Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Dlouhá hadice (angl. long hose), laiky často považována za hlavní znak DIR konfigurace, je v potápěčském světě pojmem. Její výhodou je bezpečné použití v OOG situaci, a to dokonce i v případě sdílení za sebou při proplouvání úzkými prostory jeskyně či při skútrování. Ve všech prostředích poskytuje potápěčům pohodlí při dočasném i trvalém sdílení plynu. Její běžná délka je kolem 7 stop (orientačně 210 cm). Menší, např. pětistopou (přibližně 150 cm), lze použít s monoláhví bez kanistru ve volné vodě. Délka větší než 7 stop může být pro většinu lidí spíše na obtíž a nebezpečná. Pokud však měříte 195 a více centimetrů, můžete uvažovat o delší. Regulátor na dlouhé hadici se nazývá primární nebo hlavní.

 

Dlouhá hadice vedená z 1. stupně za křídlem a pod kanistrem hlavního světla.

 

Pokud si potápěč nevšimne, že je buddy bez plynu, je pravděpodobné, že mu partner v nouzi regulátor vytrhne přímo z úst. Důvod je jednoduchý: většina potápěčů má svůj „oktopus“ umístěný jinde. Nejjednodušší je pro partnera v nouzi vytrhnout buddymu jeho regulátor z úst. Ten máme všichni na stejném místě. V případě, že je hadice primárního regulátoru krátká a oktopus není okamžitě přístupný, dostává se i druhý potápěč do nepříjemné situace.

 

Zde a na dalším obrázku: Vedení dlouhé hadice před křídlem. Obě fotografie © Frank Griga                    

 

Většina OOG situací je dočasná a zároveň způsobena osobní chybou potápěče. Důvodem může být např. opomenutí otevření izolátoru dvojčete nebo roll-off. Správné umístění dlouhé hadice zajišťuje jednoduché úplné a rychlé rozvinutí i umístění zpět, nenarušuje hydrodynamiku (rozuměj možnost zachytit se) a zamezuje poškození nebo omezení dodávky plynu.

Dlouhá hadice vede u dvojčete z 1. stupně pravého postu (ten za pravým ramenem) přímo dolů podél láhve, a to za křídlem či před ním. Dále pod kanistrem světla umístěným na pravém boku, šikmo přes břicho a hruď, kolem zátylku a nakonec do úst. V žádném případě hadice neobíhá krk vícekrát dokola.

 

Pokud není použito kanistrové světlo je „dlouhá“ vedená pod nožem nebo pod popruhem.

 

Některé kombinace: typ křídla, velikost láhví, velikost kanistru hlavního světla mohou být nevhodné k vedení dlouhé hadice klasicky za křídlem.  V tom případě ji povedeme před křídlem. To splňuje požadavek „čistého“ vedení hadic, omezuje možnosti zachycení se nebo poškození a zároveň nezamezuje potápěči v rozvinutí a umístění zpět bez pomoci partnera. Umístění před/za je také otázkou osobních preferencí.

V případě nouze (OOG) buddymu poskytujeme vždy regulátor, který máme zrovna v ústech, jelikož pouze tak lze zaručit, že ten, kdo v dané situaci potřebuje dýchat nejnutněji, dostane rozdýchanou a plně funkční automatiku. Poskytnutí z úst zajišťuje, že poskytneme vždy vhodný plyn pro danou hloubku a jednotný postup pro všechny situace, bez ohledu na to dýcháme-li plyn ze zad, deko či stejdž láhve. Pokud bychom buddymu podali záložní regulátor, je možné, že nebude okamžitě použitelný a buddy nebude schopen ve stresové situaci nedostatek odstranit. To krizi pouze vystupňuje. Jednou někdo potíže velice pěkně popsal:

 

 „I pokročilejší potápěč stojí v OOG situaci krůček od propadnutí panice. Potřebuje plyn a potřebuje ho hned. Potřebuje čistý plyn, a ne vodu. Potřebuje regulátor, který funguje, a to okamžitě. Nemá čas odstraňovat drobné nečistoty či bahno z 2. stupně.“

 

Někteří potápěči jdou pouze s módou, dlouhou hadici sice mají, avšak nevědí k čemu. A už vůbec nemají ponětí, jak ji použít. Jejich počet naštěstí ubývá. Jiní se jí z různých důvodů s obavami vyhýbají. Následuje popis a vyvrácení jejich argumentů:

 

„Dlouhá hadice je příliš nepohodlná a překáží.“

 Samozřejmě si člověk musí na každou novou věc nejprve zvyknout. Pokud doposud používal jinou konfiguraci, je situace o něco složitější. Někteří lidé to řeší tak, že sice dlouhou hadici používají, ale pouze jako záložní regulátor. Mají ji složenou různými způsoby, např. gumicuky připnutou k láhvím. Hadice je někdy dokonce nedosažitelná bez pomoci buddyho. Samozřejmě je tím pádem vyloučeno i samostatné uložení zpět. Podávat nerozdýchanou automatiku je jednou ze zásadních chyb mnoha výukových systémů.

 

Nevhodné umístění dlouhé hadice spočívá v jejím připevnění gumicuky nebo nastřihanými pruhy duše z vozidla k láhvi. Obrázek vlevo znázorňuje použití dlouhé hadice jako záložního regulátoru.

 

„Chci, aby regulátor poskytoval nejlepší výkon, ten dlouhá hadice snižuje.“

 Ke snížení výkonu regulátoru u dlouhé hadice v podstatě nedochází. Kvalitní regulátor poskytuje dostatek plynu nejen přes dlouhou hadici, ale navíc i ve stresové situaci v hloubce.

 

„Hadicí omotanou kolem krku se můžu uškrtit.“

   Když potápěč předává primární automatiku buddymu, uchopí ji pravou rukou za hadici u 2. stupně, skloní hlavu a rukou udělá přirozený pohyb přímo vpřed, aby hadice přešla nad hlavou. Tímto plynulým pohybem nemůže dojít k zachycení se o žádnou část výstroje. V extrémnější situaci, při níž potápěč vytrhává v nouzi neschopnému buddymu hadici z úst, stačí pouze předklonit hlavu a hadice se bez problémů rozvine. Problém by mohl nastat, pokud by potápěč měl na hlavě přilbu nebo na masce malé světlo.

 

Nevhodné vedení hadice, naštěstí ve světě čím dál tím méně vídané, je omotání dlouhé hadice několikrát kolem krku.

 

Potápěčka poskytující dlouhou hadici. © Andrea Kiss