Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Wetnotes

 

Pro základní dorozumívání používáme signály světlem, rukou, popř. hmatem. Pro složitější komunikaci zápisník. Wetnotes je mezinárodně používaný název, dokonce ochranná známka, pro notýsek s přibližně 50 voděodolnými vázanými listy v pružném obalu přizpůsobeném k připevnění karabiny, která ho jistí v kapse obleku. Podle GUE patří do pravé „bezpečnostní“ kapsy, jelikož se jedná o poslední prostředek komunikace. Fakt, že potápěč používá wetnotes častěji (např. instruktor pro výuku), nemění nic na jejich umístění v kapse.

 

Zavřený a otevřený poznámkový blok.

 

K psaní se používá měkká obyčejná tužka. Před vodou je vhodné ji chránit smršťovací fólií nebo duct tapem, popř. použít rovnou plastovou. Záložní by neměla chybět. Pokud se zlomí obě tužky, půjčíte si tužku od buddyho, popř. si jí nožíkem ořežete. Tužky nejsou k wetnotesu přichyceny gumicukem ani provázkem.

 

Pomůcky k mapování suchých částí jeskynních systémů.

 

Použít k připevnění notesu double-ender, nebo klasickou psí karabinu? Klasická karabina zajišťuje, že při vytahování z kapsy neodepneme omylem druhou stranu karabiny. Zejména při použití tlustých či suchých rukavic. Na druhou stranu wetnotes, ke kterým není trvale připojená karabina, jsou téměř neutrální. Jedná se o otázku osobních preferencí.

Někteří potápěči do obalu zápisníku ukládají drobnou výstroj, jako např. malý šroubovák, (imbusový) klíč, buzolu, SK pásky, kousek jeskynní šňůry nebo o-kroužky. Nejen na použití pod hladinou, ale i na odstranění drobných závad zjištěných při předponorové kontrole na hladině.

 

Zadní strana wetnotes značky Halcyon je průhledná.

 

Předloketní destička na psaní.

Nevhodnou variantou wetnotes jsou různé typy plastových destiček umístěných na předloktí. Bohužel většina potápěčů používajících tuto metoda s sebou nenosí do vody ještě navíc wetnotes. Projděme si nejčastěji argumenty zastánců destičky.

 

Destička na psaní wetnotes nenahradí.

 

„Destička na ruce říká okolí: Netuším, co dělám, ale mám to zapsané a budu se tím řídit.“

Frank Griga, potápěč GUE a UTD

 

Potápěči komunikující pomocí podvodního zápisníku. Každý z nich ho nosí ve stehenní kapse.

© Andrea Kiss

 

„Destička je hned po ruce a nepřekáží.“

     Ano, je hned po ruce a na první pohled se může opravdu zdát, že destička s tužkou nepřekáží. Při bližším pohledu však zjistíme, že může překážet např. při oblékání/svlékání postroje, a to nejen na suchu, ale i před výstupem do člunu. Dále při vytahování věcí z kapsy, při vypouštění plynu z křídla zadním ventilem, při cvakání výstroje na zadní d-kroužek mezinožního postroje, při ovládání točítek láhve, při práci se stejdžemi nebo navijákem/cívkou. Na ruce je zajisté destička lépe přístupná než wetnotes. Vytáhnout cokoli hbitě a lehce z kapsy obleku je otázkou tréninku a praxe. Kdo to nikdy nedělá, nebude to bohužel nikdy umět.

Podstatou DIR je standardizace. Na které předloktí by měla být destička umístěna? Na levé či na pravé, když je někdo levák a jiný pravák?

Destičce chybí výhody, které má wetnotes. Notýsek se používá tak, že něco napíšeme a podáme ho partnerovi. Nelepíme se tedy na sebe (nedej bože tři), neomezujeme si navzájem zorné pole a neztrácíme přehled o okolí. Nemusíme psát miniaturním písmem, jelikož máme místa dostatek, kterého je u otevřené destičky ještě méně. Není potřeba nic gumovat, jen otočit nebo vytrhnout stránku. Zápisník můžeme nechat na šňůře v jeskyni nebo poslat po bójce k hladině podpůrnému týmu, aniž bychom se museli bát, že se text neúmyslně smaže. Ve wetnotes můžeme mít několik tužek, které nám nebudou v nejnevhodnější okamžik někde viset či zcela odpadnou. A jak byste chtěli partnerovi půjčovat tužku, když ji máte k destičce přidělanou napevno?

Jak dobře se píše s malou tužkou v silných či suchých rukavicích? A co třeba manipulace se stejždemi či krizové zavírání ventilů dvojčete s otevřenou tabulkou?

 

„Často potřebuji partnerovi či studentům něco sdělit.“

     Důležité je, aby všichni znali dobře plán ponoru ještě před ponorem, studenti věděli, co po nich bude instruktor ve vodě chtít, a detaily dovedností byly dostatečně vysvětleny nejen v teoretické části výuky, ale i v praktickém nácviku na suchu. Voda k tomu není vhodným prostředím. Písemné sdělení je pouze posledním a výjimečným prostředkem komunikace.

 

„Potřebuji si na destičku psát dekompresní plán.“

     DIR dekomprese je jednoduchá i pro hlubší či delší ponory. Nemůžeme toho moc zapomenout a nesvěřujeme své zdraví destičce. DIR tým má ponor pečlivě naplánovaný a plán ponoru i dekomprese v hlavě. Navíc deko není pevné ‒ mění se během ponoru. Proto se mu také říká „deco on the fly“ nebo „ratio deco“ (česky „počítání dekomprese z hlavy“). Zápis dekomprese do wetnotes slouží především jako záloha.

 

Nástroje s názvem Pandora Tool a Sven Tool, které mohou být umístěny ve wetnotesu dokážou udělat velkou službu. Třeba na člunu na moři, kde s sebou potápěči nemají bedničku s nářadím, či přímo pod hladinou.

 

Dekompresi vede jeden člen týmu a ostatní ho kontrolují. Kdokoli v týmu může vedení kdykoli převzít. Potápěč, jenž má správný výcvik, potápí se v týmu a používá mozek, si toho moc zapisovat nemusí. Avšak musí rozumět dekompresi více než někdo, kdo se bez přemýšlení spoléhá na zápis dekompresních postupů opsaných z dekompresního softwaru. Jak říká Frank Griga: „Destička říká okolí: Netuším, co dělám, ale mám to zapsané a budu se tím řídit.“ Je to de facto stejné jako se řídit tím, co mi říká počítač, aniž bych znal důvod.

Samozřejmě, že se někomu, kdo se doposud potápěl se vzduchem a pod vedením počítače, zdá složité si zapamatovat dekompresní zastávky a jejich délku, když najednou skočí do 60 metrů s trimixem a vlastní hlavou. Ten, kdo ve své potápěčské kariéře postupuje bezpečně, po malých krůčcích, s tím však nebude mít žádné problémy.

Mimo běžné komunikace notýsek využíváme pro trvalejší záznamy, které mohou být při ponoru či potápění obecně užitečné.

 

Co si například lze poznamenat do wetnotes:

 - tabulka nutných záloh plynů vzhledem k objemu láhví/hloubce/spotřebě

 - body předponorové kontroly (GUE EDGE)

 - nouzová telefonní čísla a adresy zemí a míst, kde se potápíme

 - plány lokalit, vraků či jeskyní

 - tabulka pro plnění plynů

 - rychlost pohybu s různou výstroji a za použití různých technik (tab. str. 192 knihy Výstroj pro rekreační, technické, vrakové a jeskynní potápění)

 - instrukce pro studenty typu „Padají Ti kolena. Podsaď pánev.“

 

Příklady věcí, které si můžeme do wetnotes uložit:

 - náhradní tužka

 - SK pásky

 - záložní nožík

 - buzola

 - náhradní zarážka na spoušť skútru (např. Gavin)

 - drobné nerez nářadí (Sven Tool, Pandora Tool apod.)

 - signalizační zrcátko pro potápění na moři

 - náhradní brčko, pokud pijeme pod vodou z jednorázových balení

 - jakékoli do fólie zatavené čtení, kterým si chceme zpestřit delší deko zastávky

 - motýlková matka, o-kroužky na 1. stupeň, těsnící spojka k manometru

 

„Kombajn“

Za variantu wetnotes, které DIR potápěči běžně používají k mapování jeskyní, lze považovat tzv. kombajn. Slouží k zápisu hloubky úvazku nebo bodu, k poznamenání vzdálenosti a azimutu k dalšímu bodu, popř. k zakreslení půdorysu a profilu jeskyně.

 

Přední strana mapovacího „kombajnu“ s bottom-timerem a kompasem (výše) a zadní strana s tužkami (vlevo).

© Jan Žilina, www.dir-shop.cz

 

Jedná se o plastovou destičku s jednoduchým hloubkoměrem (např. Suunto D3) a buzolou vhodných vlastností (azimut dobře odečitatelný za snížených vizuálních podmínek). Pod nimi je umístěn zápisník. Jeho hřbet drží pohromadě nejen listy, ale zároveň i notýsek pevně na destičce.  Listy jsou v případě potřeby drženy na místě gumicukem. Na druhé straně je připevněno několik tužek. Malé očko v jednom z rohů slouží k připevnění dvoukarabinou a bezpečnému umístění do kapsy obleku.

Při vlastní výrobě je vhodné přemýšlet nad jeho vztlakovými vlastnostmi. Patřím mezi nešťastníky, kteří kombajn ztratili hluboko v útrobách jeskyně. Buď jsem ho do kapsy sucháče vložil bez připnutí karabinou, nebo jsem ji připnul špatně. Pozitivní záznamník, který by při ztrátě skončil u stropu, bych v jeskyni již nikdy nenašel. Byl však negativní a po několika ponorech jsem na něho čirou náhodou narazil. To bylo velké štěstí, jelikož zápisník obsahoval čerstvá data našich exploračních potápěčů o části jeskyně, do které od té doby ani po mnoha letech nikdo nevstoupil. Jednalo se o nejzazší část střední větve jeskyně Bue Marino na Sardinii a expedici České speleologické společnosti.

 

Jiná verze kombajnu. Vyrobená je z lehkého kuchyňského podkladu na krájení. Obvod je zvýšen, aby uprostřed a pod trvale umístěnou buzolou držel zápisník klasických rozměrů. Použity jsou plastové šroubky, aby kompas nerušily.

© Miro Zverka

 

Potápěči GUE používají k měření jeskyně  wetnotes s vhodným formulářem© David Dušek, instruktor GUE, www.speleozone.com

 

Příště: Stage láhve