Potápěčské počítače jsou sice dnes již defacto standard v rekreačním potápění (2018), ale nejsou nezbytnou nutností (např. cvičení v bazénu). Při plánování ponoru se sice můžeme obrátit na tabulky nebo použijeme plánovací program v počítači či mobilu (viz. ostatní články na SP), ale během ponoru má počítač svou nenahraditelnou roli, tedy počítat. Zajímavé ovšem je, že není snadné najít nějaký materiál, který by popisoval, co od takového počítače čekat a jak který počítač danou problematiku řeší. Představme si typického začátečníka, který právě absolvoval kurz a rozhodl si koupit svůj první počítač. Nebo potápěče, který si počítač koupil kdysi a již mu dosloužil. Zpravidla sáhne po počítači, který má jeho okolí nebo se kterým se setkal v kurzu. U některých agentur lze také absolvovat specializovaný kurz "potápění s počítačem", ale obávám se, že to není nejnavštěvovanější školení. Řekl jsem si tedy, že by bylo dobré podívat se, co dnešní počítače nabízí za funkce a jak k těmto funkcím přistupují.
Tento článek nemá sloužit jako srovnání počítačů různých značek. Nemůže sloužit ani jako univerzální návod nebo návod na libovolný z uvedených přístrojů, vždy se řiďte pokyny výrobce. Spíše by měl umožnit potápěči udělat si představu o funkcích, které by měl požadovat a koupit si následně takový počítač, který mu svými možnostmi umožní ponor si opravdu vychutnat. Dovolím si uvézt příklad jedné potápěčky, která komentovala svůj nový počítač po ponoru slovy: "On (počítač) na mě jako řve, že mám zůstat na laně ještě tolik minut? To se jako zbláznil nebo co? To musím hned vypnout...".
Pojďme se tedy podívat, jaké podmínky typický ponor ovlivňují. Přijedeme na lokalitu, a jak již z tabulek víme, nadmořská výška ovlivňuje dekompresi. Jinak bude tedy asi vypadat výpočet u moře a jinak na horách. Patříme mezi opatrnější potápěče nebo máme zdravotní omezení. Během ponoru může dojít k lidské chybě a chceme být varováni, že něco není v pořádku. Po ponoru bychom rádi věděli, jak ponor proběhl, případně jaký další ponor si můžeme naplánovat. U nastavení některých funkcí se bohužel nevyhneme odborným pojmům a zkratkám známým pokročilým potápěčům. Začátečník je může v textu ignorovat, popřípadě si může nechat poradit od svého instruktora, zda danou funkci např. nebude potřebovat v jednom z následujících kurzů. U odborných pojmů jsem proto uvedl odkaz na články, kde se lze s danou problematikou seznámit.
Toto nastavení je v přístrojích jednoznačně nejdůležitější, protože dává uživateli možnost nejvíce ovlivnit profil ponoru. Díky tomu lze využít tuto proměnnou k zohlednění zdravotního stavu nebo kondice potápěče. Dostupné hodnoty závisí na použitém algoritmu. Všechny algoritmy, se kterými se setkáte v počítačích, jsou bezpečné. Pro referenci jsem uvedl, jaký model počítač vnitřně používá. Vždy byste měli plánovat ve stejném algoritmu, jaký používá váš počítač, protože jinak budete potápět jiný profil, než jste si naplánovali. Obvykle nastavení obsahují 2-4 možnosti zvýšení "přísnosti" dekomprese. Pokročilejší počítače umožňují nastavení modelu přímo pomoci gradient faktorů. I ta nejtolerantnější hodnota by měla dostačovat k bezpečnému ponoru. Rozdíl krajních hodnot může být tak značný, že celková doba výstupu se může prodloužit třeba i na dvojnásobek. Vždy byste měli volit kompromis mezi hodnotou, kterou považujete za bezpečnou a hodnotou, která znamená nejkratší dobu výstupu.
Hustota okolního media, ve kterém se pohybujeme (vzduch, voda) ovlivňuje výpočet, protože větší tíha vytváří větší tlak. Výpočet bezdekompresního času/dekomprese je závislý na počátečním tlaku. Ten je dán tlakem na hladině. Tlak okolí se však mění s nadmořskou výškou, proto tento fakt musí být pří výpočtu zohledněn. Počítače tuto veličinu umožňují nastavit v několika stupních, podobně jako je tomu u dostupných tabulek. Vzhledem k tomu, že uživatel rád zapomíná, přijde mi logické, aby počítač uměl tento vliv dopočítat sám bez nastavování. Považuji za nepraktické, aby uživatel na vysočině zjišťoval, jestli si má zapnout 0-300 m nebo vyšší hodnotu.
Stejně jako s nadmořskou výškou i s hustotou vody se mění měření tlaku, ze kterého počítače určují hloubku. Protože slaná voda bude mít větší tíhu, bude mít také větší účinek na měření hloubky. Např. Mares uvádí, že špatné nastavení může mít 1-3% vliv na přesnost měření hloubky. Na výpočet dekomprese to vliv nemá, protože ta se počítá z tlaku.
Některé počítače umožňují nastavit, v jaké hloubce má být bezpečnostní zastávka provedena a na jak dlouho. Pokud toto nastavení nelze ovlivnit, je zastávka plánována v standardních 3-6m po dobu 3-5 minut. A lze se to dozvědět pouze z návodu. Počítače se také liší v toleranci, jakou odchylku od požadované hloubky budou jako zastávku požadovat.
Jde o dodatečnou zastávku prováděnou v hloubce odpovídající polovině rozdílu tlaku dosaženého při výstupu z hloubky. I přesto, že názory na využití této zastávky pro rekreační potápění nejsou jednoznačné, v počítačích ji běžně najdete. Jde pouze zapnout, zda zastávku zobrazovat či ne. Nejde o zastávku povinnou. Pokud ji potápěč neprovede, výpočet se přizpůsobí, nehrozí žádná penalizace. Zastávka je přidávána u ponorů do větší hloubky než 20m. Někdy lze také nastavit její délku v minutách. Vzhledem k tomu, že zastávka bývá 1-2 minuty, je u této funkce vhodné aby počítač uměl čas na zastávce zobrazovat v sekundách nikoliv v minutách. (Viz. také tento článek)
Určuje minimální hloubku v metrech, ve které bude provedena poslední zastávka. Toto nastavení je vhodné nejen v jeskyních, ale např. i na moři, kde je velmi těžké udělat zastávku ve 3 metrech v případě vln.
Podobně, jako doposud vyjmenované parametry i tento ovlivňuje profil ponoru. Pokud jej počítač umožňuje, lze určit výstupovou i sestupovou rychlost pro různé rozsahy hloubek v metrech za minutu.
Toto nastavení je dostupné pouze pokud počítač umožňuje vícero směsí. Počítače lze rozdělit do tří kategorií, ty co směsi neumí vůbec (dnes již nemá význam), ty co umí nejčastěji 2-3 a to pouze Nitrox, a ty co umí i trimix. Při výběru počítače je toto hlavní funkce, která rozhodne, jestli si koupit dražší model, který umí směsi nebo ne. Prakticky vždy jsou uvedeny v průběhu ponoru i během nastavení hodnoty ppO2 a MOD. Pokud počítač umí směsi, obsahuje i související varování (překročení hloubky pro směs apod.).
Vzhledem k tomu, že přístroj má v sobě vestavěnu paměť, umí z předchozích ponorů vyvodit důsledky pro následné chování potápěče. Jedná se především o úpravu profilu během následujícího ponoru, možnost určit příští bezdekompresní limit a upozornění nelétat po ponoru. Vzhledem k možnostem ovládání a malé obrazovky nebývá plánování příliš pohodlné.
Všechny počítače obsahují varování, která mají pomoci chránit před chybou lidského faktoru. Uživatel může většinu varování vypnout. Počítače umí varovat blikáním obrazovky nebo zvukovým signálem. Např. DiveSoft navíc umožňuje varovat i vibrací přístroje. Vzhledem k tomu, že škála varování je veliká, a každý přístroj má jinou skupinu varování, uvádím pouze některá varování, se kterými se můžete setkat:
Abychom se nebavili o nějakém abstraktním neexistujícím zařízení, jako referenci jsem vybral zástupce některých z u nás v ČR aktuálně prodávaných značek. Na modelu počítače v tomto případě nezáleží, protože dražší modely se chlubí nadstandardními funkcemi jako barevný display, vícero směsí, podpora externího čidla tlaku v láhvi apod. Základní nastavení ponoru však podporují i nejlevnější modely a rozdíly mezi produkty jednoho výrobce jsou minimální. V textu tedy budu odkazovat na produkty Suunto Vyper Novo, Mares Quad a Aqualung i750TC z kategorie rekreačních a z kategorie technických DiveSoft Freedom. Nevybral jsem žádný konzolový počítač, neboť uživatel velice rychle přijde na to, že potápěčský počítač patří na ruku. Na konzoli není pohodlně dostupný a nelze jej také pohodlně vyměnit za jiný v případě poruchy, či půjčit kolegovi.
Následující tabulka zobrazuje ukázky, jak výrobci umožňují jednotlivé funkce ovlivnit v zmiňovaných přístrojích.
MARES | SUUNTO | AQUALUNG | DIVESOFT | |
---|---|---|---|---|
Algoritmus | Mares RGBM | Suunto RGBM | ZHL-16C | ZHL-16B |
Konzervativnost | tři úrovně | tři úrovně | lze pouze zapnout přísnější režim odpovídající přidání 915 m nadmořské výšky k aktuální nadmořské výšce | v procentech formou gradient faktorů pro normální a nouzový výstup |
Nadmořská výška | ručně, čtyři režimy 0-3700 mnm. | ručně, tři úrovně 0-3000 mnm. | automaticky, pracuje v rozsahu 0-4270 mnm. | automaticky 0-4464 mnm. |
Slaná voda | tři režimy slaná, sladká a sladká podle EN13319 | Nelze nastavit | dvě slaná a sladká | dvě slaná a sladká |
Bezpečnostní zastávky | nenastavitelné, při nedodržení se zablokuje | nenastavitelné, při nedodržení se zablokuje na 48h | 3,5 min. v hloubce 3-6m. (umožňuje ignorovat, za nedodržení nenásleduje žádná penalizace) | velká škála nastavení, žádná penalizace |
Deep stopy | Ano | 1 nebo 2 min. | Ano | 1-3 min |
Nastavení směsí | zobrazuje ppO2, MOD, varování 75% CNS | zobrazuje ppO2, MOD, varování překročení OTU nebo CNS přes 80% | zobrazuje ppO2, MOD, varování 80% OTU | podle verze, zobrazuje ppO2, MOD, alarm od 70% CNS |
Pozn.:
Je důležité upozornit, že čím víc nastavení počítač má, tím je také snadnější jej nastavit do režimu, ve kterém bude přesné následování jeho pokynů velmi nebezpečné. Proto lze počítače rozdělit do dvou skupin, rekreační, kde je kladen důraz na jednoduchost a technické (např. DiveSoft), kde je kladen důraz na co největší přizpůsobivost. Zde se ovšem očekává, že uživatel je schopen pokročilá nastavení využít. Na opačnou stranu lze postavit rekreační počítač typu Suunto, který se například při porušení dekompresních časů zablokuje na 48 hodin a nelze jej po tuto dobu používat. V návodu je sice napsáno, že "do tohoto stavu se uživatel pravděpodobně nikdy nedostane", ale že na zablokování opravdu trvá, poznáte, až se vám to stane. Ač se to zdá divné, může se hodit mít možnost takto zablokovaný počítač odblokovat, např. když chci půjčit po ponoru počítač jinému potápěči. Znalost počítače je nutná také vzhledem zobrazování jednotlivých hodnot. Například pokud vám počítač nabízí hodnoty konzervatismu algoritmu P0,P1,P2, je pak P2 přísnější než P1 nebo naopak (funkce "FAct" u Maresu)? Především na malých obrazovkách jsou názvy nastavení a hodnoty zobrazovány pomocí zkratek a symbolů.
Počítače obsahují všechny funkce potřebné pro bezpečný ponor. Pokud však nebudete počítač umět nastavit, může se vám stát, že i když všechny veličiny výsledný profil ovlivňují jen trochu, v součtu odchylka může udělat i několik procent. Proto je vždy dobré návod přečíst a svůj počítač dobře znát. V dnešní době již nelze koupit nový přístroj, který by byl chudý na funkce, a ceny postupně klesají. Do budoucna lze očekávat větší a barevné obrazovky a vícero funkcí i u levnějších modelů. V obchodech lze také pozorovat nárůst modelů s dobíjecí baterií. U těch by vás mohlo zaskočit nabíjení především na odlehlých lokalitách. U všech výrobců bude logický podobný trend, jako to ukazuje DiveSoft, kde hardware všech modelů je stejný a přidání funkcí se realizuje nákupem aktualizace software. Ten lze pak nahrát ze stolního počítače. Získané poznatky bude asi nejlepší shrnout formou doporučení pro koupi přístroje: