Rebreathery

Stále častěji se můžeme setkat s potápěči s přístrojem s uzavřeným okruhem. K čemu jsou rebreathery dobré a jak fungují? A kdy je naopak lepší zůstat u klasického otevřeného okruhu?

Základním principem rebreatheru je recyklace dýchací směsi. Z vydechnuté směsi se odstraní oxid uhličitý a po doplnění kyslíku je opět připravena pro další nádech potápěče. Některé rebreathery navíc mění poměr kyslíku a dalších složek ve směsi podle hloubky.

Přínosy a nedostatky

Snížení spotřeby dýchací směsi

U otevřeného okruhu potápěč z nadechnuté směsi spotřebuje pouze malou část kyslíku, vše ostatní bez užitku vydechne. Pro dlouhé ponory a velké hloubky je třeba transportovat mnoho lahví a stále rostoucí cena hélia limituje tento typ potápění i finančně.

S rebreatherem by teoreticky stačilo doplňovat pouze spotřebovaný kyslík a zbytek směsi nechat kolovat v dýchacím okruhu. Při biochemické spotřebě kyslíku 1,5 litru za minutu by stačila dvoulitrová lahvička plněná na 200 bar a k tomu pár litrů diluentu (většinou hélia) na čtyři hodiny dýchání v téměř libovolné hloubce. U uzavřených okruhů se těmto hodnotám lze skutečně přiblížit.

Kromě snížení nároků na logistiku poskytuje nízká spotřeba plynů mnoho času na řešení krizových situací. Potápěč zamotaný do sítě na vraku v 60 m nemusí s obavami sledovat ručičku manometru, ale může se plně soustředit na řešení problému bez obav, zda mu bude stačit směs na dně a pro neplánovaně dlouhou dekompresi.

Velký a těžký přístroj

Když pomineme kyslíkové přístroje použitelné jen těsně pod hladinou, tak rebreathery bývají velké a těžké. Určitě mnohem větší a těžší, než běžný přístroj s jednou lahví. Pro masové rekreační potápění, kde jednolahvový přístroj stačí, proto nemá použití rebreatheru smysl ani v případě, že by se podařilo vyřešit další komplikace.

Dlouhá příprava na ponor

Příprava rebreatheru na ponor trvá asi tak hodinu. Kromě plnění směsi do lahve či lahví je třeba nasypat sorbent do pohlcovače CO2, vše smontovat a před ponorem provést dlouhou řadu kontrol ne nepodobnou kontrolám před startem letadla.

Po ponoru následuje demontáž a desinfekce dýchacího okruhu, která opět zabere asi tak hodinu času.

Pouze při několika ponorech krátce po sobě si lze dovolit podobný luxus, jako s otevřeným okruhem - zavřít ventily lahví, zavřít ústenku, vypnout napájení a postavit rebreather někam, kde nepřekáží.

Zkrácení dekomprese

U elektronických rebreatherů se nastavuje tzv. setpoint - požadovaný parciální tlak kyslíku. Podle toho přístroj průběžně mění podíl kyslíku v dýchací směsi. Na dně potápěč dýchá směs s vysokým podílem hélia, v průběhu výstupu se zvyšuje podíl kyslíku, až nakonec v šesti metrech dýchá čistý kyslík.

Počítač rebreatheru zároveň řídí i dekompresní postup, který stále se měnící složení směsi zohledňuje. Není vzácností, když délka dekomprese vyjde poloviční oproti otevřenému okruhu, i když potápěč na otevřeném okruhu použije zvláštní dekompresní směs.

Nutnost zálohování

I ten nejjednodušší rebreather je mnohem složitější zařízení, než jednoduchá automatika na lahvi. Má proto i mnohem větší pravděpodobnost závady. Potápěč musí mít vždy možnost návratu na otevřeném okruhu.

Pasivní rebreathery, u kterých je v lahvi či v lahvích již předem namíchaná směs, toto obvykle řeší druhým stupněm automatiky připojeným na stejnou lahev, ze které bere směs rebreather.

Při potápěním s elektronickým rebreatherem, který si směs mixuje v průběhu ponoru, nosí potápěči postupovou lahev, stage. Ta se hodí i v případě, že má problém parťák - z rebreatheru není možné společné dýchání.

Na extrémně náročné ponory, které by vyžadovaly obrovské množství záložních postupových lahví, se záloha řeší zdvojením celého rebreatheru. V současnosti probíhá vývoj několika záložních rebreatherů, které lze nosit podobně jako stage.

Absence bublin

Ticho pod hladinou a absence bublin na hladině jsou hlavními důvody vojenského využití. Nejde jen o postřílení zlých hochů hodnými hochy či umístění náloží pod nepřátelskou loď, ale například také o odminovací práce.

"Normální" potápěči potřebují ticho především proto, aby nerušili plaché živočichy. Jeskyňářům zase bubliny shazují kal ze stropu a někdy i kamení na hlavu.

Vlhká teplá dýchací směs

Při pohlcování oxidu uhličitého dochází k chemické reakci, která produkuje teplo a vlhko. Dýchání z rebreatheru proto bývá mnohem příjemnější než z otevřeného okruhu, zejména ve studené vodě.

Riziko, výcvik a kázeň

Potápěč s otevřeným okruhem v principu ví, co dýchá. Může mít špatně namixovanou směs, může si vzít jinou stage, ale dodržení základních pravidel tato rizika prakticky eliminuje a při potápění se vzduchem odpadají úplně.

U rebreatheru může dojít k nežádoucí změně složení směsi kdykoli v průběhu ponoru. Ztráta vědomí v důsledku hypoxie či otravy oxidem uhličitým, ani akutní otrava kyslíkem nedávají pod vodou velkou šanci na přežití. Potápěč s rebreatherem proto musí umět včas rozpoznat všechny důležité poruchy svého přístroje. A nejen, že to musí umět, ale musí mít i dost kázně na to, aby nezanedbal zdlouhavé kontroly před zanořením a kontroloval vše potřebné v průběhu ponoru.

Pochopit co se děje a vyřešit problém vyžaduje i dobré teoretické základy. "Zkušenosti s potápěním na otevřeném okruhu nejsou pro potápění s rebreatherem tak důležité, jako dobré znalosti potápěčské fyziky a fyziologie," řekl Richard Pyle, jeden z nejzkušenějších rebreatherových potápěčů na Zemi.

Cena

Je jen málo potápěčů, kteří díky rebreatheru ušetří tolik na héliu, aby se jim cena přístroje vrátila - přesto, že to před investicí do drahé hračky namlouvali sobě, nebo alespoň manželce. Důvodem k pořízení by měly být vždy možnosti, které rebreather přináší.

Hlavní součásti rebreatheru

Lahev či lahve

U uzavřených okruhů stačí malé, dvou až pětilitrové lahve. Na lahvi je nasazen první stupeň automatiky, rebreather pracuje se středotlakem.

Ústenka

Potápěč dýchá z náustku, který je nasazen na ústence. Na obou stranách jsou směrové ventily a vstup do ústenky je možno vodotěsně uzavřít. Ústenka je k ostatním částem rebreatheru připojena vrapovými hadicemi.

Nejdůležitější je ventil na straně připojení nádechové hadice. Při jeho poruše by byl výdech směrován do nádechového vaku, neprošel by přes pohlcovač CO2.

Vodotěsné uzavření ústenky je nutné při vyjmutí náustku, jinak by do dýchacího okruhu vnikla voda.

Pohlcovač CO2

Úkolem pohlcovače (angl. scrubber) je odstranit z vydechnuté směsi oxid uhličitý. Vydechnutá směs prochází chemickým sorbentem, což je nejčastěji směs hydroxidu vápenatého a hydroxidu sodného ve formě granulí.

Sorbent musí být nasypán a setřesen tak, aby nevznikly kanály, kterými by vydechnutá směs procházela bez pohlcení CO2. Jedno z možných konstrukčních řešení je přítlačná deska, naznačená na schématu.

Kdyby se do sorbentu dostala voda, tak vznikne žíravý louh, jehož vdechnutí by bylo velmi nebezpečné. Proto se do okruhu obvykle zařazuje "vodní past", ve které se nashromáždí kondenzovaná vlhkost a voda, která pronikne netěsnostmi okolo náustku. V jednodušších rebreatherech se používá kus savého materiálu ve vaku.

Vaky

V angličtině se vak rebreatheru označuje couterlung, "protiplíce". Když potápěč vydechne, tak přesune směs z plic do vaku. Při nádechu se zase vak téměř vyprázdní.

Do nádechového vaku se dostane směs, která po výdechu prošla pohlcovačem. Do nádechového vaku také směruje doplňování nové směsi, resp. kyslíku a diluentu (podle typu přístroje).

Některé rebreathery mají ještě výdechový vak, který je v okruhu zařazen před pohlcovač. Výhodný je zejména pro přístroje se stálou dávkou.

Elektronika

Pasivní rebreathery se obejdou zcela bez elektroniky (viz dále). U přístrojů, které doplňují zvlášť kyslík a diluent, je nejdůležitější částí měření koncentrace kyslíku.

Kyslíková čidla nejsou za podmínek, které v okruhu rebreatheru panují, příliš spolehlivá. Řeší se to obvykle jejich ztrojením. Elektronicky řízené rebreathery obsahují zpravidla i dva nezávislé řídící počítače.

Potápěč komunikuje s elektronikou rebreatheru pomocí jednotky umisťované na zápěstí. Základní signalizaci, zda je vše v pořádku, nebo zda je nutno řešit nějaký problém, obstarává kontrolka umisťovaná na ústenku do okraje zorného pole potápěče (HUD).

Druhy rebreatherů

Kyslíkový uzavřený

Princip

Vydechnutá směs (převážně kyslík a oxid uhličitý) prochází pohlcovačem a pak do vaku. Jestliže objem kyslíku ve vaku nestačí pro nádech, tak je kyslík doplněn buď manuálně (tlačítkem), nebo automaticky. V okruhu nemusí být ani přetlakový ventil, potápěč přetlak upustí vydechnutím nosem.

Výhody

Kompaktní, většina typů se nosí na břiše. Velmi jednoduché mechanické provedení, vysoká spolehlivost.

Nevýhody

Maximální hloubka šest metrů, i když vojáci si na krátkou dobu dovolí jít hlouběji (i tak ale maximálně do 10 až 12 m).

Typické použití

Operace ozbrojených sil, nepozorované přiblížení těsně pod hladinou. Absenci bublin a hluku v malé hloubce ocení i sladkovodní fotografové.

Pasivní polouzavřený se stálou dávkou

Princip

Do dýchacího okruhu je neustále, konstantní rychlostí doplňována směs tryskou. Při sestupu je směs doplněna automaticky podtlakem ve vaku. Vydechnutá směs prochází pohlcovačem a pak do vaku. Přebytek směsi, který se při výdechu do vaku už nevejde, odchází přetlakovým ventilem do okolní vody.

Výhody

Relativně jednoduché mechanické provedení.

Nevýhody

Koncentrace kyslíku v okruhu výrazně kolísá podle námahy potápěče. Směs proudí od okamžiku otevření ventilu lahve, i když je potápěč na hladině.

Typické použití

Potápění do hloubek v nitroxovém rozsahu.

Pasivní polouzavřený s klíčováním dechem

Princip

Množství doplňované směsi přímo závisí na objemu směsi nadechované, tato závislost se označuje jako klíčování. Vydechnutá směs prochází středem pohlcovače a plní dva koaxiálně uspořádané válcové měchy, spodní deska klesá. Střední, malý měch je na obou koncích opatřen jednosměrnými ventily. Při nádechu spodní deska stoupá, objem malého měchu je vytlačován do okolní vody a plyn z velkého měchu prochází pohlcovačem. Při poklesu objemu směsi v okruhu narazí spodní deska do tlačítka ventilu, který do okruhu doplní směs z láhve.

Výhody

Maximum, čeho lze dosáhnout čistě mechanickými prostředky. Kolísání obsahu kyslíku ve směsi je výrazně menší, než u stálé dávky.

Nevýhody

Spotřeba směsi se mění s hloubkou, úspora proti OC je dána pevným poměrem.

Typické použití

Jeskynní potápění, hloubkové potápění do hloubek 70 až 150 m.

Uzavřený manuálně ovládaný

Princip

Parciální tlak kyslíku měří tři čidla. Podle naměřených hodnot sám dávkuje kyslík a diluent (obvykle směs s velkým obsahem hélia) tak, aby udržel parciální tlak kyslíku v požadovaném rozsahu. Tryska stálé dávky je nastavena tak, aby dodávka kyslíku byla vždy nižší, než spotřeba - pouze snižuje četnost manuálních zásahů. Podle filosofie KISS je potápěčův mozek nejlepším možným řídícím počítačem rebreatheru.

Výhody

Nejjednodušší možný elektronický rebreather. Potápěč rebreather sám řídí, takže má dokonalý přehled o jeho aktuálním stavu.

Nevýhody

Obsluha vyžaduje neustálou zvýšenou pozornost potápěče.

Typické použití

Potápěčské aktivity technického nadšence, který si obvykle i rebreather sám postaví.

Uzavřený elektronicky ovládaný

Princip

Počítač rebreatheru dávkuje kyslík podle vyhodnocení údajů naměřených čidly a udržuje parciální tlak kyslíku v požadovaném rozsahu. Diluent je dávkován ručně, nebo i automaticky při poklesu tlaku v okruhu. Počítače jsou zpravidla zdvojené.

Výhody

Při bezchybném provozu potápěč kontroluje pouze absenci hlášení chyby, jinak vše funguje automaticky.

Nevýhody

Vysoká technická složitost klade velké nároky na konstrukci a zpracování. Zdánlivá jednoduchost použití snižuje ostražitost potápěče.

Typické použití

Technické potápění v celém rozsahu.

Zeptali jsme se

Silvestr Pěkník

Co je pro tebe hlavním důvodem zájmu o rebreathery?

No, když už má člověk všechno, tak se pustí i do rebreatheru. A když už ho má a zvykne si na něj, nechápe jak se bez něj mohl tak dlouho potápět.

Na jaké ponory využíváš rebreather nejčastěji?

Na všechny. Bez RB se nepotápím. Zhruba polovinu ponoru dělám hlubších, a zvykl jsem si už pod 30 m používat trimix, je to příjemnější.

Před časem jsi koupil ECCR. Proč ECCR?

Vlastně nevím, od počátku jsem neuvažoval o ničem jiném. A nedá se jednoduše říct, že koupil. Původně jsme s Davidem Skoumalem koupili komponenty na stavbu Buddy Inspiration s tím, že si ho dostavíme. Během krátké doby, jak jsem začal studovat problematiku RB obecně, jsem ustoupil od dostavby BI, vešel v kontakt s Vladanem Mickertsem, který měl už zkušenosti s vývojem vlastního ECCR, a Vladan postavil nový přístroj Mentes. Ten používám dodnes. Výhodou bylo, že jsem byl u vývoje přístroje od počátku. Viděl jsem, jak vzniká, takže ho znám.

Když jsi s rebreathery začínal, co tě nejvíc překvapilo?

Jsem spíše technického založení, než romantik, nic jsem nečekal, takže mne nic nemohlo překvapit. Dneska oceňuji pohodové, klidně, tiché a bezpečně potápění.

To mi neříkej, že jsi neměl třeba problém s vyvažováním nádechem a výdechem, ten jsme měli snad všichni.

To určitě ano, ale to nebylo překvapení, jen drobná nepříjemnost na začátku výcviku. Asi jich bylo i více, ale kladné stránky rychle převládly.

Opustil jsi zcela otevřený okruh, nebo to střídáš?

Při sportovním potápění jsem OC opustil zcela, potápím se s ním naprosto výjimečně, jen občas při výcviku.

Nechybí ti občas ta jednoduchost OC, našroubovat automatiku a skočit do vody?

Ne. Naopak. Když si ráno připravuji aparát, je fakt že to trvá trochu déle než OC. Ale potom zase na druhý a případně třetí ponor jsem připraven, po krátké kontrole přístroje, a rád se dívám na OC kamarády, jak se trápí s plněním lahví.

Investoval bys do rebreatheru a potřebných kurzů znovu?

Určitě ano, a určitě zase do ECCR.

Aleš Procháska

Co je pro tebe hlavním důvodem zájmu o rebreathery?

Pro mě je největší lákadlo dlouhá provozní doba, která navíc nezávisí na hloubce tak jako u otevřeného okruhu a kratší následná dekomprese díky dýchání optimální směsi.

Další zajímavá věc je podstatně jednodušší logistika v případě dlouhého ponoru v jeskyni. Místo rozmisťování postupových lahví v přípravných ponorech, na které se spotřebuje také množství postupových lahví, stačí rozmístit záložní (bail-out) lahve, na což stačí jediná náplň rebreatheru.

Konstruuješ nový rebreather. Co tě k tomu vedlo?

Uvažoval jsem o pořízení CCR už déle, ale u každého, který se dal koupit, byl přinejmenším nějaký detail, který se mi nelíbil a o kterém jsem byl přesvědčený, že bych jej uměl vyřešit lépe. Jednou to byly obyčejné plastové hadičky v životně důležitém rozvodu, jednou lamače nehtů v podobě převlečných matic na hadicích okruhu, pak se mi zase nezdál software. Svou roli také sehrálo rýpání kamarádů, kteří nedovedli pochopit, jak je možné, že jsem ještě nezačal stavět CCR.

Ale určitě to nebyla snaha ušetřit. To snad ani nejde, pokud se to má vzít vážně. Ostatně mety každého pravého kutila, to jest situace, kdy jenom za materiál dám víc, než kolik obvykle stojí celý nový přístroj, jsem dosáhl už během prvních pár týdnů.

Kdybys měl jmenovat dva hlavní rozdíly oproti běžně dostupným přístrojům, které by to byly?

To je naopak věc, které jsem se chtěl vyhnout, abych tam měl jeden či dva nějaké výrazné rozdíly, které by přístroj na první pohled charakterizovaly. Mám spíš raději takový inženýrský přístup. Méně "vynalézat" a spíš používat známé věci, ale precizně zkonstruované, vyrobené a do detailu odladěné.

Pokud bych se měl pochlubit detaily, tak to určitě bude rozdělení elektroniky do osmi modulů, které jsou vodotěsné jako celek i každý jednotlivě a jsou spojené konektory vodotěsnými ve spojeném i rozpojeném stavu. Samozřejmě porucha, zkrat, přerušení kabelu či zaplavení kteréhokoliv modulu nezpůsobí ani závadu jiných modulů (jako je oblíbené protékání vody po žilách kabelu). Elektronika je 100% zálohovaná, neomezeně provozuschopná při každé jednoduché závadě.

Druhý detail je absence převlečných matic na okruhu. Všude jsou bajonetové spoje, které se dají snadno demontovat. Pokud je ovšem rebreather na zádech, nedají se vůbec natočit do polohy nutné pro rozpojení, protože jim v tom brání hlava a tělo potápěče.

Jak dlouho na vývoji rebreatheru pracuješ?

Už rok a půl nedělám prakticky nic jiného. Deset i víc hodin denně trávím v dílně u počítače nebo u frézky. Nejvíc času zabere samozřejmě výroba dílů, které se nepoužijí. Třeba hlavu jsem předělával osmkrát, než jsem s ní byl spokojený. Pod stolem mi stojí celý zástup nosných desek, které se musely předělat, protože se třeba při testování ve vodě ukázalo, že díra pro nějaký popruh raději měla být o tři milimetry jinde.

Pavel Říha alias Chaluha

Co je pro tebe hlavním důvodem zájmu o rebreathery?

Možnosti při potápění na lokalitách, kde se mi jejich použití vyplatí. Jednak ohledně ceny směsí a také širšími možnostmi co do rozsahu ponorů.

Myslíš třeba svůj rekordní ponor do 170 m na Hranické propasti?

Rekordní ponory sice vyčuhují z kontextu jako špička ledovce, ale jde spíše o to množství "obyčejnějších" ponorů na různých lokalitách. Rebreather je výhodný spíše pro dlouhé hlubší ponory do dálky, než jenom do velké hloubky.

Zvolil jsi PASCR Halcyon RB80. Proč PASCR? A proč ne některý z levnějších klonů?

Potřeboval jsem jednoduchý, spolehlivý a odolný přístroj, plnící výše uvedené předpoklady. Tenhle model rebreatheru mě zaujal, hned jak jsem se o něm poprvé dočetl někdy v roce 2000. Tenkrát žádné klony nebyly, nebo jsem o nich nevěděl.

Když jsi s rebreathery začínal, co tě nejvíc překvapilo?

Začínal jsem v roce 2001 s CCR přístrojem, a nejvíc mě překvapilo, jak mě dokáže rozčílit.

Co tě rozčilovalo?

Hlavně nespolehlivost daná složitostí zařízení. Při potápění se potřebuji soustředit na jiné věci, než na pípající a blikající krabici na zádech, i když je jakkoli sofistikovaná. Jde mi v první řadě o dosažení určitého cíle ponoru co nejjednodušší spolehlivou cestou. Často zmiňované výhody elektronicky řízených přístrojů jsou v opravdu náročném provozu naprosto zanedbatelné, ale jejich nevýhody ne.

Opustil jsi zcela otevřený okruh, nebo to střídáš?

Rebreather používám jenom tam, kde využiju jeho vlastnosti, jinak se potápím většinou s OC.

Kde leží hranice, od které je pro tebe rebreather výhodnější?

Jakýkoli ponor se směsí obsahující hélium a jakýkoli ponor, který by s OC vyžadoval vystrojení více postupovými lahvemi.

Investoval bys do rebreatheru a potřebných kurzů znovu?

Do kurzu jsem nic neinvestoval, naučil jsem se sám. Rebreather je pro mě, stejně jako skútry a další výstroj nezbytný, dokud budu mít v plánu potápět se na nějaké pomyslné hranice svých možností.

Vladan Mickerts

Co je pro tebe hlavním důvodem zájmu o rebreathery?

Hlavně spojení potápění s technikou a elektronikou, která byla vždy mým velkým koníčkem. Na počátku, když jsem s rebreathery CCR začínal, mne inspirovalo hlavně to, že v té době bylo u nás velmi málo informací o této technice a tak se muselo hodně experimentovat a improvizovat. Je to vidět na prvních prototypech rebreatherů, které byly sestaveny z vodního filtru a různých PVC dílů.

Konstruuješ nový rebreather. Co tě k tomu vedlo?

Největším kamenem úrazu v této oblasti je cena a kvalita elektroniky. V podstatě všechny ostatní komponenty se dají bez větších problémů vyrobit v každé dobře vybavené obráběčské firmě, na vysoké úrovni se dají jednoduše vyrobit tam, kde disponují CNC stroji a zkušenostmi v obrábění plastů a antikorozních materiálů. S elektronikou je to trochu složitější, ale ne nemožné. Za dobu, po kterou se rebreathery zabývám, jsem už vyrobil několik verzí elektronik, některé více a jiné méně povedené, ale všechny funkční. Pak jsem nějakou dobu používal elektroniky, vyráběné v zahraničí a k vývoji vlastní elektroniky jsem se vrátil hlavně proto, že cena těchto elektronik je velmi vysoká a servis a záruční podmínky jsou velice bídné.

Kdybys měl jmenovat dva hlavní rozdíly oproti běžně dostupným přístrojům, které by to byly?

Nově vyvíjená řídící elektronika rebreatheru je díky pokroku a vývoji této oblasti spolehlivější a dobře ovladatelná, předpokládaná cena bude nižší a bude dostupnější servis.

Jak dlouho na vývoji rebreatheru pracuješ?

Na vývoji jsem začal pracovat na konci roku 2002, na počátku roku 2003 jsem již testoval první prototypy.

Petr Leitner alias Kent

Co je pro tebe hlavním důvodem zájmu o rebreathery?

Znovudech je moc hezké zařízení po stránce technické, prostě nádherná hračka. Samozřejmě na potápění to nejlepší, co můžeš mít. Byly také věcné důvody, jednak jsem chtěl hodně dlouhé časy na dně s malou dekompresí ve "vzduchových hloubkách" a potom být "střízlivý" v hloubkách kolem 60 - 80 m. Hlavně kvůli focení, protože mě to pod 50 m už jaksi duševně nefotilo, neměl jsem nějaké velké hloubkové ambice.

Před časem jsi rozprodal svoji sbírku kyslíkáčů a koupil ECCR Evolution. Proč ECCR?

Chtěl jsem hodně univerzální zařízení, se kterým bych se mohl potápět v podstatě pořád, jak v pěti metrech, tak v padesáti. Evolution mě v tomto plně vyhovuje a tak nebyl důvod proč mít sbírku, ale zas na druhou stranu, nic není definitivní a na něčem se stále tak trošku pracuje.

Když jsi s rebreathery začínal, co tě nejvíc překvapilo?

Jiné vnímání podvodního světa. Rebreather ti dá obrovskou dávku svobody. I místa, která důvěrně znáš, se změní. Nejsi tak svázány časem, zásobou vzduchu či plynů, ekompresí. A to ticho. První ponory s ECCR v čisté vodě v hloubce 50m se jen touláš, přijdeš si spíš jak kosmonaut, než jako potápěč. Potápění s OC ti potom přijde hrozně invazivní a takové humpolácké. Prostě si ECCR pořád užívám.

Opustil jsi zcela otevřený okruh, nebo to střídáš?

Ne to ne, to ani nejde. Pravda je, že většinu věcí na OC už nemám a naprostá většina ponorů je na RB. OC jsem za poslední dva roky měl na sobě dvakrát a to pro pracovní ponory v bahně a tam, kde to bylo nutno něco udělat a pak hned na hladinu a zpět.

Investoval bys do rebreatheru a potřebných kurzů znovu?

Jo, určitě, je to hodně peněz, ale myslím, že už se dávno vrátily. Ono to nejde vše spočítat, jestli je lepší či výhodnější rozšířit OC a nebo jít cestou rebreatheru. Potápění je o emocích a emoce nejdou tak úplně vyvážit penězi. Velice dobře si pamatuji na jeden ponor s Evolutionem v jednom českém lomu. Byl jsem ve vodě přes dvě hodiny a ne hlouběji než 5 - 6 m. Jeden čas jsem ležel na dně a půl metru před maskou kapři rozrejvali dno. Tak jsem se na ně tak díval a řekl jsem si, tak teď se to vše zaplatilo.