Vyzvedávání kabiny

Před řezáním se všichni strachovali, jak to půjde ztěžka. Ve vzpomínkách pamětníků nabyly řetězy obrovských rozměrů, jenže v lidské paměti se předměty, jak známo, zvětšují. Velkou překážkou nebyla ani velmi malá viditelnost, ve zkalené vodě nepřesáhla několik centimetrů.

Ukázalo se, že tohle nebyl ten největší zádrhel.

Vyvalily se vlny zdola, roztáhly se v širá kola.

Při prvním pokusu o vyzdvižení ale nic víc. Kabina se nahnula a "ufoukla" doplňovaný vzduch, který navíc začal až příliš rychle unikat otvory po elektroinstalaci. Před druhým pokusem potápěči otvory alespoň částečně utěsnili.

Kent začíná opět pouštět vzduch ze sady láhví do hadice, která končí uvnitř trupu. Je to on, kdo organizuje a řídí dnešní operace.

Ve vzduchu je nervozita.

Tak co, povede se? Kent se ženou mají nervy viditelně napjaté. Kdyby se kabina převrátila, situaci by to řádně zkomplikovalo.

Zcela výjimečně snad chápu i tu cigaretu.

Už leze!

Nad hladinou se objevuje první kousek válcového trupu, ale ještě není zdaleka vyhráno.

Vypadá to nadějně. Válec se pomalu ale jistě vynořuje a nic nenasvědčuje jeho nestabilitě.

Tak tady ji máme v plné kráse.

Teď stačí přitáhnout ke břehu, do dosahu jeřábu.

Háky na ocelových lanech přijdou do nosných ok. Nikdo neví, zda koroze za pětadvacet let nenarušila konstrukci až příliš. Tuna oceli, to už je nějaká váha.

Podivný předmět se vznáší nad vrcholky stromů.

Tenhle test i pozdější prohlídka potvrdila, že koroze nenarušila základní strukturu. Snad. Definitivně se uvidí až po opískování.

Uvnitř jsou ještě zbytky po poslední oslavě. Sekt pod tlakem si tlačili do hlavy potápěči nejspíš na Silvestra. Kterého roku naposledy?

Tohle dát zase dohromady bude pořádná fuška, uvažuje asi David Vondrášek. Bude to hlavně na něm a partě z Aquasportu.

Vše je pokryto mazlavou vrstvou rzi, která skvěle drží nejen na oblečení, ale i na kůži. Tuhle větu píšu víc než třicet hodin po stisku spouště a když se podívám na své dlaně, ještě vidím zbytky rzi v kresbě kůže. Fotoaparát jsem od rzi olízal. Technika si musí zvykat.

"Suřík, to je kvalita," ozývá se ze skupiny přihlížejících. Nápis po letech stačí otřít hadrem a objevuje se jméno klubu Atlantic, který měl v Ejpovicích základnu a jehož členové kabinu pod hladinu umístili.

Tímhle oknem se ryby mohly pětadvacet let koukat do suchého světa. Občas se za ním objevil i velký divný tvor bez žáber.

Práce jeřábu tady skončila, zbývá už jen uklidit hák na místo.

Připraveni k odjezdu.