Loď Božidar

Historie cesty

Po loňských zkušenostech s plavbou na lodi Primorac a letošní plavbou na Silvě jsem usoudil, že už je nejvyšší čas vzít na podobnou akci také manželku. Přes konferenci SCUBA-CZ jsem dostal nabídku od Ládi Esterházyho. Jejich frýdecko-místecký potápěčský klub Neptun si zajistil týdenní plavbu na dvanáctimístné lodi a potřebovali obsadit ještě 3 místa. Uprosili jsme tedy rodiče manželky, aby nám pohlídali 9-ti měsíčního Vaška, přemluvil jsem ještě Mirka Kukliše, a vyrazili jsme.

Nacpat tři potápěče do Formana dalo trochu práce, ale povedlo se. Jeli jsme klasicky přes Jihlavu, Vídeň, Graz, Záhřeb a Karlovac do Splitu. Tady si Dana a Mirek vyřídili povolení, pak jsme pokračovali do Omiše. Zde má pronajatý kemp Mirek Satinský, který se plavil s námi a zařizoval loď. Tady jsme se také setkali s potápěči z Frýdku. Bylo jich 7 a navíc přivezli s sebou kuchaře, který nám měl vařit. Probírali jsme co a jak, a přitom jsme narazili na první problém. Frýdečtí (snad až na Láďu Esterházyho) byli lovci. Vezli s sebou harpuny na ryby a modrou skalici na chobotnice. Dohodli jsme se, že s lahvemi se lovit nebude, a že si na harpunu koupí povolení. Mně se to moc nelíbilo, jsem ortodoxní odpůrce harpun, ale co se dalo dělat.

Plavba

Přespali jsme v kempu a v sobotu dopoledne (12. září) se nalodili. Všechno bylo trochu jinak, něž jsme si domluvili. Původně jsme měli plout lodí Konkordia, ale kapitán Ivan Antišić měl ještě 6 turistů - nepotápěčů (4 Španělky a slovinský pár) a tak nám nabídl za stejnou cenu společnou plavbu na lepší a větší lodi Božidar. Turisti prý souhlasí s potápěči a pojedou, kam budeme chtít. Tak jsme také souhlasili.

Loď kvůli vlnám připlula ze Splitu o hodinu později, to je ale normální. Nakládali jsme v dešti, i to se dá zvládnout. Loď byla ze všech, co jsem dosud viděl nejlépe zařízená. 13 kajut po dvou, 4 záchody, 5 sprch. Podle původní dohody (žádný plán neexistoval) jsme se měli hned začít potápět. Kapitán ale zamířil na Brač, do přístavu Milna, kde měl nabrat Slovince.

Cestou došlo k první "veselé" příhodě, náš kuchař připravoval jídlo a odskočil si do salónu, rychle se něčeho napít. Pochopitelně mu padla do ruky lahev označená jako Hanácká kyselka, plná 40%-ního formalínu, který si vezli na preparaci hvězdic. Naštěstí si dal jen jeden (necelý) lok - (doma na láhvi naměřeno max. 15 ml). Na jeho záchranu pak padlo všechno mléko na palubě. Kamarádi se mu pak smáli, že tolik mléka nevypil od doby, kdy byl kojencem, a přispěchali s Myslivcem (moc mu nešmakoval). Vyvázl z toho bez viditelných následků, ale jak jsme pak dotazem na pražském toxikoligickém středisku (tel.: +420 2 24919293) zjistili, smrt nastává po požití 60 až 90 ml do tří hodin, je popsán i případ úmrtí po vypití 30 g (poškozuje trávicí trakt a centrální nervovou soustavu).

V přístavu jsme naložili Slovince a kapitán prohlásil, že tam zůstaneme na noc. Později jsme pochopili, že měl s posádkami jiných lodí dohodnutý jakýsi piknik - dělali tatarský biftek. Umluvili jsme ho tedy, aby nás alespoň zavezl kousek z přístavu na ponor. Podle mapy jsem našel místo, kde "by mohla být" stěna a ukázal mu ho. Souhlasil a tak jsme vypluli. K našemu velkému překvapení nás však vysadil do vody nějakých 200 m od břehu se slovy, že je tu hloubka 27 metrů. Vzhledem k tomu, že nevyplul, dokud jsme nebyli oblečení v neoprénech, neměli jsme sílu protestovat. Potopili jsme se na písčité dno a zjistili, že hloubka je 41 metrů. "Optimální" pro ponor na volné vodě. Nicmémě jsem s Danou viděl asi jedenapůl metrového úhoře schovaného v díře a spoustu míčků na líný tenis. Po chvíli zkoumání mi došlo, že to nějsou míčky, ale houby. Ovšem tvar a barva byly dokonalé. Při výstupu jsme zažili legraci s Aladinem.

V neděli kapitán prohlásil, že je západní vítr a jsou vlny, a že nikam nepojedeme. Byl svolný plout asi tak 2 km k ostrůvku Mrduja, kde je prý čerstvý vrak. Kroužili jsme v hloubce 30 až 40 metrů asi čtvrt hodiny, nic jsme nenašli. Ale vzhledem k tomu, že na místě byly ještě další dvě lodi s potápěči, asi tam byl. Někteří našli jeskyňku, prý byla pěkná.

Odpoledne jsme pokus opakovali, a po 12 minutách jsem já, Dana a Mirek vrak Meje skutečně našli. Vzduchu už moc nezbývalo, dekomprese naskakovala, ale stihli jsme ho ještě prolézt. Jelikož kapitán pořád tvrdil, že jsou vlny, zůstali jsme v Milně ještě v úterý a udělali další dva ponory na Meje. Při posledním se k nám připojili i ostatní, kterým se při předchozích třech ponorech nepodařilo vrak najít. Byli docela šťastní, když ho konečně prolezli.

Nechci nějak výrazně kritizovat kapitánovo rozhodnutí nevyplouvat. Konec konců u Visu se v neděli ve vlnách potopila 15-ti metrová rybářská loď. Na druhou stranu nás už Milna nebavila (turisty také ne) a i ostatní uvízlé potápěčské lodi během pondělka odpluly.

V úterý jsme konečně vyrazili k Hvaru a Paklenim otokom. Udělali jsme ponor na jižní straně ostrůvku Stambedar, který skončil hodinovým čekání na hladině. Kapitán totiž s lodí odplul asi 2 km do zátoky. Napřed jsme si mysleli, že to bylo špatnou domluvou, ale později se ukázalo, že to dělal skoro při každém ponoru, i když už nás nikdy nenechal na hladině tak dlouho. Během čekání na loď na severní straně ostrůvku frýdečtí likvidovali místní populaci chobotnic.

Spali jsme v Hvaru, a tak další ponor ten den více méně nebyl možný. Jen jsme si ve třech odjeli člunkem kousek z přístavu na mělký noční ponor. Jelikož se zdálo, že kapitán turistům nasliboval Korčulu, kam jsme plout nechtěli, sepsali jsme večer plán na další dny podle našich znalostí a předali ho kapitánovi. Vcelku s ním souhlasil.

Od středy jsme tedy jeli podle našeho plánu. Ráno ostrůvek Ravnik u Visu, kde jsme se stejně jako při předchozí plavbě pokoušeli najít vrak pod Zelenou špiljou. Bylo nás dost ve velkých rozestupech, viditelnost dobrých 25 metrů, sestoupili jsme až za hranice 60 m, ale vrak nikde. Již nevěřím tomu, že tam je.

Odpoledne jsme navštívili vrak u mysu Stupišće a odpluli pro benzín do kompresorů a spát do městečka Vis. Ráno se kapitán zase tvářil, že jsou vlny, ale nakonec s námi dojel k plánovanému vraku u ostrůvku Mali Barjak. Další v pořadí měla být stěna u ostrůvku Vodnjak, ale schylovalo se k bouřce, a tak jsme se schovali na severu Hvaru. Tady jsme s Mirkem udělali jeden ponor během bouřky v zátoce Stiniva a potom všichni další u mysu Kabal. Bohužel si nikdo z nás neuvědomil, že nám kapitán říkal o 40-ti metrovém tunelu u tohoto mysu. Zjistili jsme to, až když jsme lezli z vody a z jiné lodi skákali asi 50 metrů od nás do vody k tunelu.

Spali jsme ve městě Stary Grad. V pátek byl silný nárazový vítr, a tak jsme dopoledne čekali až se uklidní. Odpoledne nám kapitán slibil jeskyni - díru do 40 metrů v zátoce Lučice. Ukázal nám kámen, kde to má být. Naskákali jsme do vody a půl hodiny díru hledali. Nic. Na palubě nám kapitán řekl, že se spletl a díra je o 200 metrů severněji (tam, co už předtím stála jiná potápěčská loď). Nafoukali jsme lahve a šli naposledy do vody. Ta díra za to stála. Moc pěkné.

Spali jsme na severu Brače v přístavu Supetar. Cestou do tohoto přístavu se ukázalo, že loď umí plout rychle a že ty vlny se vlastně také dají překonat. No, asi to bylo tím, že ráno měli nakládat další turisty.

V sobotu jsme dorazili do Omiši a děsném tempu se vylodili. Na břehu už čekalo - světe zboř se - dvacet slovinských potápěčů. Zajímalo by mne, jestli se k nim kapitán choval stejně jako k nám. Cesta domů proběhla bez problémů, jen jsme ve Slovinsku špatně odbočili a zajeli si asi 80 km.

Pod vodou

Kromě vraků a jeskyně jsme pod vodou viděli jednu pěknou celou amfóru, úhoře, langusty, chobotnice, velké medůzy, vajíčka máček a nahožábré plže nezvyklé velikosti - jeden 22 a druhý 15 cm (myslím, že jim říkají mořský zajíc). Jinak běžné ryby - sapíny, spikary, salpy, mořany, kanice, ropušnice a další.

Závěrem

S potápěči z Frýdku-Místku jsme se docela dobře shodli, co se týká potřeb potápění i jídla, které až na vyjímky vařili oni. Kazily to jen jejich lovecké pudy. Ubytování na lodi bylo vynikající. Drobným problémem byl kapitán, jehož přístup se nedá srovnat například s kapitánem Silvy nebo Primoracu. Velkým problémem bylo počasí. V globále jsme sice odpotápěli vetšinu lokalit, které jsme chtěli vidět, ale představovali jsme si to úplně jinak.