Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Hadice

 

Jeden z příkladů vedení hadic s 1. stupněm Apeks DS4.

 

Uspořádání hadic (angl. hoses) na posty dvojčete není otázkou osobních preferencí, nýbrž zásadní a pevně stanovenou záležitostí. Vedení hadic u monoláhve se dvěma 1. stupni je stejné jako u dvojčete. Uspořádání u monoláhve s jedním 1. stupněm je jednoduché, omezené tím, že se všechny hadice se na tento stupeň musejí vejít. Některé hadice je vhodné nebo nutné vést zprava, jiné zleva. Popis stejdž automatiky najdete v kapitole Stage láhve.

Obecně jsou hadice vedeny tak, aby nevyčnívaly a minimalizovaly riziko zachycení se nebo poškození. Potápěčovu siluetu téměř nepřesahují. K tomu napomáhá vhodný 1. stupeň. Délka hadice je spíše individuální a odvíjí se od typu výstroje (1. stupně, křídlo, láhve, argonka) i tělesných proporcí potápěče. Existují orientační délky (viz tabulka). To neplatí pro dlouhou hadici a jeskynní a podobné potápění, kde musí mít hadice přes 2 metry.

Veškerým hadicím, včetně inflátorové, připojení prvních a druhých stupňů nebo ventilů, které vyžadují nestandardní připojení (závit či čep), je nutno se vyhnout. Výstroj musí být v týmu zaměnitelná tak, aby mohla být poškozená výstroj nahrazena a nedošlo k ohrožení ponoru. Konkrétně jsou nevhodné středotlaké hadice k některým AIR2 inflátorům nebo nestandardní připojení 2. stupně regulátorů zn. Poseidon. Jako „stroukovské připojení na prvním stupni“ se označuje závit o velikosti 1/2“ (palce), který však nalezneme i na některých vhodných 1. stupních, jakými je starší Apeks DS4 nebo výrobky firmy ScubaPro.

 

„Čistota“ vedení hadic.

 

 

Rozložení záloh

Zopakujme si to, co jsme se částečně dozvěděli již v kapitole o dvojčeti. Podstatou použití propojeného izolovaného dvojčete je bezpečnost ve formě rozumných záloh. Rozlišujeme pravý post (za pravým ramenem) a levý post (za levým ramenem). Na každém postu je umístěn jeden regulátor (primární na pravé straně a záložní na levé) a jeden kompenzátor vztlaku (křídlo napravo a sucháč pouze jako záloha nalevo). Při poruše jednoho postu máme tedy kompletní, i když ne ideální zálohu ve formě druhého. Další zálohou je buddy a jeho výstroj. Pokud se potápíme bez sucháče, odpadá nám záloha kompenzace vztlaku a případnou ztrátu vztlaku je nutno řešit jinak. Vždy je nutno dbát na správné množství zátěže a možnost v nouzi zátěž předat partnerovi (v extrémním případě odhodit) a stejně tak se z hloubky „vykopat“. To však platí i pro případ použití sucháče. Již víme, že křídla se dvěma dušemi se zásadně nepoužívají.

V případě závady pravého (hlavního) postu, a tedy primární automatiky na dlouhé hadici, je díky propojení můstkem a jeho konstrukci možné záložním regulátorem dýchat plyn z obou láhví najednou, i když je poškozený pravý post/ventil uzavřen. Naopak to platí stejně tak. Je nutné, aby potápěč chápal, co způsobí zavřením/otevřením příslušného točítka. Díky izolátoru je možné láhve v případě závady rozdělit na dva nezávislé posty/láhve. NIKDY to však není za účelem plnění rozdílných plynů do každé z láhví. Dvojče obsahuje vždy a bez výjimek jediný druh plynu. Podrobnější důvody a výhody plynoucí z rozmístění hadic jsou obsahem tabulky na str. 151. Zevrubný popis vedení dlouhé hadice primárního regulátoru, hadice záložního regulátoru a manometru naleznete v příslušných kapitolách. Někdy se hovoří o tom, že je jednodušší u hadic probíhajících za krkem slyšet únik plynu. I mírně silnější únik plynu bychom však slyšeli, i kdyby hadice za krkem neprobíhaly.    

 

Poškozená hadice. Pod „ochranou hadice“ by závada nemusela být patrná.

 

Ochrana hadic

Z hadic jsou většinou sejmuty gumové „ochrany hadic“, které jsou zbytečným doplňkem, který zadržuje vodu, sůl, písek a ostatní usazeniny. Někteří DIR potápěči je nechávají na připojení dlouhé hadice k 1. stupni. Domnívají se, že tak místo zesílí pro případ OOG situace, kdy by partner mohl ve stresu za hadici tahat a poničit spojení či přehnutím přerušit dodávku plynu.

 

Rozmístění hadic dvojčete
Za pravým ramenem	Za levým ramenem
- primární regulátor na dlouhé hadici - inflátorová hadice	- záložní regulátor - vysokotlaká hadice s manometrem - hadice k dofukování suchého obleku    (pokud není použita argonová láhev)

 

 

 

Délky hadic pro monoláhev, dvojče a stejdžláhev
Hadice	Orientační délka
Primární regulátor	210 cm1), 150–180 cm2)
Záložní regulátor	56–61 cm pro dvojče (co nejkratší podle typu 1. stupně)
Vysokotlaká hadice	56–61 cm pro dvojče cca. 70 cm pro monoláhev
Dofukování sucháče	podle typu 1. stupně a umístění argonky
Inflátorová hadice3)	podle typu 1. stupně a délky inflátoru (orientačně 51–56 cm)
Stejdž regulátor	96–100 cm4)
Vysokotlaká hadice stejdže	15 cm
1) potápěč s výškou kolem 200 cm dá přednost hadici dlouhé kolem 225 cm       2) málo používaná varianta pro monoláhev bez použití kanistrového světla   3) přípojka musí být identická s přípojkou k dofukování sucháče   4) u neotočného 1. stupně můžeme použít hadici delší, u otočného kratší

 

 

Nákup a výměna hadic

Pro bezpečné potápění je nutno sledovat opotřebení hadic v celé délce, a v případě nutnosti je bez prodlev vyměnit. Poškození se projevuje zejména různými boulemi či vráskami v okolí přípojky k 1. stupni, ke kterým může přispět méně vhodné vedení hadice, jež vytváří různé ohyby. Jindy je to jen povrchové popraskání. Hadice nakupujeme nejlépe v kamenném obchodě, abychom si ověřili, jestli se jedná o délku, kterou opravdu potřebujeme. Výstroj můžeme přinést s sebou. Orientačně nám pomůže tabulka výše. Hadice vyrábějí různé firmy a nelze říci, že výrobek nějaké firmy je vždy lepší než jiného výrobce. Hadice by měla být měkké, bez problémů vydržet ohyby (např. vysokotlaká hadice stejdž automatiky) a umožňovat dobré vedení. Nakupujeme pouze hadice se standardními koncovkami.

Kolínka „k ulehčení“ vedení hadic z 1. stupně (např. pro záložní regulátor) nebo mezi hadici a 2. stupeň (např. dlouhé hadice) se nepoužívají. Důvodů je několik. V první řadě nejsou vůbec zapotřebí, jelikož se snaží vyřešit problém, který neexistuje. Potápěč, který na nich trvá, buď používá zcela nevhodný 1. stupeň, nebo neumí hadice vhodně vést (např. natočit 1. stupeň), popř. používá hadice nekvalitní, které ohyb dlouho nevydrží. Hadice nemusí mít také vhodnou délku a tvoří příliš ostrý úhel. Použitím kolena/kolen přidáváme další o-kroužky, tedy další potencionální místa selhání a přitom vyhazujeme zbytečně peníze z okna. 

Poměrně populární jsou hadice zn. Miflex a jejich ekvivalenty. Jedná se o výrobky o přibližně 30 % lehčí než hadice gumové, což je výhodou pro cestování. Jejich použití je méně vhodné pro dlouhou hadici a pro stejdž automatiku, jelikož dochází k nechtěnému a stěží kontrolovanému kroucení a odírání obleku či krku potápěče bez haubny. Z počátku měla firma také problémy s vysokotlakými hadicemi, které častěji praskaly.

 

Kolínko u 2. stupně.

 

Otočný mezistupeň mezi 1. stupněm a hadicí. Dále ochrana hadic.

 

 

Z historie DIR

Jarrod Jablonski, zakladatel výcvikové organizace GUE ve své, dnes již ne zcela aktuální knize Fundamentals of Better Diving z roku 2000, doporučoval ochrany hadic pro všechny hadice, stejně jako průběžnou vizuální kontrolu natlakované hadice v místech pod ochranou.