Techmeeting 1999

Ve dnech 6. a 7. 11. se sjelo na sever Moravy skoro 80 technických potápěčů a zájemců o technické potápění. Byla zde většina těch, kteří mají v českých zemích s technickým a jeskynním potápěním něco společného.

David Skoumal

 
Program začínal v sobotu ponorem na Svobodných Heřmanicích. Na břehu probíhala čilá "průmyslová špionáž" - každý koukal, jak to dělají kolegové. Velká většina přítomných pojala akci jako demonstrační, takže bylo opravdu na co koukat.

 
Ještě ráno Svobodné Heřmanice oplývaly nadobyčej čistou vodou s viditelností okolo 10 m. Jelikož jsem také přitáhl pro plánovaný ponor poněkud nadbytečnou výstroj a neměl nejmenší náladu synchronizovat svoji míru promrznutí s někým jiným, šel jsem do vody sólo. Oproti mé poslední návštěvě zde přibyl vrak osobního auta, na očekávaném místě byla ponorná kabina Permon. Výskyt desítek potápěčů, často vláčejících roztodivnou výstroj značných rozměrů, upravil viditelnost oproti ránu na obvyklejší hodnoty.

Sobotní odpoledne znamenalo přesun do prostor penzionu Velké Sedlo pod Kružberskou přehradou. Zde se naplno projevila opravdu profesionální organizace. U vstupu každý obdržel svojí (předem připravenou) jmenovku, dozvěděl se, kde bude nocovat, dostal disketu s překvapením, samolepky Extended Range Diving. V salónku vystavovalo své zboží několik firem (SP Styling Martin, Economat Praha, MDC Praha, Ocean Zlin, Alvin Ostrava, Abyss Frydek Mistek, Lola Olomouc, Speleomat Ostrava).

Marek Haša

Program večera zahájil Marek Haša přednáškou o mixování Trimixu. Takhle hezky shrnuté jsem to ještě nikde neviděl. Velmi praktický (ale obvykle nepublikovaný) je postup míchání z helia, vzduchu, a nitroxu.
Abyste o nic nepřišli, nafotil jsem popsané tabule - stačí kliknout na náhledy. Ta disketa s překvapením, to byla právě Excelová tabulka, která implementuje představené postupy výpočtu. Můžete si ji stáhnout.

Další přednášku jsem měl já, o dekompresní teorii. Musel jsem se vejít do minimálního času, takže jsem to vzal možná až příliš stručně; zde na Stranách potápěčských najdete plné znění.

Mario Weidner

Přednáška Mario Weidnera byla podle mého názoru vyvrcholením večera. Byla o tom, jak se hledají vraky. Mario Weidner má s tímto oborem obrovské zkušenosti, je to jeho profese. Jeho doménou je sever Irska, tam, kde Severní kanál spojuje Irské moře a Atlantský oceán. Našel už desítky vraků a vyzdvihl z nich mnoho artefaktů, které zdobí nejen různá muzea, ale, jak předváděl na fotografiích, i jeho pracovnu.

Když se hledá vrak, je třeba napřed třeba z různých archivů zjistit co nejpřesnější údaje o jeho poloze. Poté přijde ke slovu hledání pomocí sonaru, side scan sonaru, protonového magnetometru, případně i ROV (Remote operated vehicle - hezký český překlad je Robot Ouplně Vodovzdornej). Poloha se poté zaznamená pomocí údajů GPS a pokud je to možné, i s použitím terestrické navigace (kompasové náměry na význačné body na břehu). Když je jasné, že byl nalezen vrak, sestupují potápěči. Hloubky jsou běžně hodně přes 100 m. Kromě předvádění vyspělé techniky přišla řeč i na věci vrcholně lidské - kdo by vydržel v sucháči několik hodin bez močení? Mario používá P-ventil. O tom, jak funguje, se na Internetu dočíst lze. Ale většině z těch, co neměli osobní zkušenost, zůstávalo utajeno, jak to "na něm" drží, když je "takhle malá" zima. Prozradím - řešením je lepící páska.

Adolf Vondrka

Adolfa Vondrku jsme donedávna znali pouze z konferencí scuba-cz a czech-tech. Nedávno se přestěhoval z Ameriky zase zpět. Na setkání přednášel o uspořádání výstroje a systému potápění vůbec, známém pod zkratkou DIR (Doing It Right - dělat to dobře). Viděli jsme také ukázky z videa dokumentujícího podmínky potápění tvůrců a hlavních propagátorů tohoto uspořádání, sdružených okolo WKPP (viz www.wkpp.org).

David Skoumal přednášel o systému výuky Extended Range Diving, který začala provozovat technická subkomise výcvikové komise Svazu potápěčů ČR. Jedná se o výuku základů technického potápění. Výsledkem sice není žádný mezinárodně uznávaný certifikát (kartu ERD ale každý absolvent dostane), ale vzhledem k instruktorům, kteří se na kursu podílejí, lze očekávat zejména neocenitelný transfer zkušeností. Program je určen zejména zájemcům o technické potápění, vstupní podmínkou jsou dvě hvězdy (nebo ekvivalent) a 50 ponorů. Mohli jsme se také podívat na krátký film o vytvoření českého hloubkového rekordu právě dvojicí David Skoumal a Marek Haša na Hranické propasti a na několik zajímavých záběrů z potápění v jeskyních na Sardinii.

Závěr oficiální části večera patřil několika krátkým vystoupením:

• Dan Hutňan promítl video z jeskyně na Skalistém potoce,
• Jiří Štětina krátce představil výcvikový systém TDI,
• Silvestr Pěkník krátce představil výcvikový systém IANTD,
• Robert Korim promluvil o stavu technického potápění na Slovensku.

Pokračování večera bylo už méně formální. Já skončil mezi posledními, něco před půl pátou ráno, u baru diskuse se Silvou Pěkníkem nad skleničkou whisky. To, že kapacita ubytování díky několika neohlášeným příchozím až tak úplně nestačila, nikomu moc nevadilo. Spalo se, kde se dalo. Snídaně připouštěla i sladkou alternativu (chléb s medem), což jenom umocnilo můj kladný dojem.

Na neděli byl naplánován ponor na Slezské Hartě. Alvin Ostrava v čele se Silvestrem zajistil vybójkování zatopeného mostu.

Vzhledem ke kocovině jsem si raději nechal náročný ponor (asfalt na mostě byl prý cca v 45 m) ujít. Prý to bylo docela hezké. Škoda, že další příležitost se hned tak nebude opakovat - provoz motorové lodi na Slezské Hartě byl totiž povolen zcela mimořádně pro tuto příležitost. Stejně jako v sobotu, i nyní zde byla vidět výstroj od (pro tento ponor nevhodné) jednoduché 15 l lahve po sestavu 4 lahví, se kterou se ovšem její majitel nedokázal bez vydatné pomoci zvednout ze země.

Závěrem chci všem organizátorům, zejména Silvestrovi Pěkníkovi a Davidovi Skoumalovi a Marku Hašovi, poděkovat za pěknou akci. Doufám, že byl položen základ nové tradici. Uvidíme, jestli se organizátoři rozhodnou opakovat setkání každý rok, nebo každé dva roky.