Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Poslal dopisovatel Stran potápěčských

autor: Jan Špalek

Jednotlivé kapitoly z knihy Výstroj pro rekreační technické vrakové a jeskynní potápění (Doing It DIR)

Monoláhev

01.07.2022

Monoláhev

Obr. Z nevhodně vystrojené láhve, DIR varianta.

 

DIR potápěči mohou navzdory rozšířenému přesvědčení části potápěčské veřejnosti používat klasickou monoláhev, ne pouze dvojče. „Singlovka“ může být k backplatu připevněna pomocí nerezového nebo hliníkového adaptéru a dvou nylonových popruhů zakončených  nerezovými nebo plastovými přezkami. Plastové přezky jsou lehčí pro cestování, levnější a méně odolné než nerezové.

Použití monoláhve (angl. single tank) je však vhodné pouze pro bezdekompresní ponory ve volné vodě, a to do maximální hloubky 30 metrů. Tedy pro tzv. rekreační potápění. Pro všechny ostatní ponory je z pohledu DIR vhodné užívat dvojče, které obsahuje větší množství plynu i záloh.

Je důležité si uvědomit, že každý nese na zádech záložní plyn pro zbývající členy týmu a případ nouze. Vždy musíme mít dostatek plynu nejen pro sebe, ale i pro partnera pro extrémní případ, že přijde o svůj plyn (např. prasknutím o-kroužku mezi láhví a ventilem). V takovém případě musíme být schopni společně za dodržení všech dekompresních zastávek dosáhnout hladiny. Nutná rezerva se nazývá minimum gas či rock-bottom. Rezerva minimum gas je tak velká, že ani 18litrová monoláhev neumožní potápěčům s průměrnou spotřebou jít za hranici bezdekompresního ponoru, která je 30 minut v průměrné hloubce 30 metrů. Začátečníkům tedy připomínáme, že rock-bottom platí i pro potápěče s monoláhví. Pravidla pro overhead potápění (jeskyně, vraky, led) jsou ještě přísnější. Hloubkové omezení vyplývá také z použití základního rekreačního (DIR) plynu, jímž je EAN32 (32 % kyslíku, 68 % dusíku) s maximální operační hloubkou 30 metrů. Pokud při sdílení plynu rekreačními potápěči nastane další problém (selhání automatiky poskytujícího), není možné ho bezpečně řešit. Buddy breathing, tedy sdílení jediné automatiky oběma potápěči je možné, ale v praxi a ve stresu pro většinu potápěčů příliš složité. Proto je vhodnější a bezpečnější používat dodatečnou výstroj. Konkrétně propojené izolované dvojče se dvěma 1. a 2. stupni.

 

Monoventil, či dvouventil?

Podle názorů potápěčů, pro které je bezpečnost na prvním místě, bychom měli vždy, když jsou zapotřebí dva 1. stupně, použít automaticky dvojče (např. do ledové vody). Pokud se přesto rozhodneme pro dvouventil, je vhodnější volit pevný, tzv. T-ventil, který má o několik slabých míst méně než ventil s více pohyblivými částmi, a tedy o-kroužky, které mohou selhat. Otvory některých dvouventilů jsou příliš blízko sobě, což může komplikovat připevnění 1. stupňů a vedení hadice.

U monoventilu je pro praváka z hlediska ovládání ve vodě pohodlnější mít točítko ventilu směřující doprava (za pravým uchem), pro leváka doleva. To však neznamená, že bychom neměli být v ideálním případě schopni zvládat otevírání a zavírání točítek oběma rukama. Nutností to však není. V případě potřeby máme zajisté po ruce schopného buddyho. Jako DIR potápěči se sólo nepotápíme. Abychom si rozuměli. Všechna točítka musíte být schopni sami zavřít i otevřít. Ale je jedno, jakou rukou.

 

Obr. T-ventil“ pro monoláhev. Před koupí vyzkoušejte, zda nejsou otvory ventilu příliš blízko u sebe a 1. stupně nekolidují.

 

Adaptér k monoláhvi a popruhy

Pro potápění s monoláhví je vhodné používat „adaptér pro monoláhev“ z nerez oceli (angl. single tank adapter, STA). Hlavním pozitivem adaptéru v kombinaci s backplatem je pevně a stabilně uchycená láhev. Láhev tak nemůže lítat ze strany na stranu nebo ležet na zádech zešikma. Nevýhodou i nízkého adaptéru je, že zvětšuje profil a mírně přesouvá těžiště potápěče. Do některých z nich lze přímo umístit dodatečnou olověnou zátěž. Doplněny jsou dvěma pevnými širokými nylonovými popruhy zakončenými na jedné straně suchým zipem (popř. očkem z ustřižené duše) a na druhé nerez přezkami. Dnešní kvalitní plastové přezky jsou sice odolné, ale zajisté ne tak odolné jako nerezová ocel. A to zejména z hlediska opotřebení a následného snížení pevnosti držení popruhu. Aby nedocházelo k poškrabání povrchu láhve, je na popruhu umístěn plastový podklad přezky. Neklouzající materiál na popruhu má za úkol zamezit klouzání láhve. Jeden popruh můžeme umístit do horní pozice a druhý do nejnižší možné tak, aby láhev byla uchycena co nejstabilněji. Použití jediného popruhu se vyhýbáme.

 

Obr. Protažení popruhu k monoláhvi přezkou.

 

Obr. Přezky popruhů jsou na straně tak, aby byly ve vodě kryty křídlem.

 

Obr. Potápěč s 18litrovou ocelovou singlovkou.

 

Správné množství zátěže

Nejen v případě použití ocelové monoláhve v kombinaci s mokrým či polosuchým oblekem je třeba mít na mysli princip „balanced rig“ (vyvážené výstroje, který je podrobně popsán v příloze). V případě selhání křídla musí být potápěč schopen pohodlně z hloubky vyplavat. Pomůže si mj. „odhozením“ zátěže (např. předání zátěžového opasku, negativní postupové láhve nebo negativního kanistrového hlavního světla buddymu). Předání může být jen dočasné. Při výstupu musí být postižený schopen vztlak ovládat tak, aby mohl dodržet veškeré dekompresní a bezpečnostní zastávky. V případě monoláhve může být situace jednodušší než u dvojčete (dvou láhví na zádech). V obou případech vidí někteří potápěči řešení v použití tzv. dvoukřídla. Tedy dvou separátních křídel v jednom obalu. To je však zcela nevhodné pro obecný koncept DIR potápění. Více se o tomto typu křídla dozvíte na str. 107 (knihy, ze které pochází tento text).

V případě, že potřebuje potápěč s monohláví větší množství plynu, není použití stejdž láhve vhodnou volbou. Jednalo by se vlastně o tzv. nezávislé dvojče (angl. independent doubles). Optimální volbou je větší monoláhev nebo přímo dvojče.

 

Obr. Vrak lodi Julia „T“ u pobřeží Irska. © Frank Griga

 

Jedeme na dovolenou bez dvojčete

Pokud se potápěč používající běžně dvojče rozhodne čas od času na dovolené potápět s monoláhví, často si nedělá hlavu s pořizováním hadic ideálních délek, ale automatiku sestaví z hadic dvojčete. Pokud nemá druhý či cestovní backplate, vezme si ten, který používá k dvojčeti v kombinaci se sucháčem. Někteří lidé si nedělají starosti ani s přeštelováním délek popruhů backplatu ze sucháče na mokráč. I když osobě znalé to zabere jen několik málo minut. Dobře doléhající zádová deska a potápěč v horizontální poloze poskytují jistou toleranci v utažení popruhů. Rozhodnutí je na každém potápěči a závisí na individuální konfiguraci a osobních preferencích.

 

Příště kapitola: Dvojče

 

 

autor: Jan Špalek