Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Definice

Jako dvojče (angl. twin set, double tank, doubles) označujeme dvě láhve vzájemně propojené izolovaným můstkem a v pozici pevně držené vhodnými skružemi z nerezové oceli. Bylo by omylem se domnívat, že slouží pouze technickým a jeskynním potápěčům. Mnoho potápěčů je používá i pro rekreační ponory do maximální hloubky 30 metrů. Vzhledem k dalším zálohám je to výrazně bezpečnější než použití monoláhve.

Láhve obsahují vždy pouze jeden jediný druh plynné směsi. V žádném případě se nepoužívají k tomu, aby byl v jedné láhvi jeden druh plynu a v druhé jiný.

 

Obr. Popis propojeného izolovaného dvojčete.

 

Na záda maximálně dvě láhve

Nepoužíváme trojče ani jiné množství různými bizarními způsoby pospojovaných láhví, se kterými se lze někdy u vody setkat. Pokud potřebujeme více plynu, vezmeme si do vody větší dvojče nebo další stejdž/deko láhve. Stejdže lze v případě potřeby pod vodou předat partnerovi nebo odložit (např. po cestě v jeskyni). Na otevřené vodě, pokud jsou téměř prázdné, a tedy pozitivní, je můžeme poslat po šňůře vystřelené bójky nebo kotevním lanu k hladině. Potápěči na moři raději láhve pošlou k hladině podpůrnému personálu, než aby s nimi bojovali po vynoření ve vlnách.  

Dvojče dobře přiléhá k tělu potápěče a je blízko k jeho těžišti. Tím pádem je omezeno vychylování z vodorovné polohy a s ním spojený nepříjemný a nezvyklý pocit, který ovlivní průběh ponoru. Na zádech máme pouze jediný druh plynu, a to ten dýchatelný v nejhlubší části ponoru. Vše je v zájmu bezpečnějšího potápění, standardizace, pohodlí a snížení odporu vody nejen při plavání, ale i skútrování.

 

Objem a proporce dvojčete

Jak objemné láhve je vhodné používat/vlastnit, se odvíjí od typu našeho potápění, týmové standardizace, popř. konkrétního ponoru. Nejrozšířenější dvojče evropských DIR potápěčů je ocelové o objemu 2x 12 litrů. Nejčastější hliníková dvojčata, která se v Evropě téměř nepoužívají, jsou pravděpodobně „stočtyřky“ (104 cuft; 16,5 l) a „osmdesátky“ (80 cuft; 11,1 l). Jinak jsou běžně k vidění a k dostání ocelová dvojčata o objemu láhve: 7, 10, 12, 15, 16, 18 a 20 litrů. Menší jsou vhodné pro mělčí rekreační potápění, větší pro hlubší ponory s heliovými směsmi nebo středně hluboké ponory s delšími časy na dně, a tedy vyšší plánovanou spotřebou plynu.

Je třeba si dávat pozor na krátké láhve s velkým průměrem (např. 2x 12, Ø 204 mm), které potápěči ztěžují, či dokonce znemožňují najít ve vodě stabilní a rovnovážnou pozici. Ale možná zrovna vám vzhledem k tělesným parametrům a použité výstroji mohou takové láhve dobře padnout.

V případě méně objemných láhví (do 2x 10) raději zvolíme menší průměr láhví a větší délku. To přispěje k pohodlnějšímu svlékání/oblékání na suchu a zlepší hydrodynamiku. Díky menším rozměrům dojde ke snížení výdeje energie a spotřeby plynu při plavání. Na druhou stranu dobrá fyzická kondice a odpovídající tvar postavy udělá pro potápěče ve vodě mnohem větší službu než drobnosti ve výstroji. Zanedbávat bychom však neměli ani jednu z problematik, protože jen v jejich vzájemné souhře najde potápěč dokonalost, která mu umožní prožívat pobyt pod hladinou ze zcela jiného úhlu pohledu.

Na světě existují přinejmenším desítky výrobců potápěčských láhví, kteří nabízejí tisíce typů láhví všech možných vlastností. Před nákupem je vhodné dát na doporučení zkušenějších potápěčů. Někteří výrobci průmyslových láhví přešli na výrobu potápěčských láhví bez toho, aby dbali na požadavky trhu a vyráběli kvalitní a identické láhve (říká se to např. o láhvích z Vítkovic). Nikdo nechce mít nesymetrické dvojče s hrdlem mimo osu láhve, nevhodnou vnitřní povrchovou úpravu nebo láhve vyrobené tak mizerně, že přes ocel pronikají bublinky plynu!

 

Chci plnit na 300 barů

300barová dvojčata se v DIR nepoužívají kvůli přílišné hmotnosti, kterou nelze přerozdělit na těle tak, jak potápěč potřebuje ke správnému rozložení zátěže. Vysoký tlak namáhá můstek, 1. stupně, vysokotlakou hadici a všechny o-kroužky. To vše s sebou nese vyšší pravděpodobnost závady. Mohou nastat problémy v plnírně, kde nám láhve odmítnou nafoukat vzhledem k tomu, že nemají potřebné vybavení, nebo je nafouknou pouze na tlak nižší. Představa, že 10litrová láhev naplněná na 300 barů bude obsahovat 3000 litrů, je falešná. Ve skutečnosti to bude přibližně 2700 litrů. Navíc aby byl tlak v láhvi takto vysoký i po vychladnutí plynu, musel by být plnící tlak daleko vyšší než 300 barů. Takový kompresor vyžaduje vysokou investici, nadprůměrné náklady na údržbu i provoz. Negativa tedy zastiňují pozitiva.

 

Záložní kompenzátor vztlaku

K příliš negativním láhvím (dvojčatům), jak ocelovým, tak hliníkovým, je bezpodmínečně nutné používat sekundární, tedy záložní kompenzátor vztlaku ‒ suchý oblek. K mokrému či tenkému polosuchému obleku je vhodné používat láhve pozitivnějších vztlakových vlastností, zpravidla hliníkové, a mít pro případ nouze snímatelnou zátěž. Viz kapitola Správné množství zátěže.

Jak již víme, suchý oblek se nikdy nepoužívá jako hlavní kompenzátor vztlaku. Mělo by v něm být vždy jen tolik plynu, aby se potápěč cítil pohodlně. Pokud mu je zima, měl by se lépe obléknout. Pro vícehodinové ponory v chladných vodách se možná neobejde bez elektrického vyhřívání.

 

Individuální označení dvojčete

Dvojče se ve vodě neodkládá, a tak není nutno na něm mít jmenovku pro individuální rozlišení. Vhodnější je to však např. pro rozeznání člena týmu při filmování, v nízké viditelnosti, pro orientaci v plnírně nebo při transportu.

Označení o tlakové zkoušce, vizuální kontrole a kyslíkové čistotě je regulováno místními zákony a zvyklostmi. Někde ho kontrolují velice pečlivě při každém plnění. V tom případě je vhodné ho umístit kolem hrdla láhve. Pokud se mezi ponory rozhodne potápěč dvojče naplnit, ale ponechat ho ustrojené, zůstane nálepka dobře viditelná.

 

Příště: Izolovaný můstek

 

Obr. Potápěči pod ledem. © Andrea Kiss, www.akito-diving.com