Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Abychom měli nad ponorem kontrolu, nosíme s sebou pod hladinu měřicí přístroje. Přispívají k pohodovému potápění tím, že pomáhají kontrolovat jeho průběh. Závisí na nich bezpečnost potápěče i jeho partnera, proto s nimi náležitě zacházíme. Nejen ve vodě, ale i při přepravě. Mezi přístroje, které běžně používáme, patří tlakoměr, bottom-timer / potápěčský počítač a kompas. Přístroje nepatří do jediné konzole, ale jsou rozmístěny na vhodnějších místech, kde jsou lehce přístupné a nepřekážejí. V kombinaci se stejdžemi hrozí konzoli poškození a zachycení se mezi láhve.

 

Potápěč a jeho přístroje. Záložní bottom-timer patří spíše do kapsy než na ruku. Primární zálohou je počítač na ruce partnera.  © Diarmuid Byrne

 

Manometr

Funkcí tlakoměru (angl. submersible pressure gauge, SPG), většinou nazývaného manometr či jednoduše „maňas“, je kontrola stavu plynu v láhvi/láhvích. Na základě údaje je potápěč schopen vypočítat jak dlouho může ještě ve vodě setrvat a bezpečně postupovat, popř. odhadnout, jak dlouho ve vodě již je.

Jediná vysokotlaká hadice, a to platí i pro dvojče, vede z 1. stupně (levého postu)přímo dolů před křídlem až k d-kroužku na levém boku. K němu je přichycen psí karabinou, jejíž druhý konec je jeskynní šňůrou navázán u konce hadice.

 

Manometr s karabinou.

 

Některé manometry mají ochrannou gumovou botku. Pod ní se drží špína, písek, sůl a může docházet ke korozi. Hlavním důvodem, proč ji nepoužijeme, je však její zbytečnost. Manometr je umístěn tak, aby byla minimalizována možnost jeho poškození. Kvalitní výrobek je dostatečně odolný na to, aby další ochranu nepotřeboval. Pokud dochází v praxi k poškození, je to zejména závadou způsobenou výrobcem nebo mechanickým poškozením při nešetrném transportu (vozidlem, přenosem, na lodi).      

 

Tlaková sonda k PC, jež nahrazuje nebo doplňuje manometr.

 

Hadice by měla být co nejkratší, aby omezovala možnost zachycení se a nenarušovala potápěčovu hydrodynamiku. Ale musí být dostatečně dlouhá na to, aby bylo možné pohodlně odečítat údaje z přístroje. Tlakoměr se obsluhuje výhradně levou rukou bez použití zraku. Pokud je na jejím hřbetě umístěno hlavní světlo, dočasně ho podrží pravá ruka za hlavu světla (nenasazuje se na hřbet). Na manometr lze dosáhnout i se světlem na ruce, avšak pohyb světelného kuželu by mohl zbytečně vzbuzovat pozornost či oslepovat jednotlivé členy týmu. Je vhodné se naučit kontrolovat stav plynu v pravidelných intervalech. S přibývajícími zkušenostmi jsou intervaly čím dál delší. Zapomínat nesmíme ani na stav plynu buddyho.

 

Vysokotlaká hadice s manometrem přicvaknutá k pásovému d-kroužku. Mnoho potápěčů dává přednost hadici přibližně o 5 cm delší než na obrázku. To jim umožní pohodlnější manipulaci.

 

Pokud se ručička tlakoměru dlouho nepohybuje, je na čase zkontrolovat, jestli je otevřen izolátor. Pokud je uzavřen, dýcháme dlouhou hadicí pouze plyn z pravého postu a levý, na němž je manometr, zůstává nedotčen. Znamená to, že jsme zanedbali předponorovou týmovou i individuální kontrolu.

 

Manometr s vystupujícím průzorem (vlevo), který může být lehce poškozen nebo nárazem vylomen a maňas od stejné firmy se zapuštěným sklem. Menšímu dávají někdy přednost potápěči, kteří chtějí, aby stejdžautomatiky byly, co nejlehčí.¨

 

U propojeného dvojčete nám na rozdíl od nezávislého dvojčete manometr ukazuje tlak v obou láhvích najednou. DIR potápěč se potápí v ideálním případě s buddym, který dýchá samozřejmě stejné směsi, ale i ze stejně velkých láhví a má přibližně stejnou spotřebu. Takže pokud jsem musel kvůli poruše uzavřít levý post a tlakoměr neplní svůj účel, stačí se podívat k buddymu. Pokud jsem zvědavý, můžu post na chvilku otevřít. Po uzavření jednoho postu by měl být ponor ukončen. Záložní manometr není zapotřebí. V podstatě je manometr sám o sobě již zálohou, a sice zálohou „hlavy potápěče“. Zkušený potápěč, který není líný, si dokáže spočítat pravděpodobnou spotřebu a tu si ověří pohledem na manometr.

 

Závady: zatopení, prasklé sklo a odpadlý plastový průzor.

 

Stupnice manometru bývá v Evropě znázorněna v barech. V USA,  zemích Commonwealthu a některých dalších pak v psi (pressure per square inch ‒ tlak na čtvereční palec). Podle současné (méně vhodné) „DIR legislativy“ je v podstatě jedno, jestli potápěč používá metrické či imperiální jednotky. V týmu by měly být však stupnice stejné. Důvodem, proč nejsou jednotky psi zapovězeny, je tlak severoamerických  klientů, kteří nejsou ochotni přejít na bary.

Většina potápěčů používá manometry italské firmy Termoindustrie, které se prodávají pod nejrůznějšími značkami. To znamená, že výrobce je stejný, ale štítek na tlakoměru patří distributorovi či prodejci.

Jelikož finální směs v monoláhvi nebo dvojčeti nebude obsahovat vyšší procento kyslíku než 40 %, není nutno, aby byl manometr kyslíkově čistý. To však znemožní rychlou záměnu v případě poškození, kdy bude potřeba manometry prohodit libovolně mezi sebou. Např. nahradit poškozený manometr deko láhve manometrem z automatiky singlovky, kterou používám jen na dovolenou, či si půjčit manometr kolegy, který zrovna do vody nejde.

 

Požadavky na manometr

 - odolná konstrukce včetně průhledné části

 - dobře čitelná „nasvítitelná“ stupnice

 - přesné měření a spolehlivost (pod 50 barů jsou všechny nepřesné)

 - zbytečně nepředimenzovaný (velikostí i stupnicí)         

 

Potápěč kontrolující tlak ve dvojčeti. © Frank Griga