v rukavicích hůře manipuluje, což se kompenzuje doplněním různě dlouhých pásků na jezdce. Tak vzniká zbytečná smyčka na výstroji, za kterou se může potápěč někde zachytit nebo se mu za ni může zachytit výstroj při manipulaci. Klasický zip je náchylnější k poškození (např. písek, bahno, utržený jezdec) a složitější na opravu. Na opravu suchého zipu potřebujete jen jehlu a niť. Nevýhodou suchého zipu je, že se na něj lepí některé neoprenové rukavice a tím zhoršují manipulaci s kapsou.

Kapsa musí být dostatečně velká, aby do ní bylo možné umístit vše potřebné, a takového střihu, aby měla tendenci přilnout k tělu.

Někteří výrobci k sucháčům připevňují napevno kovové d-kroužky. Většinou na boky či do kapes. Ve všech případech je lepší je odstranit. Jsou totiž zcela zbytečné, mohou překážet při vkládání a vyjímání věcí a potápěči by si mohli zvyknout připevňovat karabiny přímo do nich. Mechanismus karabiny by se mohl zaseknout a způsobovat další problémy. Výstroj je v kapse zajištěna gumicuky, aby ji nemohl potápěč omylem vytratit. Ty lze v případě potřeby natáhnout i odříznout (např. při zaseknutí mechanismu karabiny).

Kapsy slouží k uložení menší výstroje. Jedná se však o věci, které při ponoru budeme s největší pravděpodobností potřebovat.

Pokud tedy půjdeme např. pod led, nebudeme s sebou pravděpodobně potřebovat bójku. Necháme ji tedy na souši.

Co se týče konkrétního rozmístění výstroje do kapes, má každá výcviková („DIR“) organizace svá doporučení. GUE má výstroj ve stehenních kapsách uspořádanou obráceně než UTD a ISE.

GUE má proto následující vysvětlení: potápěč řídící skútr (standardně pravou rukou) má levou volnou rukou jednoduchý přístup do levé „užitkové“ kapsy, ze které po cestě může výstroj vytáhnout, aniž by zastavoval. Naopak v případě nouze nepojede dál, ale zastaví. V cestě do pravé nouzové kapsy mu navíc nepřekážejí postupové či dekompresní láhve (v dalším textu pro zjednodušení označované jako „stejdže“) ani světlo na hřbetu ruky. Většina lidí jsou praváci, a tak je pro většinu potápěčů praktičtější použít v nouzi dominantní ruku. A tak lze záložní masku vytáhnout bez toho, abychom museli přendávat hlavní světlo do druhé ruky nebo obloukem obcházet levou rukou stejdže.

Naopak UTD tvrdí, že „záložní“ kapsa (u GUE tzv. „bezpečnostní“) se používá méně často,  a proto je na hůře přístupné levé straně.

Doplňky patří do kapes. Co konkrétně kam, je uvedeno v tabulkách.

 

Kapsa se všitým d-kroužkem.

 

Vhodná výška a místo pro umístění stehenní kapsy.

 

Kapsa na pásový popruh pro ponor v mokrém obleku bez hlavního světla. Tu lze považovat jen za dočasné řešení. I mokrý oblek by měl mít přišité kapsy.

 

Výstroj v kapsách se psími karabinami nebo double-endery (oboustranná karabina) připevňuje ke gumicuku napevno umístěnému v kapse. Gumicuky mohou být v kapse i dva. Jinou možností je jeden gumicuk uvázaný do „osmičky“, která má jedno oko větší a druhé menší. Do každého oka si zvykneme připínat určitou a pořád stejnou výstroj. Jak gumicuky umístíme, je záležitostí osobní preference. Lze je např. do kapsy našít nebo protáhnout vyraženou průchodkou na její straně (tj. dírkou s kovovým okrajem). Autor dává přednost jednoduchosti, a proto jedinému gumicuku v každé kapse. Jednou za čas je vhodné zkontrolovat, zda jsou gumicuky v pořádku, popř. je nahradit.

Kapsy mají na dně dírky, které umožňují odtok vody při výstupu z vody. Ty jsou dostatečně velké, aby voda vytékala, ale tak malé, aby jimi nemohla projít v kapse uložená výstroj ani její část.

Výstroj z kapes po každém ponoru vytahujeme. Očistíme ji od nečistot nebo soli, usušíme a připravíme pro další ponor. Do kapsy ji vkládáme až těsně před ponorem. Potápěč, který výstroj nechává v kapse, si nemůže být jistý, zda je v pořádku. A tak když mu buddy skopne masku, může se stát, že z kapsy vytáhne poškozenou. Řešení nouzové situace se zase o něco ztíží.

Pokud výrobce (např. Santi) standardně prodává kapsy, které jsou uvnitř rozděleny na dvě části, je možné přepážku vyříznout. Zejména v chladných vodách a suchých rukavicích, kdy nemá potápěč dobrý cit v rukou, může přepážka bránit vložení věcí do kapsy. To je aktuální zejména pro kapsu užitkovou.
 

 

Obsah stehenních kapes podle GUE
Pravá „bezpečnostní“	Levá „užitková“
záložní maska a bezpečnostní cívka, wetnotes s nářadím, nouzová bójka, hlava náhradního hlavního světla nebo celé světlo pro extrémní ponory	hlavní cívka a bójka, leash na stejdže, záložní double endery, jump/gap cívky, držák s jeskynními šipkami a cookies

 

Obsah stehenních kapes podle UTD a ISE
Pravá „vše potřebné pro ponor“	Levá „záložní“
wetnotes, bójka, cívka apod.	záložní maska, nouzová bójka a cívka, náhradní double endery

 

 

 

Z historie HOG/DIR
Dříve bývala pravá kapsa tak malá, aby se do ní vešel pouze poznámkový blok ‒ wetnotes. Bylo to z důvodu lepší hydrodynamiky potápěče. U levé kapsy kryté stejdžemi (samozřejmě myšleno u potápěče v horizontální poloze) mohla být kapsa velká a plná.