Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Potápěčské počítače

Poslal dopisovatel Stran potápěčských

autor: Jiří Pokorný

Jak nastavit počítač

28.09.2021

Jak nastavit počítač

Tento článek bude ode mě trochu netradiční, nebudu testovat konkrétní typ počítače, ale zaměřím se na nastavení potápěčského počítače obecně. Proč? Mohl bych opakovat svá slova z jiných článků o tom, jak vám v prodejně prodají počítač, ale s detailním nastavením už Vám nepomůžou. Nebo že vás s tím počítačem váš instruktor nebude chtít naučit, protože prostě nemůže znát všechny typy a značky počítačů a jejich nastavování. Ale dokážete počítač správně nastavit jen přečtením návodu? Dokážete jej správně použít i v případě, že jej zapomenete přenastavit před ponorem? V tomto článku se podíváme na klíčová nastavení, jejich typické hodnoty, a to jaký vliv mají na průběh ponoru. Na závěr se podíváme na to, jak se zachovat v případě, že je počítač špatně nastaven nebo selže. Vyhneme se jedinému nastavení, a to je konzervatismus, kterému je nutné věnovat samostatný článek. Hodnoty zde uvedené, jsou přesněji spočítané, než se zpravidla učí v kurzech, kde se výpočty zjednodušují.

 

Jak probíhá výpočet?

Pro pochopení, jak se zachovat při ponoru, potřebujeme vědět, jak potápěčský počítač (DC) pracuje. Častým omylem je, že počítače používají pro výpočet dekomprese „tabulky“. Ve skutečností ale záleží na modelu výpočtu, který počítač implementuje. Ve stanovených intervalech DC sleduje informace o aktuálním okolním tlaku a teplotě a z těchto hodnot určuje sycení tkání výpočtem podle rovnic zvoleného dekompresního modelu (např. Bühlmann ZH-L16, RBGM). Na základě nasycení tkání pak určuje minimální hloubku, do které potápěč může vystoupit (tzv. strop - ceiling). Ta je pro zjednodušení určována v krocích po 3 nebo 5 metrech. Více viz článek Tomáše Sládka (nebo také Algoritmy v počítačích). Počítače jsou tedy pro plánování ponoru mnohem přesnější než tabulky. Díky fyzikálním zákonům však ani ony nejsou schopné výpočty provést správně pouze z informací dodaných měřením, ale je potřeba mnoho dalších věcí nastavit ručně. Neexistuje například téměř žádné zařízení, které by samo měřilo slanost vody. A ne všechny přístroje samy měří nadmořskou výšku na začátku ponoru. Ani sondy neumí měřit složení plynu, a proto i s použitím sondy musíte říct počítači, jakou směs v každém okamžiku dýcháte. Na druhou stranu existují i přístroje (např. ScubaPro Galileo), které měří navíc i tep srdce a intenzitu dýchání, bohužel není zveřejněno, jakým způsobem tep srdce ovlivňuje výpočet dekomprese.

Následující obrázek ukazuje základní vlastnosti profilu ponoru. Modrá čára ukazuje, s jakým profilem počítá plánování z tabulek, zelená ukazuje profil určený přesným měřením počítače. Z rozdílu mezi křivkami lze tušit, že počítač změří mnohem menší nasycení tkání a tabulky tak přidávají nadbytečnou bezpečnost. Oba profily také vedou ke stejnému nasycení tkání, přestože byly realizovány do jiné hloubky, protože potápěč dýchal odlišnou směs plynu.

 

 

V dalším textu se tedy blíže podíváme na nastavení nadmořské výšky, protože ta určuje počáteční tlak. Dále zohledníme rozdíl mezi slanou a sladkou vodou a poslední zkoumanou veličinou budou dýchané směsi.

 

Nadmořská výška

 

Když se zamyslíme nad tímto obrázkem asi nás napadne, že počáteční tlak na začátku ponoru (který si přístroj změří) ovlivňuje výpočet hloubky (viz. Tlak v nadmořské výšce). Je tedy rozdíl, jestli potápíme u moře nebo na Vysočině. Některé počítače neumí tuto hodnotu nastavit automaticky a je třeba ji zadat ručně. Jaká je nadmořská výška na každé lokalitě jsem sice schopen zjistit například z online map, ale to neznamená, že ji nelze nastavit špatně nebo na její nastavení úplně zapomenout. Jak odlišnou hloubku zařízení určí oproti nadmořské výšce na hladině moře ukazuje následující tabulka. Tlak ve 20 metrech vody se spočítá jako tlak na hladině plus tlak vodního sloupce, který je vždy pro danou hloubku bez ohledu na nadmořskou výšku stejný při stejném složení vody. Odchylka je procentuální rozdíl oproti hodnotě tlaku v hloubce 20 metrů při nadmořské výšce na hladině moře (2,98 bar).

 

Lokalita

Nadmořská
výška

[m.n.m.]

Tlak vzduchu
[bar]

Tlak v hloubce 20 m
[bar]

Odchylka
[%]

Ukazuje
[m]

moře

0

1,01

2,98

0%

20,0

Borek

400

0,97

2,93

-2%

19,7

Lipno

700

0,93

2,89

-3%

19,5

Štrbské pleso

1347

0,90

2,86

-4%

19,2

 

 

Na hladině je ve větší nadmořské výšce nižší tlak, proto je celkový tlak ve stejné hloubce nižší než na hladině moře. V extrémním případě by nám počítač mohl ukazovat hloubku i o pár metrů odlišně.

Ale když tedy ukazuje odlišnou hloubku, bude špatně počítat i dekompresi? Ne, protože dekomprese se počítá z aktuálního okolního tlaku a ten přístroj změří v každý okamžik přesně. Tlak na hladině se změří po zanoření a pro dekompresi dále stačí sledovat změny tlaku a jeho poměr oproti tlaku na hladině.

 

Létání po ponoru

Při letu dopravním letadlem je tlak v kabině letadla upravován, aby byl pro cestující snesitelný (vlhkost, teplota, tlak) zhruba na výšku 2000-2500 m.n.m. (0,76 bar), aby lidé neomdlévali hypoxií. Pokud na suchu počítač vypneme, tak nemá možnost sledovat změny tlaku a očekává, že k závěrečnému vysycování dochází na úrovni tlaku na hladině posledního ponoru. Počítače, které se nevypínají monitorují tlak v pravidelných intervalech. Létání po ponoru pro tělo znamená, jako by potápěč pokračoval dál ve výstupu do prostředí s nižším tlakem, s tím ovšem přístroj během ponoru nepočítal. Na počítači se po ponoru z bezpečnostních důvodů zobrazuje doba, po kterou by potápěč neměl létat. Implementace této funkce se však u jednotlivých výrobců liší, protože pro tuto situaci zatím neproběhlo dost výzkumů a každý výrobce zvolil jiný přístup. Například Shearwater z uvedeného důvodu tuto hodnotu nezobrazuje vůbec (viz. Shearwater flying after diving). Většina výrobců tuto hodnotu určuje pouze jako dobu od posledního ponoru a pohybuje se v rozsahu 18 – 48 hodin. Doporučení organizace Diver alert network (DAN) je pro jeden bezdekompresní ponor 12 hodin a pro opakované a dekompresní ponory 18 hodin. Špatné nastavení přístroje na tento výpočet nemá vliv.

 

Salinita (slaná/sladká voda)

Podobně jako nadmořská výška ovlivňuje určení hloubky i hustota vody. Každý ví, že voda může být různě slaná. Takzvanou salinitu určujeme jako promile obsahu minerálních látek (solí) v objemu vody. Málokdo však ví, že kromě slané a sladké označujeme ještě vodu brakickou, která je se slaností někde mezi vodou slanou a sladkou (např. Černé moře). Nejslanější vodu najdeme (kromě Mrtvého moře) v Rudém moři, nejméně slanou pak například v Baltu nebo v Karibiku.

Brakická voda je v počítačích označována jako EN13319. Jediný počítač, se kterým jsem se setkal, kde lze nastavit slanost vody v procentech, je německý OSTC. Suunto naopak neumožňuje nastavit salinitu vůbec a používá právě EN13319. ScubaPro Galileo HUD počítá pouze se slanou vodou a zdůvodňuje to tím, že 95 % vody na zemi je voda slaná (manuál ScubaPro Galileo HUD str. 23). Nejčastěji je v počítačích k dispozici výběr hodnot slaná/sladká/EN13319. Jak už víme, sycení tkání se počítá přímo z tlaku. Hustota vody může tedy způsobit pouze chybu v určení hloubky v metrech (manuál ScubaPro Galileo G2 str. 30). Tu zadáváme například u plánování ponoru. Pokud takto naplánujeme ponor, tak právě pomocí salinity je hloubka přepočtena na tlak a z něj je vypočtena dekomprese. Naplánovaný ponor s nastavením do sladké vody pak bude ukazovat větší bezdekompresní dobu než do vody slané. Z následující tabulky je vidět, že rozdíl mezi největší a nejmenší hustotou je 3 %. Toto bude odpovídat i rozdílu v určení hloubky při špatném nastavení salinity.

 

Místo

Slanost
‰ solí
(g/litr vody)

Hustota
kg/m3

Rudé moře

40

1030

průměrné moře, Středozemní moře

38

1028

EN13319

28

1020

Černé moře

18

1013

Baltské moře, ústí Amazonky, Texoma jezero

8

1005

sladká voda

0,1

1000

 

Plyny

 

Jak již bylo na začátku řečeno, pro dekompresi záleží na tom, jakou směs pod vodou dýcháme, v jaké hloubce a jak dlouho. Nastavení směsí je však nejdůležitějším nastavením, které je třeba provést manuálně před každým ponorem, nejlépe ihned po změření směsí. Většina přístrojů totiž nedovoluje směsi nastavit pod vodou. Výchozím plynem je vždy vzduch, dražší počítače přidávají podporu směsí obohacených kyslíkem (nitrox) a heliem (trimix). Absolvováním kurzů směsí obohacených kyslíkem nebo heliem se uživatel naučí význam minimálního a maximálního parciálního tlaku kyslíku (pO2). Před zadáváním směsi do počítače je třeba pečlivě nastudovat návod k vámi používanému zařízení. V nastaveních plynů nepanuje jednota a v obsluze jednotlivých počítačů jsou velké rozdíly.

  • Jaké směsi zařízení použije pro výpočet výstupu
    Zpravidla jsou k dispozici dvě nastavení, buď přístroj použije aktuální směs nebo nejvhodnější z nastavených směsí. Pokud přístroj počítá s nejvhodnější směsí, která ale není dostupná, může odhadovat kratší dobu pro výstup, než bude skutečná.
  • Maximální hodnoty pO2
    Tyto hodnoty ovlivňují maximální rozsah operační hloubky pro směs (MOD). Pro maximální pO2 je první hodnota zpravidla využita pro maximální hloubku pro směs na dně a druhá hodnota se využívá pro nabízení dekompresních směsí při výstupu. Některé přístroje naopak nastavují maximální pO2 pro každou směs samostatně. Nastavení hodnot se pohybuje v rozsahu 1 – 1,6, kde méně je lépe. Většina agentur doporučuje pro směs na dně 1,4, pro dekompresní plyn 1,6.
  • Minimální pO2
    Toto nastavení se týká směsí obohacených heliem a zpravidla se nastavuje jediná hodnota (např. 0,18).

 

Obecná doporučení:

  • Vypněte směsi, které při ponoru nebudete používat, protože jinak bude pro vás složitější směs přepnout. A u většiny přístrojů bude počítač zpravidla vybírat k výpočtu výstupu ze všech aktivních směsí.
  • Zjistěte, jak se zařízení chová při překročení maximální operační hloubky. Například levnější modely Suunto nedovolí zvolit směs, pokud nebylo dosaženo její maximální operační hloubky.
  • Některé modely nedovolí po ponoru v režimu „vzduch“ nastavit obohacené směsi pro další ponor. Je proto vždy vhodné potápět v režimu „Nitrox“ a směs nastavit na 21 % kyslíku.
  • Před plánováním ponoru pomocí přístroje vždy zkontrolujte zvolené směsi, limity pO2, nastavení salinity a nadmořské výšky, jinak plánovač vypočítá špatnou hodnotu bezdekompresní doby, případně výstupový plán

 

Špatné nastavení směsí vždy vede ke špatnému výpočtu dekomprese a tento stav nelze pod vodou napravit. Například pokud jsem špatně stiskl tlačítko pro přepnutí směsi a všiml jsem si toho až za 10 minut, nejsem schopen určit jakým způsobem opravit výstupový profil. Špatné nastavení salinity a nadmořské výšky však nevadí pro zobrazení pO2 a okamžik, kdy je na displeji zobrazeno doporučení přepnout směs, protože zde se přímo počítá s okolním tlakem a k tomuto varování dojde vždy ve správné hloubce.

 

Co dělat když?

Nyní nám z představení jednotlivých veličin zbývá určit, jak se zachovat pod vodou, pokud nějaké nastavení není správně. V následující tabulce jsou uvedeny některé scénáře, které jsou problematické. Nejsou zde uvedeny naprosto všechny situace. Opačné situace jako např. nižší procento kyslíku nevedou vždy nutně k problematické situaci.

 

Co je špatně

Co se stane

Možná řešení

Je nastaveno větší procento kyslíku pro Nitrox

Nepřepnutí směsi na směs s nižším obsahem kyslíku

Je vypočítána menší dekomprese než by měla být

 

Prodloužit zastávky na maximum co mi dovolí zásoba plynu.

Vystupovat podle partnera.

Nespoléhat se na ukazatel doby potřebné pro výstup.

Nastavena směs s vyšším procentem kyslíku a zapnuto nastavení pro odhad výstupu pomocí nejvhodnější směsi, která není během ponoru dostupná

Bude vypočítán výstup s rychlejší dekompresí, odhadnutá doba výstupu bude kratší

Nespoléhat se na ukazatel doby potřebné pro výstup.

Pokud lze provést pod vodou: přepnout nastavení pro použitou směs při výstupu nebo deaktivovat nedostupný plyn.

Nastavil jsem sladkou vodu místo slané

Nenastavil jsem nadmořskou výšku

Dekomprese je OK.
Ukazuje špatně hloubku

 

Ověřím odchylku srovnáním s přístrojem partnera.

Nedostatečná energie napájení
Počítač se zasekl/vypnul

Nevím hloubku ani dekompresi

Hloubku a výstupovou rychlost odhaduji podle partnera, podle bublin, po laně nebo pomocí bójky,

dekompresní zastávky mám jako zálohu napsanou ve wetnotes, případně ji vypočítám z hlavy (Ratio Deco), na odhadnutých dekompresních zastávkách dodýchám lahev

 

Mnohé drahé rekreační počítače nabízejí funkce pro náročné ponory, jako je podpora vícero směsí a podpora trimixu a zdálo by se tak, že umožňují jakákoliv přizpůsobení. Opak je však pravdou. Těch, co umožňují opravit nastavení pod vodou, je velmi málo a neumožňují to mnohdy ani ty nejdražší modely. Ze značek, které se dokáží nejlépe přizpůsobit skutečnému ponoru v nejsložitějších situacích, jmenujme především Shearwater nebo DiveSoft.

 

Závěr

Doufám, že předchozí odstavce ukázaly, že na nastavení přístroje záleží a nelze jej pouze rozbalit z krabice a rovnou skočit do vody, jak by se z moderních funkcí a reklamních kampaní výrobců mohlo zdát.

 

Děkuji Jiřímu Hovorkovi a Zdeňku Sraierovi za odbornou revizi a Lucii Drliczkové za redakční korekturu.

 

 

autor: Jiří Pokorný