Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Takto lze rozmontovat 2. stupeň pod hladinou.

 

Rozmontovatelný regulátor

Nepoužívají se složité regulátory (angl. regulator) ani takové, které není možné pod vodou bez jakýchkoli nástrojů a v silných rukavicích rozmontovat, vyčistit, zkontrolovat a znovu smontovat. Jistý technický instruktor GUE hovořil na britském DIR fóru o tom, jak s oblibou používá  regulátor Mares Abyss, jejž pod vodou rozmontovat nelze. Zdůvodňoval to tím, že v podmínkách, kde se potápí, a kde absolvoval několik tisíc ponorů, nikdy rozmontovávat vlastní automatiku pod vodou nepotřeboval. Ano, ani DIR potápěč nedělá vždy vše „ideálním“ způsobem.

Kdy se může do regulátoru dostat špína? Nejčastěji to bude pravděpodobně ze dna u potápění ve zúžených prostorách, skútrování v nižší viditelnosti, a to zejména u stejdž automatik nebo nepoužívaného primáru (v tom případě zrovna dýcháme ze stejdž láhve). Také stejdže umístěné do jeskyně s předstihem mohou během delší doby, někdy i měsíců, změnit vlivem okolí polohu a skončit zahalené sedimentem. 

Výrobce víčko druhého stupně utahuje, a proto je nutno ho po koupi uvolnit. Nejlépe to jde (pokud nemáme speciální nástroj) pevným uchopením 2. stupně kolem náustku jednou rukou, přiložením celé dlaně druhé ruky na víko a otočením každé ruky do opačného směru. Pokud dlaň prokluzuje, použijeme neklouzající materiál, jako je např. guma z přezky ploutví typu JetFins. Pod vodou se potom regulátor otevírá stejným způsobem, avšak bez použití dalších pomůcek, pouze rukama.

 

Po proudu

U regulátorů rozlišujeme dva typy: upstream (proti proudu) a downstream design (po proudu). Upstream design zjednodušeně znamená, že pokud dojde k závadě (např. zamrznutí), přestane regulátor dávat plyn. Downstream design ve stejném případě způsobí žádoucí únik bublin (angl. freeflow) a z regulátoru je tak možné i nadále dýchat.

 

Vyvážený s nastavitelným průtokem?

Dříve se doporučoval vyvážený 2. stupeň na hlavní automatiku a nevyvážený na záložní. To mělo omezit samovolný únik plynu. Zejména v případě skútrování. Dnes potápěči běžně a bez problémů používají vyvážený 2. stupeň i pro záložku.

Nastavení průtoku plynu šroubem po straně regulátoru (jak vyváženého, tak nevyváženého 2. stupně) může být vhodné k omezení freeflow při skútrování nebo pro případ opotřebení sedla 1. stupně. Mnoho potápěčů si sice automatiku s dražším šroubem koupí, ale potom ho vůbec nepoužívají.

 

Připevnění k hadici

Dříve bylo doporučováno mít spojení mezi regulátorem a hadicí tzv. fingertight, tj. šrouby dotaženy pouze do takové míry, aby je bylo možné pod hladinou rozšroubovat bez použití klíče a v případě nutnosti zaměnit celý regulátor za jiný (např. ze stejdže). Avšak v praxi docházelo někdy k pozvolnému povolování, až nakonec 2. stupeň skončil v hlubinách. Proto další potápěči raději s sebou pod vodu nosí klíč, kterým je možné regulátor v případě potřeby uvolnit. Jiní, a těch je většina, se spoléhají na kvalitní výstroj udržovanou ve velice dobrém a servisovaném stavu. Druhý stupeň mají pevně dotažený a klíč s sebou pod vodu nenosí.

 

Připevnění karabiny šňůrou. Přesné místo umístění karabiny není určeno. Autor dává přednost znázorněnému, ale mnoho potápěčů připevní karabinu dále od regulátoru, aby nepřekážela při vkládání 2. stupně do úst.

 

Připevnění samotným o-kroužkem (výše) a navíc SK páskou (níže).

 

 

Připevnění karabinou

Pokud není primární regulátor v ústech nebo v ruce, je připnut psí karabinou k pravému prsnímu d-kroužku. A to včetně pobytu na hladině a na souši. Pouze tak si můžeme být vždy jisti, kde ho najdeme, a na suchu, že ho někdo nerozšlápne. Vyplivnout regulátor z úst a přejít na záložní či stejdž regulátor je nevhodná metoda. Dáváme přednost vyjmutí. Psí karabina u 2. stupně primáru při dýchání nepřekáží ani svou váhou potápěče nijak neobtěžuje.

Karabiny lze k výstroji připevnit různými způsoby. Použití jeskynní šňůry, tzv. „na odříznutí“, je spolehlivé a při správném použití a udržování výstroje je samovolné rozvázání či přetržení téměř vyloučeno. Metoda použití o-kroužku, tzv. „na odtržení“ je, jak říká název, vhodná k odtržení běžnou silou v případě potřeby. Takový případ by však neměl u vycvičených potápěčů vůbec nastat. I když máme primár přicvaklý k d-kroužku, můžeme se z něho bez problémů nadechnout. Není potřeba ho odtrhávat, ale stačí ho následně v klidu odcvaknout. Pokud zrovna nedýcháme z dlouhé hadice, znamená to pravděpodobně, že dýcháme ze stejdže. Pokud dojde k OOG situaci partnera, nejprve mu poskytneme hadici stejdže a až následně v klidu sám přejde na plyn na svých zádech. Během toho sami dýcháme ze záložního regulátoru dvojčete. Metoda o-kroužku není tedy u otevřeného okruhu považována za ideální řešení. Jiné metody jako použití SK pásek, které mají tendenci praskat zejména v chladném prostředí, kousek duše, gumicuk či kombinace pásky s o-kroužkem, kdy přibývá další bod možného selhání, jsou nevhodné. V 2. pol. 90. let poslední zmiňovanou metodu popisoval a používal Jarrod Jablonski. Ještě v roce 2006 jsme na webu GUE mohli spatřit fotografii s takto připevněným manometrem. SK páska je vyráběna především za účelem prostého svazování kabelů. Není určena k tomu, aby z ní něco viselo (karabina) a navíc ještě docházelo ke kroucení. Vhodná je pouze na spojení, kde není podélně namáhána jako například pro připevnění náustku.  

 

Způsoby připevnění psí karabiny

   - jeskynní šňůrou, tzv. „na odříznutí“ (jediná metoda organizace GUE)

   - o-kroužkem „na odtržení“ (používá WKPP pro dlouhou hadici u SCR)

   - SK páskou a o-kroužkem (nevhodné)                           

 

Suchý nácvik poskytování primárního regulátoru na dlouhé hadici partnerovi při kursu GUE Fundamentals.