Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Šňůra k tažení potápěče

Šňůra, za kterou je potápěč tažen (angl. tow cord), je oběma svými konci připevněna ke skútru. Jeden konec se nachází v ideálním případě u řídicí ručky, druhý na opačné straně (např. u Gavina tedy u druhé ručky, kterou lze i odmontovat, ale většina potápěčů ji tam nechává). Na šňůře je navléknuta psí karabina, kterou si potápěč přicvakne k přednímu d-kroužku mezinožního popruhu. Dnes se používá pod vodou nastavitelná šňůra. Jak vázat uzlíky, se dozvíte v příloze na str. 302 a 303 knihy Výstroj pro rekreační, technické, vrakové a jeskynní potápění.

Šňůra je vyrobena z neelastického materiálu, který lze bez problémů přeříznout. Po implozi se skútr totiž může rychle změnit v kotvu, které je nutno se okamžitě zbavit, aby nás nestáhla do hlubin. Délka šňůry je taková, aby byl skútr co nejdále od těla, bylo možné bez námahy pravou ruku položit na ručku (paže s předloktím svírá úhel kolem 30°) a zároveň levá ruka dosáhla na korunu a po mírném přitažení skútru na regulaci rychlosti před vrtulí. V praxi to znamená asi 180 cm. Když se ručky skútru nacházejí na 3. hodině (popř. i 9.), tak je tow cord k tažení zrovna nepoužívaného skútru za sebou na 6. hodině. Šířka šňůry by měla být taková, aby se nemohla zachytit pod nerezové západky (angl. latch) držící konec těla a motor starších skútrů pohromadě.

 

Řídíme pravou rukou

Pravá ruka je volně položená na řídicí ručku někde mezi 12. a 1. hodinou (když skútr běží). Pokud je ovládání přístroje namáhavé a únavné, není něco v pořádku. Může to být vyvážení a poloha ve vodě. Jak skútru, tak naše. Zkušenější potápěč dokáže řídit bez jakékoli větší námahy po dobu několika hodin.

Levá ruka je zatím volná k držení světla, popř. pracuje s navijákem, může nasvítit kompas umístěný na skútru a posvítit na bottom-timer na pravé ruce, odpouštět a dopouštět plyn z a do křídla i sucháče, obsluhovat manometr a další výstroj. Jestliže by byla činnost příliš složitá (např. přechod na jiný plyn, OOG situace) nebo dojde k přerušení světelné komunikace, potápěči zastaví, situaci vyřeší a mohou pokračovat. Díky dlouhé hadici i za sdílení plynu, pokud by to bylo opravdu nutné.

Pokud potřebujeme levou ruku zcela volnou, bez ohledu na to, jestli stojíme nebo jedeme, předáme hlavu hlavního světla dočasně do pravé ruky. Buď ji drží pravý palec za ručku, nebo za gumicuk v případě konfigurace organizace UTD (obr. str. 173 knihy Výstroj pro rekreační, technické, vrakové a jeskynní potápění.). V nejlepším případě máme na světle speciální očko pro palec.

 

Řídíme pravou rukou, svítíme levou. Potápěč musí mít dostatečně zakloněnou hlavu. Jinak hrozí nebezpeční nárazu. © Andrea Kiss

 

Tažení skútru či partnera

Pokud chce/musí potápěč se skútrem táhnout partnera za sebou, umožní mu se chytit za kapsy obleku, nohy či nejlépe za mezinožní popruh. Proto není na mezinožním popruhu žádná rychlootevírací spojka, která by mohla selhat. Pravá ruka potom drží popruh, levá levou nohu a hlava je skrčena za pozadím a láhvemi tahajícího.

Pokud potápěči za sebou táhnou záložní či rozbitý skútr, je to vždy jeho předkem po směru pohybu, co nejblíže k dvojčeti. Když potápěč ubráním plynu „zabrzdí“, měl by mu předek zadního skútru vrazit do dvojčete.

K připevnění k potápěči slouží šňůra k tažení potápěče protažená popruhem k nošení na přední straně těla skútru. U delších skútrů, kde by šňůra nebyla dostatečně dlouhá, se použije leash k tažení skútru za sebou. Leash je buď trvale připevněn k nosnému popruhu, a v případě nepoužívání umístěn pod pruh duše, nebo je separátní a umístěn v kapse obleku. Separátní vypadá asi jako stejdž leash s okem. Většinou je tažený skútr připevněn k přednímu d-kroužku mezinožního popruhu. Skútry tak lze jednoduše a rychle prohodit. Jeden vytáhnete zezadu a druhý házíte mezi nohy za sebe. Během několika málo sekund má celý tým přístroje prohozeny a lze signalizovat pokračování v cestě.

 

Skútrující potápěč: Leží pohodlně ve vodorovné poloze nad proudem vody tvořeným vrtulí skútru. Nohy má uvolněné a ty si tak najdou přirozenou hydrodynamickou polohu za jeho tělem a láhvemi. Skútr táhne potápěče za šňůru přicvaknutou na přední mezinožní d-kroužek. Potápěč řídí pravou rukou, která je volně položena na ručce. Hlavní svítilna na levé ruce svítí do směru jízdy a běžně skútrem nemanipuluje. Pro náročnější a dlouhé ponory je nutno přepravovat stejdž láhve (neznázorněno) a náhradní skútr. Ten se připevní za tažnou šňůru skútru na přední či zadní mezinožní d-kroužek tak, aby se skútr držel při jízdě za potápěčem. Na místě je možné ho přidržet jemným sevřením nohou.

© Andrea Kiss

 

Jeden ze způsobů tažení záložního skútru. Pokud je to z hlediska stability potápěče možné, měly by být paty a ploutve u sebe.

© David Dušek

 

K přední straně skútru připevněná karabina. Šňůra je určena k tažení nepoužívaného skútru. Na koncích je spojena dvojitým rybářským uzlem. Karabina je k ní fixována liščí smyčkou. Někdo dává přednost double-enderu, který na šňůru umístí až před jejím použitím.

 

Vyvážení skútru

Vyvážením je myšleno správné množství zátěže vzhledem k prostředí a její vhodné rozmístění. Prostředím je myšlena zejména sladká/slaná voda nebo jeskyně/moře. Čím je voda slanější, tím více zátěže budeme potřebovat. Pro potápění na moři budeme chtít o něco pozitivnější skútr než třeba do jeskyně, kde se nám nemůže propadnout do hloubky. Důležité je zohlednit i teplotu vody. Ta má totiž na vyvážení svůj vliv. Pokud vyvážíme přístroj v 5 °C na neutrální, půjde ve 25 °C pravděpodobně ke dnu. Vlastnosti vyvážení se také mění s přibývající hloubkou. Obecně lze tvrdit, že skútr by měl být neutrální nebo lehce negativní. Pozitivní skútr se ovládá složitěji.

 

Pohled na část zátěžového systému skútru SUEX XK1 2016 a displej baterie.

 

Co se týče předo-zadní polohy vyvážení, měl by mít skútr mírně lehčí předek. To je vhodné i při tažení za sebou (jako záloha). Zůstane totiž v profilu potápěče, a ne pod ním, kde by pohyb vpřed brzdil.

 

Jak říká George Irvine, pokud je skútr i potápěč správně vyvážen, je déle trvající jízda zcela nenamáhavou záležitostí i pro drobnou ženu s největším a nejtěžším skútrem.

 

Vyvážení provádíme na základě instrukcí výrobce a nejlépe pod vedením zkušenějšího kolegy. Jak říká George Irvine, pokud je skútr i potápěč správně vyvážen, je déle trvající jízda zcela nenamáhavou záležitostí i pro drobnou ženu s největším a nejtěžším přístrojem.

 

Vakuová pumpa při testování vodotěsnosti motoru skútru Gavin. © Tomáš Klojda

 

Test těsnosti prostoru motoru

Abychom si mohli být jisti, že v případě zatopení těla a baterií nedojde i k zatopení motoru, je prostor, v němž je uložen, u některých typů skútrů (např. Gavin, Silent Submersion) odtěsněn. Jiné skútry (např. Suex) odtěsnění mezi motorem a tělem nemají. K ověření těsnosti se používá tzv. vakuová pumpa, která se našroubuje do vrchní části víka obalu motoru. Stiskem pumpa nasává vzduch z motoru. Pokud ručička zůstane po dobu několika minut na svém místě, je prostor vodotěsný.

 

Skútr používaný v náročném prostředí je jen spotřební zboží.

 

Příště: Skútr část 3.