Jednotlivé kapitoly z knihy Výstroj pro rekreační technické vrakové a jeskynní potápění (Doing It DIR)
Běžnou ochranou hlavy potápěče není přilba (angl. helmet). Pokud je někdo tak nešikovný potápěč, že nedokáže ovládat svůj vztlak, rozhlížet se kolem sebe a neustále hlavou naráží do okolí, měl by uvažovat o opakování nejzákladnějších kursů.
Jak bylo však řečeno již dříve, nelze DIR (nejen konfiguraci výstroje, ale celý systém) aplikovat na 100 % potápěčských lokalit. A tak pokud se někdo potápí např. sólo v neprostorné mořské jeskyni, kde ho permanentně omílají vysoké vlny nebo je silný proud, použije přilbu. To však nebude DIR potápěč. Některé lokality vyžadují, aby potápěč sledoval přílivové tabulky a nejaktuálnější předpověď počasí.
Někteří potápěči používají přilbu jen jako držák svítilen. Na jednu stranu lze pochopit pohodlí při postupu v jeskyni a střídání suché a mokré části, při kterém není nutno přilbu snímat. Pohodlí na suchu nesmí být však nikdy nadřazeno bezpečnosti pod vodou. O přilbu se může zachytit (dlouhá) hadice, kterou poskytujeme partnerovi v případě, že nemá plyn. Některé typy přileb znemožňují maximální zaklonění hlavy, a tím pádem omezují zorné pole nebo nutí potápěče porušovat vodorovnou polohu (trim). Při skopnutí a poškození masky může být nutno k jejímu upravení přilbu sundat.
Pro účely mapování suchých částí jeskyně je nutností.
Přilba jeskyňáře patří do suchých částí jeskyně. © Gabriela Grézlová
Členové České speleologické společnosti nejprve proplavali 2650 metrů tunelů, aby mohli zmapovat neznámé suché části jeskyně Bue Marino na Sardinii. Přilba je zde zcela na místě, dokonce povinná.