Jak rychle loví žahavci

Že láčkovci kmene žahavců používají k ulovení kořisti drobná "žihadla" napuštěná smrtícím jedem, víme již dlouho, ale donedávna jsme si nedovedli představit, jak rychlé děje se při napadení kořisti odehrávají.

Charakteristickým znakem žahavců (polypů, medúz či korálů) jsou žahavé buňky, zejména na chapadlech. V těchto buňkách jsou organely nematocysty, z nichž každá obsahuje spirálovitě stočené kolagenové vlákno, umístěné v miniaturním měchýřku s koncentrovaným roztokem jedu a zakončené tenkým hrotem. Součástí jedu jsou farmakologicky vysoce aktivní látky, většinou nízkomolekulární peptidy (Toxicon 40, 111, 2002). Měchýřek je uzavřen víčkem. Když se chapadlo dotkne kořisti, víčko nematocysty se švihem otevře, stočené kolagenové vlákno se vymrští a svým ostrým hrotem pronikne do těla kořisti. Vyvine při tom tlak 7 milionů pascalů (70 barů), srovnatelný například s tlakem projektilu při zásahu.

Biologové z Univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem tento děj zachytili kamerou, která pořizuje 1,4 milionu snímků za sekundu. Při zpomaleném promítání pak mohli sledovat uvolnění a vystřelení vlákna i aplikaci jedu. Zároveň zjistili, že celý proces ve skutečnosti trvá jen několik nanosekund, a je tedy dosud nejrychlejším mechanickým dějem pozorovaným u biologického objektu. Tato technika lovu se u žahavců vyvinula již někdy před 500 miliony lety, protože nematocysty nacházíme i u vyhynulých druhů.

Související odkazy na SP

Medúza Irunkandji - Carukia barnesi - drobný mořský zabíječ
Ostnatí a jedovatí - ropušnice a jejich příbuzní
Jedovatí mořští živočichové - léčba otrav
Anthozoa - Korálnatci
Scyphozoa - Medúzovci

Související odkazy externí

Toxicology - převážně česky psané články o toxikologii
Žahavci - Wikipedia