Chalkidiki

Dne 15.6.2005 vyrazila naše skupina osmi lidí z Třebíče za potápěním do Řecka. Jeli jsme VW Transporterem s přívěsným vozíkem a Škodou Octavia.

Dálniční známka pro Slovensko stála 300 Kč na měsíc, pro Maďarsko 200 Kč/den. Na hranicích Srbska jsme vyměnili Eura za dináry (kurz 1 Euro = 81,8 dinárů bez dalších poplatků) neboť platba v dinárech za použití srbských silnic je levnější než platba v Eurech. Při průjezdu se platí úseky Subotica - Novi Sad (1200 dinárů), Novi Sad - Belgrade (1050 dinárů, Belgrade - Nis (3200 dinárů), ceny platí pro auto s vozíkem. Za Octavii jsme platili 400, 400 a 1200 dinárů. Nafta je v Srbsku levnější než u nás. Doporučuji čepovat u značkových benzinek naftu s označením Euro. Je sice dražší, ale motor má podstatně lepší výkon, než se standardní srbskou. Kolem Bělehradu jsme měli problém koupit naftu. Místní pumpaři tvrdili, že naftu pro cizince nemají, pouze pro místní. Cizincům byli ochotni ji prodat za 1,1 Euro/litr. Za Bělehradem u značkové pumpy už žádný problém nebyl. Z Nis jsme odbočili na Sofii, neboť v Makedonii požadují víza, která musíte mít vyřízena dopředu (na hranicích je nevydávají) a stojí asi tisíc korun na osobu.

Pokud jedete vozidlem, které není napsáno na Vás jako fyzickou osobu budete muset na bulharských hranicích prokázat, že jste oprávněn vozidlo používat a to i v případě, že jedete vozidlem patřící vaší firmě neboť těžko budete prokazovat, že firma vlastnící toto vozidlo je vaše. Toto oprávnění podle bulharských zákonů musí být v angličtině nebo němčině a notářsky ověřeno. Toto nařízení lze jednoduše ošetřit tak, že napíšete příslušné oprávnění a necháte u notáře za 30 Kč ověřit pouze podpis tohoto oprávnění. Bulhaři vidí kulaté razítko a jsou spokojeni. Na Bulharských hranicích jsme platili 4 Eura za dezinfekci podvozku (místní folklór mající zajistit nepřenesení nemocí z jiných států do Bulharska, spočívající v projetí jakési špinavé kaluže). Další poplatek, rovněž 4 Euro, jsme zaplatili, aniž se mi podařilo zjistit za co. Silnice od Nis po Sofii jsou v dost špatném stavu a udržet na nich průměrnou cestovní rychlost větší jak 50km/hod. znamená riskovat poškození náprav. Dále doporučuji (zejména v Bulharsku) dodržovat předepsané rychlostní limity. Přibližně každé tři kilometry jsou místní policisté, kteří měří ručními radary.

Na řeckých hranicích bylo hned poznat, že jsme v Evropské unii. Ukázali jsme pasy, popřáli nám šťastnou cestu a jeli jsme. Cena nafty v Řecku je kolem 0,9 Euro.

Celou cestu jsme zvládli z Třebíče na poloostrov Chalkidiki část Sithonia úplně na jih za 24 hodin Oktávie, za 25 hodin VW Transporter s přívěsem. Loni, bez přívěsu, jsme zvládli celou cestu za 23 hodin a to při dodržování rychlostních limitů (s výjimkou 80 km/h pro přívěsný vozík na dálnicích).

Cestou zpátky jsme dorazili na bulharsko-srbské hranice v 17:30 hod. Právě střídali směny, tak jsme museli cca 1,5 hod. čekat na odbavení. Při té příležitosti jsme zjistili, že v místním free shopu mají Marlbora za 9,5 Eura a whisky Grants za 7,5 Eura, a tak jsme aspoň výhodně nakoupili.

Cílem naší cesty byl poloostrov Sithonia, kde se smí potápět podél východního pobřeží mezi mysem Armenisti a mysem Drepano do vzdálenosti 500 m od břehu. Tyto mysy jsem marně hledal na mapě, dle místní policie se jedná o oblast od městečka Sarti po přístav Port Koufo. V přístavu se potápět nesmí.

Terény zde jsou vhodné jak pro začátečníky, kteří se mohou potápět z pláží, které pozvolna klesají do moře, tak i pro zkušené potápěče, kteří zde najdou stěny. Nejzajímavější jsou ponory na útesech ve volném moři, které začínají půl metru až patnáct metrů pod hladinu a jejich stěny padají do velkých hloubek.

Viditelnost se zde pohybuje podle počasí od patnácti do šedesáti metrů (15 m je zcela výjimečných, při velkých vlnách a den až dva poté).

Teplota vody v červnu 2005 byla 26 - 28 °C na hladině (volné moře - zátoky) s teplotním zlomem v 8,5 m na 22 °C a dalším zlomem kolem 20 m na 16 °C. Letos nezvykle studené moře - většinou bývá o 1 až 2 °C více.

Pokud chcete pořídit levnou potápěčskou dovolenou, je třeba sebou vzít kompresor a člun. Připojení na elektřinu se dá dohodnout s ubytovatelem a za člun ani za potápění zde nic neplatíte. Podvodního života je tu plno. Mnohem více než např. v Chorvatsku.